Realistické libertariánství (II/II) - Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko
http://www.mises.cz/clanky/realisticke-libertarianstvi-ii-ii--2025.aspx
"Je zajímavé, že skupiny „obětí“ identifikované jak levicovými libertariány, tak kulturními marxisty se liší jen málo (pokud vůbec) od skupin identifikovaných státem jako „neprivilegované“, a které potřebují kompenzaci (též od státu). Zatímco toto pro kulturní marxisty nepředstavuje problém a může to být interpretováno jako ukazatel míry kontroly, kterou dosud získali pro státní aparát, pro levicové libertariány by měla být tato náhoda důvodem pro intelektuální znepokojení. Proč by stát usiloval o ten samý či podobný cíl nediskriminace „obětí“, kterou by oni také chtěli dosáhnout, pouze snad odlišnými prostředky? Levicoví libertariáni typicky tuto otázku přecházejí. A přitom by odpověď měla být jasná komukoliv se zdravým rozumem.
Aby dosáhl nad každým jednotlivcem, musí stát usilovat o politiku divide et impera. Musí oslabit, podkopat a nakonec zničit všechna ostatní, rivalská centra společenské autority. A co je nejdůležitější, musí oslabit tradiční, patriarchální rodinnou domácnost, a obzvláště nezávislou bohatou domácnost, jakožto autonomní rozhodovací centra zaséváním konfliktů mezi manželky a manžely, děti a rodiče, ženy a muže, bohaté a chudé. Taktéž veškerá hierarchická uspořádání a stupně společenské autority, veškeré exkluzivní spolky, veškerá osobní oddanost a náklonnost – ať už ke konkrétní rodině, komunitě, etniku, kmenu, národu, rase, jazyku, náboženství, zvykům či tradicím – s výjimkou náklonnosti k danému státu v roli občana-poddaného a držitele pasu, musí být oslabena a nakonec zničena.
A jakým lepším způsobem tak učinit, než přijmout antidiskriminační zákony!
Zakázáním veškeré diskriminace založené na pohlaví, sexuální orientaci, věku, rase, náboženství, národnostního původu atd. je velká spousta lidí prohlášena za státem certifikované „oběti“. Antidiskriminační zákony jsou tudíž oficiální výzvou všem „obětem“, aby si našly nějaký nedostatek a stěžovaly si státu na své vlastní „oblíbené“ utlačovatele, obzvláště na ty bohatší z nich, a jejich „utiskovatelské“ machinace, tj. jejich „sexismus, homofobii, šovinismus, nativismus, rasismus, xenofobii“, či cokoliv jiného, a pro stát jsou výzvou, aby odpověděl takovýmto stížnostem šikanou „utlačovatelů“, tj. postupně je zbavuje jejich majetku a autority a zároveň rozšiřuje a posiluje svou vlastní monopolní moc vis-a-vis stále oslabenější, roztříštěnější a de-homogenizovanější společnosti."