BONDA:
1) Ta myšlenka absolutní svobody v sobě samozřejmě má něco paradoxního. Jak jsem říkal, vždycky je tu něco, co prožíváme jako dějící se samo, ne jako dělané námi. Přesto jsme _v nějakém smyslu_ svobodní absolutně. V jakém? Zaprvé - neznáme a nemůžeme znát žádné pevné svých možností. Nemůžeš vědět, že jsi nemohla dosáhnout toho, co jsi chtěla. To, že jsi nevěděla jak, neboli že jsi to nedokázala (to se nám všem samozřejmě děje furt) přece neznamená, že jsi v silném slova smyslu nemohla. Zadruhé - jsme samozřejmě svobodní i v tom, co budeme chtít a jak budeme hodnotit (nejsme ani zde svobodní absolutně v tom smyslu, že bychom si dokázali vždy poručit, ale jsme svobodní absolutně v tom smyslu, že žádné pevné meze tato naše schopnost nemůže mít, nikdy je nemůžeme znát). Tvoje svoboda se ale netýká nikdy jen dosahování toho a toho, ale taky toho, zda to a to budeš dál chtít či se toho snažit dosáhnout.
Jde prostě o to, že tu nejsou žádná pevně daná určitá omezení. (Ale to, že vždy bude něco, co Tě bude překvapovat a co nebudeš mít momentálně pod kontrolou, to snad nějaké omezení je, ovšem jaksi "nekonkrétní".) Na nějaké rovině jsi něco chtěla, nestalo se to, jak na to budeš reagovat není nijak předem určeno.
2) "alias "V nějakém smyslu vše, co se neděje, se tak neděje proto, že to tak nechceme"."
No, podle mě by se spíš mělo napsat: "alias "V nějakém smyslu vše, co se neděje, se tak neděje proto, že to tak chceme". Jistě máme přinejmenším podíl na tom, že se to nedělo právě takto. A na tom, že se to nedělo vůbec, protože celé dění se dělo právě takto, máme taky podíl, jehož meze nejde nijak stanovit.