Ahoj lidi. Vůbec bych tu nebyla, protože si myslím, že vidět ve snech budoucnost je sice možné, ale že v současnosti je tolik psychologického a duchovního šumu kolem nás, který nám "ruší příjem" a dělá ze snů hlavně bláznivý koktejl podstatného a smyšleného... kdybych dnes neměla hrozně živý sen o tom, že bude zemětřesení.
Já vím, ve zprávách je to skoro každý den, a tak, ale nějak jsem měla potřebu někomu říct, že se mi to zdálo. Obvykle svoje sny celkem ignoruju, myslím, že je užitečnější zabývat se realitou, než se snažit ji předvídat. Když se mi to dařilo, většinou jsem to poznala stejně až dodatečně, takže myslím, že nemá smysl to přehánět.
Ale dnes se mi zdálo o tom, že j etu zemětřesení - a že vím, že přijde. V tom snu jsem v jeden okamžik dostala vnitřní impuls, ať okamžitě zdrhnu z budovy, ve které jsem, a rychle jsem přemýšlela, co stihnu popadnout cestou, co už nestihnu a kvůli čemu nemá cenu riskovat život. Nechtěla jsem zůstat venku úplně bez ničeho v lesích v krajině, kde se všechny budovy zhroutí a pohřbí všechno, co v nich bude. Ostatní mi moc nevěřili, ale když viděli, že zdrhám z budovy, tak šli za mnou.
Bylo to hrozně zvláštní - měla jsem pocit, že je to trochu jako když si člověk nějakou situaci představuje - jednou se stane do určitého bodu - a pak se spustí znova jako video od začátku - ale jinak, jiná varianta. V té první už se země začala třást.
A víte co?
Já jsem se na to zemětřesení těšila. Těšila jsem se na to, až všechno bude vyvedené z normálních kolejí, nic nebude tak, jako obvykle, a já konečně budu moct ukázat všechno, co ve mě dřímá. Těšila jsem se, že to bude dobrodružství, ve kterém se konečně realizuju a vyjdu z toho všeho jako vítěz. A udělám dojem na ostatní.
(Huuh, vůbec jsem neměla v úmyslu provádět takovou sebe-analýzu... Ale třeba to někomu k něčemu bude :-) )
Tak co myslíte, jsem normální?