ECLECTICA: ale já nikomu neříkám, jak má žít :)
jen ten popis přesně spadl do psychologického popisu. Všimni si, že jsme v celé diskuzi nikdy neříkala, že má někdo změnit svůj život, naopak, každý svého štěstí strůjcem a když už je někdo na světě, je to jeho boj, jaký život bude žít

BAARKA: pozor, nejde to, ze ja nechci dejme tomu nekam patrit, ja nemam to proste zapotrebi. Necitim tu touhu byt soucasti nejakeho celku. To je vse. Jestli je to sociopatie? to je jedno.

GATTA_NERA: já myslím, že pokud člověk něčím neškodí ajemu to vyhovuje, tak nechť si dělá co chce, dhodí s květináčem na hlavě, má za svého nejlepšího kamaráda pískomila nebo se třeba stane odborníkem na rozmnožování olihní. Na to abych se snažila žít tak, "jak se má", si připadám už příliš stará a příliš si vážím toho, že jsem na světě.

V dnešní společnosti je trend mít jedno dítě. Tím nechci kritizovat rozhodnutí matek.
Ale jedináčci mají většinou určité vlastnosti. Existují i scénáře, že brzo bude společnost složená hlavně z jedináčků. To mi přijde drsný, tlupa individuálů, kteří nemají potřebu kontaktu, a jsou středobodem všeho. To naše společnost brzo zajde a bude přibývat přistěhovalců, kteří se množí více, mají více rodinných a přátelských vazeb
PS: neberte to jako kritiku jedináčků či rasismus k přistěhovalcům :)

Ne nadarmo se říká, že jsme ztracená generace samotářů