CYBERKOTLIK:
Ano souhlasim s tebou, že to příjde pomalu (přesto rychle) aniž by jsme si toho všimli. Nebo spíš chtěli všímat.
ad ten střet nebýt cílem útoku nebo nebýt na místě útoku je dobré, ale mnohom lepší je vědět o útok a vlakat protivníka dopasti, pokud nejsem schopen porazit ho v pasti musím vytvořit takové podmínky abych byl schopen ho porazit. Nevím kdo to řekl,ale "Jsem nucen prohrát mnho bitev abyc vyhrál valku" sazim na rusa či asiata a zapad si todle nejede. Citovat umění války tobě by bylo nošením dřívý do lesa :)
Ano jsem limitován třemi věcmi a to časem (den má 24h né vic a né míň), schopnostmi a prostředím. BTW zkoušel jsem si rozdělat oheň lukem a trvalo mi to skoro 2,5 h vím kde jsou me limity chtěl jsem je poznat a poznal třebas šerm pod tvím vedením byl jeden ze zasadních zlomů jak uvažovat jinak. Viz ta závorka ano mez to musím dělit svůj čas a zbytek je na zlepšovaní podmínek-stavu:)
Psychologie skupiny mi děla asi největši problém, pamatuji si jeden tvůj trening kdy jsi měl dost spoždění, lidi zevlovali v tělocvičně a byli happy z toho, že tam nejsi, nechal jsem je nastoupit pozdravil a těsně než dal povel k rozběhaní si vešel ty (pak jsem dostal seřváno jak malej kluk), ale někdo to udělat musel a Taurus ani Alistair se k tomu neměli, vzal jsem si z toho ponaučení, nést zodpovědnost za skupinu znamená unést zodpovědnost sám za sebe a své činy, takže vím, že jsem schopen vést lidi, a unest ta rozhodnutí, která učiním, ale naprosto klidně vedení nechám na někom jiném v kom budu spatřovat autoritu, a jeho rozhodovaní bude pro mě přínosem