BRETA: Ohledně té problematické přenositelnosti máš částečně pravdu. Úroveň této přenositelnosti souvisí zejména se vzdělaností dané společnosti (která je daná zdravým svobodným vývojem), ale zejména realitou společnosti, která ví, že za své svobodné rozhodnutí (i špatné) nese následky a nemá tam nějakého tatíka halíka na pojistce. U této společnosti dochází k většímu pocitu zodpovědnosti, který v důsledku eliminuje extrémní jednání, jelikož si společnost uvědomuje (dle každodenních zkušeností) dopady svých rozhodnutí (rychlejší zpětná vazba). Navíc zájmy občanů jsou více zohledňovány a tendence ke krizím je pochopitelně nižší – protože zájem občanů je krizi nemít. Právě v krizi vzniká podhoubí k extrémismu. No, a pokud například díky vnějším vlivům krize a různé extrémní jednání vznikne, společnost by si to měla prožít se všemi důsledky a poučit se a vytvořit na tuto novou skutečnost protilátku.
Jakmile instaluješ institut různých pojistek, které ve své podstatě „blokují“ svobodné rozhodnutí z různých „bohulibých“ důvodů, okamžitě porušuješ svobodný systém a vznikají tendence tyto pojistky zneužívat (upravovat je, rozšiřovat je apod.) a s minimální možnou šancí to napravovat/stopnout – schopnost učit se z dopadů do reality se stává nefunkční a podléhá nastavení pojistek. Navíc pojistky jsou pochopitelně lepidlo pro různé extrémisty, protože je to příležitost jak si tento nesvobodný nástroj přivlastnit a pomocí nich posléze realizovat svoje ideály i přes odpor veřejnosti, která se nemůže bránit.