Podkarpatská rus.
Nejvýchodnější kouty Slovenska, staré lesy, zvláštní jazyk, moje kořeny. Ale taky vymírající místní populace, chudoba a alkohol.
Miluju to tam. Vracím se tam ráda a snažím se alespoň 1 do roka. Dokud ještě mám za kým.
Moje prababička (91) pochází z vesnice Zboj, odkud pocházel její otec, její máma byla z Runiny.
Její dcera - moje babička (69) se narodila ve Zboji, na střední školu odešla do Humenného, kde žije dodnes. Ale do Zboje často jezdí za prababičkou, která tam žije jinak sama.
Můj děda (+2015) pocházel taky ze Zboje, ale žil s babičkou v Humennom. Díky své práci ale hodně cestoval, doma skoro nebyl a před cca 30 lety se usadil v Praze, bez babičky.
Můj táta (48) žil do svých 27 let v Humennom, kde poznal mojí mámu, která odtamtud pochází (není z rusínské rodiny).
Když mi bylo 5 let, přestěhovali jsme se s rodičema do Prahy. Doma jsme mluvili vždy Slovensky, ale ve Zboji to byla jiná :) Rozumím většině z toho co slyším, ale sama tak mluvit příliš nesvedu.
Na fotce jsou zachyceny 4 generace, s tím, že až ta nejmladší (já a sestřenice) nejsme čistokrevný rusíní (původem).
Legenda: dole uprostřed já, nejstarší: prababička, červený vlasy: babička, blondýna uprostřed: - teta, blondýna napravo: sestřenice