TAPINA: Když se mi nechce vařit, tak je mi houby platné, že uvařím za pár korun;) To jen tak pro pořádek, nemyslím, že by bylo o čem se dohadovat - ano, život bez instantních polévek a škrobových blbostí je výživově kvalitnější.
DIVA: Nemusí fungovat. Synovi jsem to dělala, přestal to jíst. Netuším proč. Domácí rozpozná od kupovaného i v originálním balení, patrně po čichu, nebo nevím - a pochopitelně neomylně volí kupované (zkoušela jsem takhle dělat lipánka, což by měl být čistý tvaroh, smetana a kakao: domácí jsem musela sníst sama, ačkoliv ta chuť byla oodle mě prakticky identická).
MADIETTA: Asi tak:)) Teda, pravda, Kostíkům odolávám, stejně jako odolávám jeho snaze živit se výhradně lentilkami (ano, tu chuť na sladké má po mně). Ale mnohé jsem už vzdala, například snahu o vyváženou stravu. Maso podsouvám v minikouscích a pokorně ho vyhazuju do koše, a vcelku jsem ráda, že za den sní půl banánu a housku. I když poslední dva dny slavíme, neb jsem v těhotenské chuti udělala "školní" rizoto, a dítě teď neustále vyžaduje rýži s hráškem. Měl to včera k obědu, k svačině i k večeři a dlabe to zas. Nadšená z toho nejsem, ale lepší než kaše a lepší než drátem do voka.