PUPU: PUPU, cirka rok 1650 -> "kdyby byla demokracie tou nejvyhodnejsi formou existence alespon pro vetsinu lidi, uz davno by se prosadila sama. to mi nikdo nevymluvi."

Jinak člověk je stále jen člověkem: "V následujících letech [Rothbard] dokonale porozuměl a uměl používat axiomaticko-deduktivní metodu vycházející z nepopiratelného faktu: „člověk jedná“, tzn. lidé za pomoci vzácných statků vždy a bez výjimky sledují vlastní nejvýše hodnocené cíle.

...

Ekonomie je věda, která popisuje jednání jednotlivců tzn. způsoby, jak jednotlivci dosahují svých cílů. O tom, jaké cíle by měli jednotlivci volit, ekonomie nic neříká a ani nemůže. Hodnotícím (normativním) výrokům se ekonomové vyhýbají stejně důsledně jako K. Marx popisu beztřídní společnosti.

Výchozím postulátem ekonomie je, že člověk jedná „teď a tady“. Každý jednotlivec jedná (koná činy) podle svých osobních preferencí, takže ze všech myslitelných alternativ vybírá jednu, která mu teď a tady poskytuje největší užitek. Sčítání individuálních užitků je vyloučeno, protože individuální užitek je zvnějšku neměřitelný. Pokud pan Koukal hodnotí situaci pana Závory, vyjadřuje se k jeho jednání podle své vlastní hodnotové škály, která je určitě zajímavá, ale vůbec nijak nesouvisí s tím, jak situaci vnímá pan Závora. A protože člověk nemůže ani vteřinu svého života nejednat a jeho jednání je vždy a bez výjimky zaměřeno do budoucnosti, potřebuje nějaké univerzální vodítko, které mu „ex ante“ ukáže, že jedná „správně“ nebo „nesprávně“, „spravedlivě“ nebo „nespravedlivě“, „dobrovolně“ nebo „nedobrovolně"."

a pak nastupuje etika.

Opravdu doporučuji si ten mnou odkazovaný článek přečíst celý. ;)

Mimochodem - hraničáři na západě USA, mimo federální území, nebyli žádní lumeni 'a ted jdete a postarejte se o sebe!' - inteligence mít moc nemuseli, stačilo být člověkem. A oni to zvládli úplně vklidu, zakládali města apod a k žádné diktatuře to nevedlo. To ale neřešíš, ty řešíš přechod od "otroctví" ke "svobodě" a nikoliv evoluci.

PUPU: Nikdo netvrdí, že mezi Svobodnými jsou jen anarchokapitalisté. Jistě ale i Svobodní diskutují společenskou smlouvu. ;)

A v tomhle se mýlíš: Anarchokapitalisté, na rozdíl od socialistů, kteří potřebují "nového člověka", pracují JAKO JEDINÍ s člověkem, a to takovým, jaký reálně je. A aby socialisté odůvodnili právě tu tvorbu "nového člověka", dnes např. i v otázce imigrantů - multikulturalisté, musí reálného člověka zdiskreditovat - označit reálného člověka za nenormálního, abnormálního - jako vlka. A vlk musí být usměrněn, vychován - v člověka, a to v člověka nového, jiného než je ten starý, původní - i třeba jen státem ho přivést k civilizaci (netřeba říkat, že stát tvoří lidé, ti "vlci", stát není Bůh).

Za další, představa, že tak jak je to dnes, že demokracie je to jediné správné, bo změna je v úrovni utopie, je argument starý a známý. Již za feudalismu se argumentovalo, že vztah leníka a vazala je stav božský, neměnný. A on nebyl. Dnes se argument posunul - dnes je neměnný a božský stav ten "demokratický", kdy většina prostřednictvím státu může vše, včetně Norimberských zákonů, bo údajně neexistuje nic lepšího. Existuje. Dokonce i jen klasická monarchie je ze všech hledisek, ale ponejvíce z hlediska etiky, lepší než demokracie.

Co nemůže popřít ani umírněný libertarián, kromě etického problému se státem z empirie rovněž vyplývá, že k diktatuře vede již i jen minimální stát, který musí, fabiánským socialismem, skončit jako stát maximální. Každý umírněný libertarián začíná svou cestu přes snahu změnit systém volbami - snahu posunout "socialistický" stát více k minimálnímu státu, který je ideálem umírněného libertariána, aby zjistil, že strana, od které očekává změnu, je schopna max. posun doleva dočasně zastavit, ale již nikoliv zvrátit. Stát za demokracie neustále sílí, zpátky ni krok.

Údělem umírněného libertariána je zklamání, stejně jako byli zklamání klasičtí liberálové na konci 19. století, kteří si říkali, kde udělali chybu, když ještě do 1870 klasičtí liberálové vládli západnímu světu, aby se za 30 let stal klasický liberalismus marginálním směrem bez politického vlivu.