• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LA_BETEQueer studies



    sexuální orientace, sexuální identita, škatulkování v závislosti na místě a čase, dějiny pojetí transsexuality a homosexuality.

    rozbalit záhlaví
    GAGOO
    GAGOO --- ---
    KAWALSKI: jejda muži můj, ještě jsme se nevzali a Vy už byste se rozváděl?...
    KAWALSKI
    KAWALSKI --- ---
    GAGOO: kdyz jeden z partneru nerekne tomu druhemu o sve TS diagnoze, tak to muze byt po uzavreni manzelstvi duvodem pro zruseni manzelstvi ( poku se to ten druh dozvi a bude chtit rozvod ) ;-) to jen tak na okraj ;-)
    GAGOO
    GAGOO --- ---
    A jee ted diskuse zbytečně spěje k oblíbenému (poznám/nepoznám)...
    estrofem bere spousta žen - TS většinou nejsou - skutečnost že žena zobe hormony implikuje že nemá vaječníky - s takovou rodinu asi jen tak nezaložíte a nemusí být TS...
    Ad hlas a xicht - to je individuální ... já se dva roky živila jako obchodnice na telefonu... ale pochopitelně mě to stálo nějakou přípravu navíc proti obyčejným ženám...

    Samozřejmě uznávám, že snoubenci/partneři mají právo být informování o vzájemném zdravotním stavu a že tato informace k tomu tak nějak patří...
    Nikoliv tedy nezbytně informace o transsexualitě jako takové - ale informace o možnosti či nemožnosti založit rodinu...já to pochopitelně netutlám, ale nesoudila bych nikoho kdo by to (že je TS) zatloukl...
    Nevedeme tady diskusi o tom zda to zcela a navždy ututlat - tak aby člověka proflákl až "chromozomální obraz" snažím se sdělit, že je to téma velice delikátní a není zcela pochopitelně předmětem "běžných" hovorů" a když už tak je potřeba mít za zřeteli, že je jedním z nejosobnějších témat vůbec.
    KAWALSKI
    KAWALSKI --- ---
    jinak k tematu, ja bych souhlasil s Lurou, ono clovek se musi se svoji minulosti nejdrive srovnat, pak teprve o ni muze mluvit. lecktery TS clovek se proste vnitrne nesrovna a pak ani logicky nemuze o sve minulosti moc muvit. jenze ono kdyz se o necem nemluvi, tak se to nevymaze, nezmzi to, zustava to porad v clvoeku nespracovane a to take neni dobre...
    zas kazdy jsme jiny, me nedela problemy mluvit o cemkoli, at uz je to muj Ts problem, znasilneni, domaci nasili nebo smrt ditete, pac ja zas z vlastni zkusenosti vim, ze kdyz o problemech mluvim hlavne s lidmi, kteri jimi take prochazeji/prosli, tak jim to pomuze...
    KAWALSKI
    KAWALSKI --- ---
    ECLECTICA: tak musim rict, ze ta oblast ibntimni je lecky takova, z to zrovna na tom nepoznas, a to nemluvim z jedne nebo dvou zkusenosti ;-) obsem oblicej, u hodne MtF hlas, pac jsou line s tim neco delat, to ti napovi urcite ;-)
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    GAGOO: tomuhle rozumím, ale přece jen, zcela hypotetickyu partnera/partnerky bych to vědět chtěla (a považuju za nepravděpodobné, že bych to nezjistila, přece jen v oblasti faloplastiky mají lékaři co dohánět a u MtF, pokud nepodstoupí platiky obličeje, je leccos podle tváře taky poznat, nehledě na celoživotní užívání hormonů, které člověk asi neschovává na nejtajnějších místech), a to přímo od něj/ní.
    Proč? Třeba z důvodů eventuálního založení rodiny a když pominu tyhle "praktické věci", i proto, abych ho/ji mohla lépe chápat.
    GAGOO
    GAGOO --- ---
    Ech - tedy k minulosti... a proč si od ní udržuji maximální možný (ale rozumný) odstup...
    Nafasovat při narození neadekvátní tělesnou schránku /a k ní stejně neadekvátní společenskou roli/ je troufám si říci pořád ještě v top 10 traumat, které se lidské bytosti mohou přihodit*, neváhala bych to přirovnat třeba ke znásilnění, nebo ke zneužití k dětství, prostě zásah osudu se kterým pokud se dokážete srovnat /mnozí to nedokáží suicidita u neléčených TS je v řádu desítek procent sama tipuji tak 30%/ tak ani po tomto srovnání nemáte potřebu exponovat se s upomínkami na toto období znovu a znovu - samo srovnání se s tímto "traumatem" pro vás vnitřně může být zdrojem síly, ale stále to není konverzační téma k čaji - zde si opět pomohu analogií se znásilněním - /btw těžko si představit znásilnění duše komplexnější a děsivější než právě toto/ - Tedy, Která ze znásilněných žen o této skutečnosti kdy informovala své pozdější partnery? a máme jim to za zlé? a máme to za zlé TS? ano? ne? proč? Která z takto traumatizovaných žen má potřebu se k této události vracet v hovorech, vzpomínkách, fotografiích? - zde ještě upozorňuji, že znásilněné ženy mohou povšechně počítat se sympatiemi a soucitem společnosti - TS často nikoliv...místo znásilnění si zde můžete pro účely myšlenkového experimentu přiřadit jakékoliv jiné velmi silné trauma - namátkou mne napadá mnohaleté nespravedlivé vězení či zajetí ve válečném konfliktu, případně situaci kdy člověk utrpí rozsáhlé zohyzďující zranění, které se podaří odstranit a vyléčit až po letech /ale pomněte, že ani oběti znásilnění, či váleční veteráni, ani nehodami zohavení lidé zpravidla nezažívají tak siný tlak na svou sebeidentifikaci důstojnost a integritu jako TS/

    Pokud si toto vše necháte projít hlavou a upřímně si zodpovíte na výše položené otázky, získáte jakous takous minimální platformu pro pochopení TS a jejich vztahu k minulosti.

    Není divu, že řada TS lidí se ke své minulosti nehlásí a nemá potřebu o ní hovořit /ani s nejbližšími/ a proč by také měli?

    Jaké jsou z toho pro mne (jsem TS MtF po operaci mám 11let) praktické závěry:
    Nemám potřebu se zpětně hrabat v minulosti, s rodinou se pochopitelně stýkám a ani já ani oni nemají problém;z přátel jsem si nechala 2 a sice ty nejlepší - ale moc se nestýkáme po škole je to osud rozfoukal po světě, fotografie nearchivuji žádné, třídní srazy ignoruji, téma svojí minulosti považuji za striktně soukromé a s partnerem se o něm bavím jen na přímý dotaz jinak ne - sama od sebe tu potřebu už prostě jaksi nemám... pokud by se mne na toto téma dotazoval někdo z "cizích lidí" - tedy kdokoliv jiný než členové mojí nejbližší rodiny - namátkou třebas kolega či kolegyně v práci - zpříkra bych ho/ji odbyla s tím, že mu do toho nic, ale opravdu nic není nikoliv proto, že bych sama nebyla s tématem srovnaná, ale proto se jedná o věc natolik soukromou /na úrovni zdravotního stavu/ že to nepotřebuji probírat s kde kým přičemž samozřejmě cizí zvědavost byť pochopitelná byť doprovázená sympatiemi a touhou "dozvědět se" pro mne skutečně není legitimním důvodem k otevírání hovorů o minulosti...


    *všimněme si jak často pracují s mýtem uvěznění duše ve špatném těle pohádky a mýty - proměna princezny v babici či obludu? co je to jiného než analogie k TS osudu...
    ROMANAMI
    ROMANAMI --- ---
    LURA: svatá pravda velebnosti :-)))
    LURA
    LURA --- ---
    ROMANAMI: Tak - dobří známí a kamarádi tě neopustí proto, že vypadáš jinak, že ztloustneš, zhubneš, ochrneš, obarvíš si vlasy, dostaneš brýle, uděláš si piersing, oženíš se, rozvedeš se, začneš nosit sukně místo kalhot nebo naopak :-)
    A pokud ano, je na nich, aby si to v sobě přebrali a srovnali...
    ROMANAMI
    ROMANAMI --- ---
    LURA: děkuji :-) byly doby kdy jsem bojovala sama se sebou, kdy jsem dělala vše pro to. aby ta druhá osobnost nemohla na světlo, jenže pak jsem to vzdala, je to nerovný boj, který navíc nemůže mít vítěze. A od té doby mám pokoj v "duši"
    ROMANAMI
    ROMANAMI --- ---
    ECLECTICA: nevím, nemohu mluvit z vlastní zkušenosti, neb nikdy nenastane situace před a po. Ale myslím si že je strašná škoda se připravit takovým postojem o dobré známé, ty co v tobě vidí především lidskou bytost, kterou z různých důvodů milují, či obdivují. Tito lidé tě totiž neodvrhnou pro tvoji minulost resp nově nastalou přítomnost. To udělají jen ti, na nichž by ti mělo pramálo záležet, protože jim na tobě taky nezáleží. Jim záleží jen na sobě, něco v tom smyslu. co si o mně lidi pomyslí. že se bavím s takovým ouchylem :-((
    LURA
    LURA --- ---
    ECLECTICA: Jenže ta společnost k tomu sama vybízí - jak už tu byly popsány ty paradoxy. Někdy je to potřebné pro toho člověka na nějakou dobu, aby se s tím srovnal a někdy je k tomu nucen - když například přijde o manželku a děti, které už najednou nejsou jeho, to je k pos... A proč? Protože to nějaký debil vymyslel. Chápala bych to v případech, kdy zbytek rodiny nesouhlasí a i pak bych nechala stejné podmínky, jako při rozvodu. Ale v případech, kdy je druhý manžel se situací srozuměn, je to už úplně na hlavu. Jenže holt zákony a předpisy jsou důležitější, než skuteční lidi :-(
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    ROMANAMI: jojo, sama jsem něčeho takového byla na jednom fóru svědkem (dotyčná zastávala názor, že je třeba přerušit všechny styky s lidmi, které znala v dobách před operací a podobně).
    LURA
    LURA --- ---
    LURA: No vidím, že jsme to s Romanami napsaly současně...

    ROMANAMI: Líp bych to neřekla :-)
    LURA
    LURA --- ---
    ECLECTICA: Mluví samozřejmě:-)
    Já taky moc často nerozebírám, jak mě maminka přebalovala. Jen jsem chtěla podotknout, že je asi dobré, když člověk sám v sobě integruje celý svůj život (aniž by o tom musel nutně mluvit a sdílet ho s ostatními)
    ROMANAMI
    ROMANAMI --- ---
    ECLECTICA: mně přijde, že nejvíce o ní odmítají mluvit ti, co se nesrovnali sami se sebou:-( a to je myslím to nejdůležitější , srovnat se sama se sebou, takže takový Coming In :-)) CO je pak i daleko jednodušší
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    LURA: s tím nelze nesouhlasit.
    Nakolik však kdo mluví o své minulosti, bych nechala především na něm.
    MEDVIDEK
    MEDVIDEK --- ---
    KAWALSKI: tohle je velmi zajímavé, takto na to pohlednout.

    Mě přijde , že čím lépe to má dotyčný či dotyčná v sobě srovnané, tím lépe to přijímá okolí. Rodinní příslušníci to asi mají daleko víc hlouběji zasunuté a vnímají osobu spíš v černoílých polohách. (to usuzuji, z toho jak na jako na lesbičku nahlíží rodina).

    Přátelé, spolupracovnící, partneři či milenci ( partnerky či milenky) ty vnímají asi výrazněji už to , co vidí teď a tady.
    LURA
    LURA --- ---
    ECLECTICA: Já si myslím, že by ti třeba i k tobě mohla nesedět představa toho, jak sedíš ve vysoké židličce a někdo do tebe cpe zeleninovou kašičku :-)
    Zajímavé je položit si otázku, co je to "minulost" - už tohle, co tu píšu, je minulost. Jak vzdálená minulost/budoucnost k nám patří nebo nepatří? To se totiž netýká nej TS, ale všech lidí. Někdo třeba v minulosti udělal něco, za co se stydí nebo byl ve škole terčem šikany, nepohodl se s nějakými lidmi nebo se narodil v jiném těle, než pociťuje - a chce za tím udělat čáru, poslat to do "minulosti", ke které se nehlásí, která k němu nepatří.
    Já si ale myslím, že jsou jen dvě možnosti, které spolu úzce souvisejí (vlastně jedna z druhé vyplývá) které nám umožní existovat jako celek - přijmout se v čase a bez času bez výjimek. Přijmout celý život, který k nám patří a zároveň tím, že ho přijmu, můžu žít v přítomném okamžiku a neotravují mě "nepovedené" nebo "nechtěné" části mého života. Z něj se totiž podle mě nedají beztrestně "vystřihnout" kousky, které k nám jakoby nepatří. Všechno, co se nám kdy stalo a stane, patří k celku toho života. Je to něco jako s dědictvím - dědictví můžeš buď přijmout nebo odmítnout - ale pouze celé - nemůžeš si vybrat, že přijmeš dědictví, ale pouze bez dluhů, ty dluhy jsou nedílnou součástí toho dědictví. Stejně tak, aby se člověk někam posunul a nějak se vyvíjel, patří k tomu nejen to příjemné, co prožil nebo prožije, ale i to, za co se stydí, všechny křivdy, které mu byly způsobeny i ty, které někomu způsobil, omyly atd.
    To samé platí o budoucnosti - ani před ní se nedá udělat čára - to, že jednou budeme staří, možná i nemohoucí, to, že někdy umřeme, je taky fakt. Dnešní společnost hodně hraje na naše dětinské pocity - vidím strašidlo, schovám se pod peřinu, vidím lízátko, vezmu si ho.
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    SHEALA: až to někdo udělá a bude chtít, abych se podívala, tak se podívám, ale nepředpokládám, že se to stane (kromě Kawika ;)
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    ECLECTICA: sem te asi blbe pochopila, myslela jsem proste ze sami/y vytahnou fotky z minulosti.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam