já teda dam fotku jedný orientální kníratý a pak bych ráda napsala něco, co asi nepřinese moc pozitivní ohlasy, ale k čemuž jsem došla za posledních cca 10 práce s kočkama. tzn. intenzivního fungování mezi lidma kolem útulků, milovníků koček, chovatelů atd.
nezažila jsem za tu dobu, že by bylo moc normálních lidí mezi těmi, kteří měli v péči/vlastnictví a na omezeném prostoru víc koček (myslím 5+ cca, mláďata a kočky venku na statku nepočítaje). I když zpočátku byli fajn, dříve nebo později to začalo být patologický a vedlo k neschopnosti komunikovat normálně v rámci společnosti, vztahovačnosti, potřebě s každým se hádat o svojí kočičí pravdu, dávání koček nad všechny ostatní hodnoty, často to byla substituce vztahů s lidma, co nefungovaly, nemožnost mít rodinu ... Péče o opuštěný zvířata je záslužná věc, zájmový a odborný chov může být super, ale vždycky je tam tenká hranice a když se prolomí...samozřejmě další věc je, že jsou lidi, co si se zvířatama rozumí líp než s lidma (nebo si to myslej, neb ta kočka jim neřekne, že se pletou)
takže - mít víc koček fajn, ale statisticky je pravděpodobný, že to ovlivní sociální dovednosti a vztahy
možná prostě nejsem dost kočičí osůbka nebo tak něco, jenom ty zvířata mám ráda