SCHWALBE: Víš co... já jsem za tři a půl roku práce ve službách zahrnující téměř denní kontakt se zákazníky přišla o iluze o lidech. Jakožto kavárenský povaleč a čtyřiadvacetikarátový intelektuál jsem si byla myslela, na základě úvahy Podle sebe soudím tebe, že každý přece musí chtít být světu užitečný, každý musí usilovat o to, aby byl co nejlepším člověkem, každý uvažuje hlavou, ne prdelí... atd., ale zjistila jsem, že to tak fakt není. Nějakou dobu mě to trápilo a štvalo a pak se ve mně něco zlomilo a došlo k jakémusi vysvobození. Někdo zatlouká šrouby? Nu, pokud to nejsou moje šrouby, tak je to sice debil, ale je to jeho problém. Jak jen může? No, může, a koneckonců jsme svobodná země a každý má právo být tak debilním debilem, jak se mu jenom zachce. Jakkoli to zní banálně, je to hrozně osvobozující pocit.
Prostě si řekni, že je trhlá - ale že žít s tím musí ona, ne ty.
(A ukaž nějaké fotky.)