Po čase zase dobrý článek od Terezy Spencerove
Chcíplé kozy, nástup Ruska a Číny, NATO pro srandu králíkům. Tereza Spencerová přináší nálož neveselých skutečností o EU a našem světě vůbec | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran
http://www.parlamentnilisty.cz/...inasi-naloz-neveselych-skutecnosti-o-EU-a-nasem-svete-vubec-443701
Uvádím, část, kde Spencerová popisuje novodobé "Svazáky" resp. otroky
Známe to u nás už z časů „Přemluv bábu“. Tehdy mi to připadalo vysloveně hnusné, dnes už je mi jasnější, že je to oficiální a plošná píárová politika určitých unijních kruhů, které potřebují mít jednotlivé společnosti co nejvíce polarizované, rozhádané, a tím i ochromené a neschopné akce. Příznačné přitom je, že do útoku vyrážejí vždy jen ti „mladí, bohatší, aktivní, zcestovalí a svobodomyslní“. Mladí a pro někoho snad i krásní, pro něž EU znamená především otevřené hranice, přes které snadno zajedou někam na hudební festival a pár piv a pár jointů, protože – řečeno s lehkou nadsázkou – od života o moc víc nežádají. Na jednu stranu tomu rozumím a lehce snad i závidím, protože jsme taky kdysi byli mladí a žádnou takovou volnost a svobodu jsme neměli. Na druhou stranu možná svou roli sehrává i to, že tito „mladí a krásní“ celé své krátké životy prožili v unijním systému a na rozdíl od těch starších nic jiného neznají. A z neznámého jde přece strach, existenciální strach ze ztráty jistot.
Je mi tolik, že vidím očividné paralely mezi naší současností a roky za „totáče“. A k tomu si představte, jak podvratně musejí dnešním mladým lidem na Západě připadat ti, kteří aktivně prožili třeba revoluční rok 1968, kdy demokracie v Evropě dosáhla zřejmě svého vrcholu. Je jasné, že těmto pamětníkům bude naše současnost připadat silně orwellovská, ale mnozí mladí ji budou hájit se všemi jejími nesmysly, chybami, omezováním svobod i zločiny, protože ani netuší, že lze žít lépe a svobodněji. Mám dojem, že psychologové pro to používají pojem „syndrom otroka“ – otroci, kteří celý život prožili v otrokářství, na něm neshledávali nic podivného, protože to pro ně byla norma. Být svobodnými je ani nenapadlo, protože si tu možnost neuměli ani představit, místo toho se naopak dokonce identifikovali se svými otrokáři.
Zkrátka, těch „mladých, bohatších, aktivních, zcestovalých a svobodomyslných“, kteří ostatním zkoušejí odpírat právo na názor a vyvozování důsledků ze životních zkušeností, je mi tak trochu líto. Držím palce, aby alespoň nějaké procento z nich „dospělo“.