KAWALSKI: no četla jsem ten tvůj rozbor a proto se táži k čemu že by to mohlo býti dobré

ROMANAMI: pro nas k nicemu ;-) radsi dal budu samozivitelem ;-)

GAGOO: a k čemu je ten papír dobrý ?

ROMANAMI: V tom je ta ironie - že nějaký ten duchovní, který by nám požehnal by se snad nakonec i našel... ale co potom... jít si na radnici pro ten pasquil co si říká RP? z toho mám poněkud rozporuplné pocity...

KAWALSKI: GAGOO: no a pak tu jsou samý stížnosti na to jak nám ti naši zákonodárci nepřejí :-))

Ok tak já se dám taky zapsat k protestantům... u těch takolíků už je těch židů stejně nejak moc...ROLF

GAGOO: a ja na to, ze jsem protestant...a vy na to, ze protestanta si nevezmete uz vubec :ROFL a konec "manzelskym hadkam" ;-)

KAWALSKI: No pokud vím, skončili jsme na to že na sňatek se židovkou nedostanete biskupský dispens...

GAGOO: o nebylo na vas, to bylo obecne k tematu ;-) a my se prece nevezmeme, jak jsme se predevcirem dohodli ;-)

KAWALSKI: jejda muži můj, ještě jsme se nevzali a Vy už byste se rozváděl?...

GAGOO: já TS samozřejmě považuju za jedno z nejosobnějších témat, nicméně zase na druhou stranu (jako u všech podobně osobních záležitostí) vidím potřebunějaké "osvěty". TS je poměrně vzácná a běžná populace má o problematice velmi zkreslené představy, což těm, kterých se to osobně týká, může velmi ztěžovat život.

GAGOO: kdyz jeden z partneru nerekne tomu druhemu o sve TS diagnoze, tak to muze byt po uzavreni manzelstvi duvodem pro zruseni manzelstvi ( poku se to ten druh dozvi a bude chtit rozvod ) ;-) to jen tak na okraj ;-)

A jee ted diskuse zbytečně spěje k oblíbenému (poznám/nepoznám)...
estrofem bere spousta žen - TS většinou nejsou - skutečnost že žena zobe hormony implikuje že nemá vaječníky - s takovou rodinu asi jen tak nezaložíte a nemusí být TS...
Ad hlas a xicht - to je individuální ... já se dva roky živila jako obchodnice na telefonu... ale pochopitelně mě to stálo nějakou přípravu navíc proti obyčejným ženám...

Samozřejmě uznávám, že snoubenci/partneři mají právo být informování o vzájemném zdravotním stavu a že tato informace k tomu tak nějak patří...
Nikoliv tedy nezbytně informace o transsexualitě jako takové - ale informace o možnosti či nemožnosti založit rodinu...já to pochopitelně netutlám, ale nesoudila bych nikoho kdo by to (že je TS) zatloukl...
Nevedeme tady diskusi o tom zda to zcela a navždy ututlat - tak aby člověka proflákl až "chromozomální obraz" snažím se sdělit, že je to téma velice delikátní a není zcela pochopitelně předmětem "běžných" hovorů" a když už tak je potřeba mít za zřeteli, že je jedním z nejosobnějších témat vůbec.

jinak k tematu, ja bych souhlasil s Lurou, ono clovek se musi se svoji minulosti nejdrive srovnat, pak teprve o ni muze mluvit. lecktery TS clovek se proste vnitrne nesrovna a pak ani logicky nemuze o sve minulosti moc muvit. jenze ono kdyz se o necem nemluvi, tak se to nevymaze, nezmzi to, zustava to porad v clvoeku nespracovane a to take neni dobre...
zas kazdy jsme jiny, me nedela problemy mluvit o cemkoli, at uz je to muj Ts problem, znasilneni, domaci nasili nebo smrt ditete, pac ja zas z vlastni zkusenosti vim, ze kdyz o problemech mluvim hlavne s lidmi, kteri jimi take prochazeji/prosli, tak jim to pomuze...

ECLECTICA: tak musim rict, ze ta oblast ibntimni je lecky takova, z to zrovna na tom nepoznas, a to nemluvim z jedne nebo dvou zkusenosti ;-) obsem oblicej, u hodne MtF hlas, pac jsou line s tim neco delat, to ti napovi urcite ;-)

GAGOO: tomuhle rozumím, ale přece jen, zcela hypotetickyu partnera/partnerky bych to vědět chtěla (a považuju za nepravděpodobné, že bych to nezjistila, přece jen v oblasti faloplastiky mají lékaři co dohánět a u MtF, pokud nepodstoupí platiky obličeje, je leccos podle tváře taky poznat, nehledě na celoživotní užívání hormonů, které člověk asi neschovává na nejtajnějších místech), a to přímo od něj/ní.
Proč? Třeba z důvodů eventuálního založení rodiny a když pominu tyhle "praktické věci", i proto, abych ho/ji mohla lépe chápat.

Ech - tedy k minulosti... a proč si od ní udržuji maximální možný (ale rozumný) odstup...
Nafasovat při narození neadekvátní tělesnou schránku /a k ní stejně neadekvátní společenskou roli/ je troufám si říci pořád ještě v top 10 traumat, které se lidské bytosti mohou přihodit*, neváhala bych to přirovnat třeba ke znásilnění, nebo ke zneužití k dětství, prostě zásah osudu se kterým pokud se dokážete srovnat /mnozí to nedokáží suicidita u neléčených TS je v řádu desítek procent sama tipuji tak 30%/ tak ani po tomto srovnání nemáte potřebu exponovat se s upomínkami na toto období znovu a znovu - samo srovnání se s tímto "traumatem" pro vás vnitřně může být zdrojem síly, ale stále to není konverzační téma k čaji - zde si opět pomohu analogií se znásilněním - /btw těžko si představit znásilnění duše komplexnější a děsivější než právě toto/ - Tedy, Která ze znásilněných žen o této skutečnosti kdy informovala své pozdější partnery? a máme jim to za zlé? a máme to za zlé TS? ano? ne? proč? Která z takto traumatizovaných žen má potřebu se k této události vracet v hovorech, vzpomínkách, fotografiích? - zde ještě upozorňuji, že znásilněné ženy mohou povšechně počítat se sympatiemi a soucitem společnosti - TS často nikoliv...místo znásilnění si zde můžete pro účely myšlenkového experimentu přiřadit jakékoliv jiné velmi silné trauma - namátkou mne napadá mnohaleté nespravedlivé vězení či zajetí ve válečném konfliktu, případně situaci kdy člověk utrpí rozsáhlé zohyzďující zranění, které se podaří odstranit a vyléčit až po letech /ale pomněte, že ani oběti znásilnění, či váleční veteráni, ani nehodami zohavení lidé zpravidla nezažívají tak siný tlak na svou sebeidentifikaci důstojnost a integritu jako TS/

Pokud si toto vše necháte projít hlavou a upřímně si zodpovíte na výše položené otázky, získáte jakous takous minimální platformu pro pochopení TS a jejich vztahu k minulosti.

Není divu, že řada TS lidí se ke své minulosti nehlásí a nemá potřebu o ní hovořit /ani s nejbližšími/ a proč by také měli?

Jaké jsou z toho pro mne (jsem TS MtF po operaci mám 11let) praktické závěry:
Nemám potřebu se zpětně hrabat v minulosti, s rodinou se pochopitelně stýkám a ani já ani oni nemají problém;z přátel jsem si nechala 2 a sice ty nejlepší - ale moc se nestýkáme po škole je to osud rozfoukal po světě, fotografie nearchivuji žádné, třídní srazy ignoruji, téma svojí minulosti považuji za striktně soukromé a s partnerem se o něm bavím jen na přímý dotaz jinak ne - sama od sebe tu potřebu už prostě jaksi nemám... pokud by se mne na toto téma dotazoval někdo z "cizích lidí" - tedy kdokoliv jiný než členové mojí nejbližší rodiny - namátkou třebas kolega či kolegyně v práci - zpříkra bych ho/ji odbyla s tím, že mu do toho nic, ale opravdu nic není nikoliv proto, že bych sama nebyla s tématem srovnaná, ale proto se jedná o věc natolik soukromou /na úrovni zdravotního stavu/ že to nepotřebuji probírat s kde kým přičemž samozřejmě cizí zvědavost byť pochopitelná byť doprovázená sympatiemi a touhou "dozvědět se" pro mne skutečně není legitimním důvodem k otevírání hovorů o minulosti...


*všimněme si jak často pracují s mýtem uvěznění duše ve špatném těle pohádky a mýty - proměna princezny v babici či obludu? co je to jiného než analogie k TS osudu...

LURA: svatá pravda velebnosti :-)))

ROMANAMI: Tak - dobří známí a kamarádi tě neopustí proto, že vypadáš jinak, že ztloustneš, zhubneš, ochrneš, obarvíš si vlasy, dostaneš brýle, uděláš si piersing, oženíš se, rozvedeš se, začneš nosit sukně místo kalhot nebo naopak :-)
A pokud ano, je na nich, aby si to v sobě přebrali a srovnali...

LURA: děkuji :-) byly doby kdy jsem bojovala sama se sebou, kdy jsem dělala vše pro to. aby ta druhá osobnost nemohla na světlo, jenže pak jsem to vzdala, je to nerovný boj, který navíc nemůže mít vítěze. A od té doby mám pokoj v "duši"