• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GATTA_NERAJedináčci- výhody a nevýhody
    _ZU_
    _ZU_ --- ---
    mě sourozenec hodně chyběl vždycky, přála jsem si nestejné dvojče nebo taky staršího bráchu. hlavně proto že se mi jedináčkovstvím dostalo trochu moc ochranitelské výchovy od rodičů. vedle sourozence se člověk asi víc otrká, ne? ale když se mě v 6ti naši ptali esi bych chtěla mladšího sourozence, moc se mi to nelíbilo, připadala sem si k malému prckovi moc velká :)
    MEA
    MEA --- ---
    Doporučuju přečíst dvě knízky některým lidem .)
    Sice to není přímo o jedináčcích, ale souvisí to s jejich životy a může pomoci. Je to maličko OT..
    1. Dětství je drama, Alice Millerová, http://www.kfbz.cz/katalog/zaznam.php?detail_num=13778&strana=0&typhled=A&cis_pole=31&zpet=hh&heslo=2079&vers=9&lang=cze&user_hash=201003319eb8123eebc9d046b9c432da4dcb9d539816fb6a

    2. Mužství, Biddulph Steve, http://obchod.portal.cz/produkt/muzstvi/
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    MADIETTA: očekávání, to je přesně ono :) jak by se bez nich žilo líp co?
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    PIZI: však já svůj život žiju :) Kdybych se řídila radami rodičů, byla bych jinde než jsem. Jen jsem chtěla říct, jaké devizy mi dali do života jedináčka. Oni se snažili celý život mi určovat, já už od 14 ho vedla vlastní cestou. Jen bych byla šťastnější, kdybych nemusela pořád oponovat. Toť vše :)
    PIZI
    PIZI --- ---
    MADIETTA: Jak rikam, pribuzne nemusim. Jsem o ne rad ochuzen. Zadna skoda. Mozna to taky souvisi s tim, ze jsi zena a tedy vice socialni tvor, nez muz.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    PIZI: myslím, že to "zazlívání" jde ve vlnách. Byla období, kdy jsem po sourozenci toužila (v dětství), v jedné fázi dokonce natolik, že jsem si vytvořila dva imaginární sourozence, jen abych nebyla tak sama. Pak to ustoupilo a o sourozenci jsem nepřemýšlela, vrátilo se to až v rané dospělosti, kdy jsem musela řešit hodně osobních problémů a pochopila jsem, jak mě jedináčkovství poznamenalo, jak moc mě sužují ta obrovská očekávání, která do mě rodiče vkládají a o která se nemůžu rozdělit s někým jiným, a ten věčný perfekcionismus, kterým díky tomu trpím. No a teď, když už mám sama děti, tak mi akorát přijde líto, že děti jedináčků jsou ochuzené o strejdy a tety, bratrance a sestřenice, a že je to velká škoda... naštěstí aspoň manžel má jednu sestru.

    Jinak sama mám děti dvě a ani na chvíli jsem neuvažovala, že bych snad zůstala jen u jednoho (být to na mně, mám i víc než dvě, ale situace holt nedovolí...).
    PIZI
    PIZI --- ---
    GATTA_NERA: Stejne tak ty by ses mela naucit zit vlastni zivot a rodice proste ignorovat. To, ze oni neco rozebiraji, prece neznamena, ze ty to musis poslouchat. Spolecnost do tebe vstipila, ze rodice musis ctit. Nemusis. Kdyz s nimi neni domluva, tak se podle toho zarid.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    ELIZHANNAH: souhlasím s Tebou, rodiče, hlavně mamka, se na mě velmi soustředí, i když už jsem dospělá a radši žiju na druhém konci republiky. Když se vztekám, že řeší můj život, tak mi babička odvětí, "však se nediv, jsi jejich jediná". Ale sakra! Už od dětství na mě byl kladen nárok, nesměla jsem zlobit tak jak ostatní, musela jsem se dobře učit a DĚLAT JIM RADOST. Proč je podle rodičů jedináčků dítě povinno zpříjemňovat jim život?
    Mě jedináčkovství dalo do života zátěž, protože cokoliv udělám je hned rodiči hodnoceno a rozebíráno, jak kdybych byla malá. Měli by se naučit žít vlastní život, ale na to nejsou moc vyspělí a pořád nechápou jak mě zatěžují.
    vyčítají mi, že se jim nesvěřuju, ale ať se nediví, když cokoliv jim řeknu, začnou řešit a do všeho šťourat.
    MEA
    MEA --- ---
    taková diskuse tu již byla..
    Jsem taky jedináček a jsem extrovert ;) Takže tím to tolik nebude, ale sklon k samotářství tu vnímám, i když mám hodně ráda společnost.
    Dřív mi to chvílema vadilo a chvílema nikoliv, teď je mi to už jedno :))
    PIZI
    PIZI --- ---
    Jsem jedináček a nikdy jsem po sourozenci netoužil. Možná je to tím, že jsem introvert. Ale nejsem nakonec introvert proto, že jsem jedináček?

    Každopádně, není to tak prosté, že už teď můžete vědět, že vám váš jedináček bude jednou zazlívat že neměl sourozence. Nezobecňujte tak snadno svou zkušenost na všechny ostatní.
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    BARBUCHA76: taky jsem jedináček a taky moje máma byla ráda, že se jí po letech podařilo mít aspoň to jedno dítě... sama děti zatím nemám, ale rozhodně bych chtěla víc než jedno. Znám to z dětství, ty pocity, že každej má bráchu nebo ségru, jenom já jsem sama. Všichni si hráli hlavně se svýma sourozencema, případně sestřenicema, bratrancema, jenom já jsem moc neměla nikoho (sourozenci žádní, bratranci a sestřenice o generaci starší). V dětství jsem chtěla bráchu, divný je, že staršího, nějak mi to nedocházelo, že když by se narodil až po mně, tak by starší než já rozhodně nebyl :-) Prej žádný jedináčkovský manýry jako rozmazlenost nemám, mi řeklo mé okolí. Bodejť, máma mě držela zkrátka, naučila jsem se radši nic nechtít...


    CORNELA: Já bych se o pozornost mámy zase dost často velice ráda rozdělila. Moje máma jak má to jedno, tak veškerou pozornost směřuje na mě a je to docela dusící. Pořád mě pozoruje a komentuje, na zbláznění... a samozřejmě jsem se jí nevyvedla, jak by si přála, a vůbec má vysoký požadavky... někdy jsem si říkala, že bych jí přála se podívat někdy k někomu z mých kamarádů, že to by teprve viděla věci :)
    SQUZZA
    SQUZZA --- ---
    HONZIK96: moji rodice mi pride o me nemeli vubec zadnej strach nidky... ven jsem chodila v podstate kdykoliv kamkoliv. pomerne velmi slusne sem parila od cca 14.
    HONZIK96
    HONZIK96 --- ---
    CORNELA: to je zajímavej názor, mám o pět let starší sestru a nikdy v životě jsem neměl pocit nějakého "dělení se o pozornost" rodičů .. a to jsme rozhodně nevyrůstali v nějaké harmonicky idylické rodině ... taky děti neplánuju, ale zase když už, tak určitě ne jen jedno ;-) .. (i kočky jsme si pořídili dvě, ať se nenuděj ;-)
    touhle auditko budu sledovat, páč jem zjistil, že jeďinej jedináček, se kterým jsem v životě tak nějak víc přišel do styku, tak byla spolužačka na základce a ta byla "divná" .. jedničkářka, nikdy se s námi moc nebavila a ikdyž jsme za ní třeba přišli domů, tak jí rodiče s námi nepustili ven .. měli(mají;-) o Vás(jako o jedináčky) rodiče "větší" strach?
    SQUZZA
    SQUZZA --- ---
    ja jsem jedinacek, nikdy jsem nemela vyznamnou pozornost ani z jedne strany rodicu a nevybavuju si, ze bych nejak zasadne brecela po sourozenci... ikdyz myslim si, ze nekdy v destdtvi sem takove obdobi mela.
    BARBUCHA76
    BARBUCHA76 --- ---
    Já teda nejsem jedináček, mám o sedm let mladšího bratra, takže jsem dlouho byla sama a samozřejmě jsem vždycky chtěla mít víc dětí než jen jedno. Mám čtyřletou holčičku. Bohužel druhého dítěte se už nedočkám (ze zdravotních důvodů). Adoptovat další děti nechci. Vím, že mi jednou dcera bude zazlívat, že zůstala sama. Je mi to líto. Je mi líto, že jsem rovnou neměla dvojčata. Možná si někdo řekne, že rodiče, kteří mají jen jedno dítě jsou sobci. Že za to můžou, že jejich dítě zůstane samo. Bohužel někdy za to opravdu nemůžou.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    Ahoj všem jedináčkům.
    Já jsme taky jednou z vás. Ale celý život jsem chtěla sourozence.
    Vím jaké to je a nechci jen jedno dítě.
    Jak jste na tom vy? Jaké jsou vaše zkušenosti a zážitky?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam