TAPINA: to bych mohla podepsat. Na druhou stranu, když už mě někdo někam vytáhne, jsem ráda a užívám si to :)

Já ráda někam patřím tak trochu virtuálně. Ráda se přes internet bavím s lidmi, co mají společné zájmy, ale nemusím přímo jít a věnovat se jim společně s nimi.

Co na to rict, citim to stejne jako PIZI. Nepatrim nikam. Patrit nekam znamena pro me neco jako citit sounalezitost. Tu citim pouze sama se sebou.

GATTA_NERA: To, ze neco nejak je neznamena ze mam potrebu aby to tak bylo. Ve meste nebydlim proto, ze mam potrebu nekam patrit ale proto ze nekde proste bydlet musim.

Nemam potrebu utikat, mam potrebu mit moznost utect. Problemy mame samozrejme vsichni.

PIZI: máš potřebu, ale to neznamená, že to tak je..Chodíš do práce, chodíš na nákupy, bydlíš v určitém městě, tam teď momentálně patříš. Prostě opkolo sebe vytváříš svůj svět.

Asi máš nějaké problémy, když ti vadí závazky a máš potřebu utíkat.

GATTA_NERA: Mluvim o potrebe nekam patrit. Nemam ji. Nevim o ni. Naopak mam potrebu nikam nepatrit. Zadne zavazky, povinnosti. Zadna bagaz ktera by me nekde vazala.

PIZI: každý patříme sám sobě o tom žádná, ale zároveň někam patříme, do prostředí, které si vytvoříme.
Neptařit nikam je nihilismus

GATTA_NERA: Taky nemam potrebu nekam patrit. Proste ten satbilni bod mam v sobe. Od nej odvozuji sam sebe. Nesrovnavam co je lepsi. Kazdy to mame jinak.

ANICHQA: někam patřit a někomu patřit je trochu rozdíl ne?

BAARKA: ja jsem z Kyjeva, ale CR se mi libi vic ;-)))

ANICHQA: o odkud si smym li se zeptat?

ja ti rozumim, ja taky od osmnacti ziju sama anebo s pritelem a vyhovuje mi to, ale rodina je proste soucasti myho zivota, takze se moc nebranim spolecnym vecerim apod. prijde mi to dulezity..

BAARKA: mozna to zalezi na povaze, jsem flegmatik, mam rada svuj klid a ticho, nesnasim kdyz kolem me je moc rusno. Pocit nekam patrit jsem nikdy nemela, vzdy jsem mela za to, ze patrim pouze sobe ;-)) v 19 jsem se odstehovala do Cr, kde uz 14 let ziju uplne sama (teda bez rodicu, jen posledni rok s pritelem). A takhle je to super.

ANICHQA: to mi prijde fakt zvlastni, podle me je vic nez prizireny zit ve v rodinnem prostredi. je pravda, ze ja si to asi neumim predstavit, protoze mam svoji rodinu fakt rada, ale s tetou a bratrancema si volame kazdy druhy tyden (oni nezijou v CR, tak je vidame mene casto bohuzel), ale veskery tyto styky mi prijdou dulezity.
Na normalne fungujici rodine je bajecny to, ze se na ostatni muzes spolehnout a oni na tebe. Vytvari ti pocit bezpeci a a to, ze nekam patris.
Takovahle samota mi prijde jako side effect jedinackovstvi - je to i takova "neschopnost" soudrznosti.

Mama mela tendence mi volat treba trikrat denne jak se mas apod..ale jsem ji to vysvetlila, ze takto nee. a je to v pohode. Obcas mi napise, kdyz se treba pet dni neozvu: jak se mas, si v poradku? a uznej, ze jsem to vydrzela dlouho:)

Jak se projevuje mamina zavislost?

BAARKA: S matkou jsme si hodne podobne i povahove a rozumime si. V zakladnich zivotnich otazkach (az na ty deti) se shodneme. Ale ona je na me zavisla vic a neni to normalni, kor kdyz je mi skoro 32.

BAARKA: proc by to mel des? ja jsem si na samotu uplne zvykla. Mne rodina jako takova ani nechybi, se svou sirsi moc nestykam a nepotrebuju je moc k zivotu...Vlastne predstava pobihajich kolem ratolesti mi moc lakava neprijde.

GATTA_NERA: V tomto propade jsou strany vztahu tak rozdilne, ze neexistuje vztah ktery by jim vyhovoval obema. Momentalne nevyhovuje ani jednomu z nas. Ja tam jezdim casteji nez bych chtel a mene casto nez by chtela ona.

TAPINA: to je u nás tsejné, nic neříkám, oni se v tom pak šťourají, rozebírají, ale pomoct si musím stejně sama, oni spíš mají tendenci mě zrazovat, protože si myslí, že mě tím ochrání

Akorát jedna věc ... neříkám rodičům o problémech, dokud si je nevyřeším. Naši dokážou neskutečně dlouze a zbytečně rozebírat i úplnou blbost, natož pak něco důležitého, od všeho vymyslí deset katastrofických scénářů a rozvíjejí jejich možná řešení a tohle mě provázelo celým dětstvím a dospíváním, takže takhle ne. Co je novýho? "Ale, byla jsem u doktora s tím a tím, ale už je to v pořádku".

PIZI: dobrý vztah je takový který vyhovuje oběma stranám, matka Tě taky nechce vidět víc než za rok? Jestli jo, je to divné a moc citových vazen bych tam neviděla.

Já vidím rodiče tak jednou za tři měsíce. Když jedu já k nim, je to v pohodě, když jedou oni ke mně, obvykle mám po víkendu hlavu jako rohovej barák a někde si tiše v koutku zuřím, protože nemám tak uklizeno, jak by si máti představovala, z chodu života v naší domácnosti vyplývá, že děláme ÚPLNĚ VŠECHNO jinak, než by se to MĚLO DĚLAT, a podobně. Považuju to ale za vztah dobrý, špatné by bylo, kdybychom bydleli v rodinném dvojdomku a hádali se kvůli blbostem dennodenně.