A jinak - argument, že vysokoškolsky vzdělaní lidé tíhnou více k pravici se objevil na forech již na počátku století.
V navazujících diskusích jsme museli změnit "inteligentní lidé více volí pravici" na "rozumní lidé více volí pravici". Inteligence ještě není zárukou rozumu. Rozumní mohou být i hloupější lidé, např. vlivem výchovy, zkušeností, od toho asi vznikl "selský rozum".
ID Otava nebo ZhulenýUfo tak nemusí nutně být hlupáci, jestli mají rozum je však otázkou. Zatím jsem nepřišel na to, kde a kdy inteligentní člověk zamrzne ve vývoji. Už se stalo, že vlivem argumentů libertariánů jsem donutil inteligentní lidi začíst se např. do Misesova Lidského jednání a na mysl mi přichází tak dva tři lidi, kteří pro mne zcela nepochopitelně odvrhli vše, co si přečetli. Většinou to bylo z nelogických důvodů, prostě se jim to příčilo a nechtěli to přijmout za své, i když logika argumentů je v případě libertariánů, kteří si zakládají na logice, nepřekonatelná. Logika nelogika argumentů, nic nepomohlo. Zde mi nejvíce přijatelný argument těchto lidí při odmítnutí přišel argument, kdy tvrdili, že myšlenky sice hezký, ale kdyby to mohlo fungovat, tak už by to někde fungovalo, takže empirické argumenty. Dá se použít spousta argumentů jako např. že stejný argument se dal použít před průmyslovou revolucí, popř. americkou revolucí za nezávislost, vždy je v historii něco poprvé, ale předtím se haraší argumentem, že to ještě nikdy nebylo. Tenhle argument však nepřesvědčí, bo i spousta blbostí ještě nikdy nebylo, to neznamená, že by být měly. Takže jsem se začetl do listů federalistů (jsou na netu), nebo do prací historiků o soukromém středověkém obchodním právu, o středověkém anarchokapitalistickém Islandu, o Divokém západu, který nebyl tak divoký, jak si mnozí myslí, o Champagnských trzích s vlastními soukromými soudy a právem apod. Empirie přece jen k něčemu je. Stejně, aby inteligentní lidé překročili Rubikon, to někdy nestačí. A to je IMHO právě ta chvíle, kdy je podstatné, zda má někdo rozum, či nikoliv.
Na druhou tranu vím o pár lidech, kteří i přes počáteční odmítnutí argumentů libertariánů postupně libertariáství přicházeli na chuť. Takhle např. jeden člověk je již pouze jeden krok k přijmutí anarchokapitalismu, ale z počátku byl zatvrzelým odpůrcem i jen minimálního státu. Trvalo mu to však 6-8 let.