DANKLAR: když ti přijde jedna perspektiva dostačující, co s tím já udělám, že.
z čistě pragmatického hlediska: většina živočišných druhů na planetě, nejspíš všichni, jsou součástí jediného systému, který je neskutečně provázaný na mnoha a mnoha úrovních. imho každý druh včetně člověka má určitý vymezený prostor - vymezený možnostmi systému, ve kterém žije. lidská technika imho umožňuje různé meze rozšiřovat a v mnoha lidech vzniká dojem, že žádné meze nejsou. jenže to je blbost, stačí se logicky zamyslet, ve zkratce miliarda lidí nevyžije z jednoho rohlíku na den.
podobně nevíme, co jaké dopady můžou mít pro nás triviálně působící věci, že tu a tam něco vyhyne. nikdy nejde jen o část, protože ta část nežije ve vzduchoprázdnu. kdo ví, jestli hroch nemá souvislost s nějakým procesem, který je nakonec zásadní nejen pro hrochy.
problém je, že nejde jen o jednoho hrocha, a že celý ten případ Hroch ilustruje infantilní lidské smýšlení. lidi umírají a budou umírat, rozhodně víc lidí umře na přežranost a rakovinu, než na hroší útok.
hroch si může myslet, že je pán tvorstva, ale nedisponuje nejspíše velice efektivními zbraněmi. my ano. přijde mi logické zacházet s jakoukoli mocí uváženě, protože imho všechno má dvě strany ostří.