TRISSIE: jako je to vcelku pochopitelné lidské chování a neznám člověka natolik stoického, který by aspoň čas od času neudělal. Ale když takhle vyjedeš na manželku, která ví, že se u vás v práci propouští a že se bojíš, že jsi na řadě, tak ta to pustí jedním uchem tam a druhým ven, případně tě rovnou upozorní, že chápe, že to máš těžký, ale ať si to laskavě nevyléváš na ní - kdežto to dítě a dcera zvlášť tuhle abstrakci prostě ještě nemá.

To je moc smutný čtení tady, můj otec byl tak trochu mimoň, velice nepraktický, žijící mimo čas a prostor s hlavou v oblacích. Ačkoli lidi moc nevnímal na mě byl nějak napojen a vždycky poznal, co cítím. Velmi mě miloval, byla jsem pro něj to nejdůležitější na světě. Byl tu vždy pro mě připraven mi pomoct. Často si na něj vzpomenu, když je mi smutno.

Filozof a učitel, v armádě velitel.
S praktickou informatikou začínal na armádních počítačích pro letectvo.
Používali jsme ho doma jako encyklopedii po celé mé dětství.
Náhodně:
Kdo vládl v Británii okolo čtrnáctého století? - 30 minut nezastavitelná přednáška.
Kdo vynalezl televizi? - 30 minut nezastavitelná přednáška
Existuje bůh? Jak tvrdá je ocel? Jak velký je vesmír? ... :)

Nikdy se nepodvolil režimu.
Pro výchovu používal kombinaci filozoficky extrémně propracovaných a moderních přístupů.
Svobodomyslnost se prolínala s přísností.
Přežití v přírodě pod hvězdami s minimem vybavení a při tom souběžná analýza předních světových
filozofů byl vždy jeho hlavní koníček.

Skládal svoje vlastní melodie a hrál v mnoha kapelách.
Naprogramoval si za minulého režimu svůj vlastní operační systém.
Pracoval ve výzkumném ústavu a díky němu jsem mohl jako šestiletý chodit uvnitř obřího sálového počítače (v bílém plášti samozřejmě).

Přísný profesorský, vždy krok před ostatními.
Podrobné povědomí o světové historii vždy považoval za důležitou součást životních vědomostí.
Kvůli němu jsem zesměšňoval učitele fyziky ve škole a děti si mysleli, že mluvím cizím jazykem, když jsem popisoval realitu.
Díky němu mě nenávidělo spousta lidí protože jsem nemusel studovat jako oni a věděl jsem výsledky toho co oni studují předem.
A většinou jsem to rovnou mohl shrnout do několika vět a začít se podle toho chovat v praxi.
Je to těžké vědět toho tolik, když nemáte žádné potvrzení o vaší odbornosti.
Proč by vám měli ostatní věřit? Hodně to v mládí poničilo moje vztahy s lidmi.
Jako by měl věšteckou kouli. Všechno co mi od dětství říkal o budoucnosti se vyplnilo.
Teď už ne. Teď už musím věštit já.

Můj otec je tříleté dítě, co se nikdy nemělo rozmnožit a prodává olej z prasečích hoven.

nejlepśi na svete, ztelesneni jezise krista, v min. zivote byl muj bracha a je zajimavy jak jsem to uz jako dite citila, pruvodce vesmirem, odporne prakticky umelec se smyslem pro rad v zivote...ale je moc mekej v tomhletom drsnym svete, z ohleduplnosti podpantoflak ale v podstatee svobodomyslnej hipik jako ja... pak si ve srovnani s timhle najit chlapa temer nemozne , hold laska ma vela podob

Můj otec je mrtvý. Udělal hrozné věci, se kterými se v podstatě celý život snažím srovnat. Odpustila jsem mu dlouho před tím, než umřel, ale nic jsem k němu už necítila. Ani vztek, lítost, strach, opovržení, pomstychtivost, prostě nic. Vyčistila jsem ho ze svého života. Stal se pro mě cizím člověkem. Žil a umřel přesně tak, jak si zasloužil. Jeho největším trestem bylo jeho vlastní svědomí a pozdní lítost.

Můj otec je nejlepší člověk na světě, co si pamatuji nikdy na mne nevztáhl ruku ani hlas nezvýšil. Jsem jeho vysněná holčička (mám dva starší bratry). Rád si se mnou hrál, rád mi vysvětloval věci, vysvětloval mi učivo když jsem si s tím nevěděla rady, vyráběl mi vlastnoručně hračky. Jedině kdy jsem se ho bála byl okamžik kdy jsem mu řekla, že jsem lesba, kdysi se zmínil, že když příidu domu s tím, že jsem homosexuál tak mě zmlátí. Srovnával se s tím docela dlouho ale momentálně je s tím smířen a schvaluje mi to :) Je rád, že nemá mužskou konkurenci a mou přítelkyni má taky rád a přeje nám to :) Je to opravdu nejlepší člověk por mě:) Jejda až kapka mi upadla:)

Moj otec je inteligentny, precitliveny introvert a alkoholik, ktory je presvedceny o tom, ze nikto na svete mu nerozumie.

Moc mě mrzí, že tu tolik lidí mají takovou smůlu... rodiče si člověk nevybere. Já mám maštěstí bezva rodiče a můj táta je bezva rodič jak taky člověk. Doufám jen, že se těm, kteří zažívají tak špatné dětsví, budou schopni, z tohoto vzorce vybočit a být svým dětem bájo rodiče.

Jaký je můj otec?

Asociál, neschopný uznat svoji chybu, clovek co bije svoji manzelku, spatny otec (ve vsech smerech), rasista apod ... nechce se me to vypisovat, ale do kategorie "dobry tata" rozhodne nepatri ... Nekolik let nesvaru, potycek (jak slovnich tk pestnich) me dokopalo k tomu vykaslat se na vejsku(musel bych byt doma, nechat se zivit), odstehovat se a bydlet sám (s kámoši respektive). A to byla jediná dobrá věc, co kdy pro mě udělal - donutil mě vypadnout z domu, osamostatnit se a bojovat s životem :) a za to mu děkuji. Za zbytek si zaslouzi sibenici. Momentalne se vracim domu jenom proto, ze tam mam psi ze kteryma sem stravil detsvi a nedokazi si to bez nich predstavit :) Takze asi tak

Můj otec je bezva, je s nim legrace, vždycky mi byl podporou. Sice jsem od 2 let vyrůstala bez něj (je mi 26, jemu 54), ale na prázdniny s ním mám ty nejkrásnější vzpomínky. Moc se nevídáme, protože já pendluju mezi Prahou a Francií, a on mezi Ruskem a Španělskem, ale jsme několikrát do týdne v kontaktu (FB, Skype, občas mobil nebo i dopis :-). Je s ním legrace, má rozhled a je skvělý hostitel... No a proč si ho vážím - dycky mě dokáže rozesmát a něčemu novýmu přiučit, a jsem hrdá na to, co dělá. Líbí se mi i jeho životní styl a musím se přiznat, že do svých partnerů vědomě promítám očekávání, který sem odkoukala asi od něj. Možná si ho idealizuju, protože jsem jeho jediná dcera a kvůli tý celoživotní vzdálenosti nebyl nikdy prostor na nějaký konflikty, ale řikám si, proč ne. Takovej pevnej bod v tom šíleným vesmíru. Uf, jak to píšu, jsem z toho úplně dojatá (kap)!

YUMY: to je přesný

Můj otec? Pro mě je to velké a věčné téma...
Celý život se můj vztah k otci dal popsat slovy jako strach - nenávist - pohrdání...vystřídalo se ve mně spousty emocí, protože jsem dodnes předsvědčena, že můj vlastní otec na mě napáchal víc škody než užitku.
U nás doma, když jsem byla malá, bylo všechno na jeho povel. On byl živitel a diktátor a celá rodina skákala, jak on pískal...máma moc neodporovala, je od přírody spíše submisivní a hodně tomu nahrávalo, že ho velmi milovala, respektovala a uznávala.
Já jsem k němu necítila ani jedno, já cítila psychickou šikanu, spousty křivd, nerespekt, a navíc jsem dost často měla pocit, že je to ten typ, co si nikdy neměl rodinu pořizovat protože o ní vlastně nestojí.

Pak jsem potkala svého nynejšího manžela a zjistila, že je mu neskutečně podobný v mnoha směrech, ale asi spíše v těch pozitivních, které jsem do dospělosti neviděla (přístup k pěnězům, práci, zodpovědnost...)

S tátou jsem vydržela rok nekomunikovat, protože už jsem měla dost jeho chování ke mě, přenesla jsem se před období, kdy jsem nebyla schopná vydržet s ním v jedné místnosti. On si mezitím pořídil o 18 let mladší přítelkyni a s ní dítě. Ale v jádru zůstal pořád stejný. Egoistický materialista, který nechápe, jak moc mi svou "výchovou" ublížil a jak mě poznamenal...

Je mi 28 let, a s tátou se bavím. Přijedeme tam, pokecáme, popijeme, ale k tělu si ho nepouštím. Má jiné hodnoty než já a to se nikdy nezmění. Naše poslední debata skončila mým histerickým pláčem v manželově náručí, protože jsem si naivně myslela, že došel pokory a uznal, že peníze nejsou důležitejší než čas strávený s nejbližšími a štěstí si opravdu nekoupíš.

Od chvíle, kdy uvažuju nad tím, že budu mít děti vím, že rozhodně nechci aby někdo vychovával mé děti jako on - pomocí příkazů a zákazů, bez pochvaly a slov uznání, se strachem. Aspoň svým dětem chci dopřát tátu, co jim bude naslouchat a bude s nimi trávit čas, bude přemýšlet nad tím co říkají a cítí. Můj otec ani jedno nedělal.