MADIETTA, ARGANNAH: ja jsem byla takove dite. Jednou byla maminka nemocna a zaspala na to mi dat najist. Nebylo stastnejsiho ditete. Jedla jsem neochotne a malo (nemoc se mi rozjela pozdeji, ale uz tehdy jsem nejak vycitila, ze cim toho mam v travidim systemu mene, tim min me boli). Jidlo pro me nebylo poteseni, ale nutne zlo, vyhodit me od stolu, jeste pekne podekuju :) a myslim, ze to tak maji i nektere zdrave deti. Proste pro ne jidlo neni stredobod sveta.
MADIETTA: taky mame v rodine takove dite, zatim neni tlustej, ale jeden by z nej zesilel. Byla jsem svedkem toho, jak dostal ke svacine jogurt, polozil si ho na stul a vydal se do kuchyne, kde z babicky vyrazil dusenou rybu od obeda a k tomu jogurtu ji prikusoval. Cpe se, dokud je cim. A i kdyz to jsou zdrave veci, sporada toho vic nez ja - coz sice neni zas takove umeni, ale jemu teprve budou dva roky!
TAPINA: u me travici potize zpusobuji opak a navic je mi neuveritelne spatne, takze podnikam neuveritelny kouzla abych to drzela v lati (klasicky doktor me po 13letech prohlasil za nevylecitelnou a poucil me co delat, az nastane maler, tak jsem vyhledala cinskeho doktora (v zoufalstvi a pod hrozbou strasneho konce clovek podnikne vsechno) a ac jsem to povazovala za sarlatanstvi a bala jsem se, tak mi paradoxne pomaha, i proti me vuli.

MADIETTA: to je šílené. Moji rodiče by to vymýšlení si jaké jídlo asi pokárali a pak potrestali bezvečeří, ale jak vidno, taky blbé řešení. Máma se třeba ve čtvrtek - den plánování nákupu zeptala, co bychom chtěli k obědům a upéct a někdy ten nápad použila a někdy ne.
Ale když už bylo nakoupeno nebo uvařeno, nedovolila jsme si vymýšlet, že bych chtěla něco jiného. Ve škole je to taky dáno a jiné mu neuvaří. Mně to vlastně ani nenapadlo, jídlo se prostě ve stanovenou hodinu dávalo na stůl a pak jedlo, možnost volby jsem neznala. Snadná to životní doba ;)))

Asi bych, jak radí MALKE: , urputně hledala psychologa. A taky jestli chlapec nezajídá nějakou nepříjemnost ve škole, třeba se mu tam něco nelíbí, i podvědomě. Na první sezení můžeš bez něj, takže ho nebudeš strašit a týrat vybíráním.

TAPINA: To ti můžu závidět. :-)

TAPINA: Já ty rychlojídla nikdy nemohla, udělalo se mi zle ještě ve městě. Ale ty hnusy občas ze stánků pěkně voněly. :-)

MALKE: ano, uvažuju o tom už dlouho, ale najít dobrého dětského psychologa je porod. Jednou už jsme byli, po jednom sezení u té paní jsem to vzdala, byla příšerná.

MADIETTA: Tý brďo, to je mazec... O psychologovi jsi uvažovala? Jestli by z něj něco nevytáhl... (Jestli teda není obecně plačtivější a není to relativně běžný projev.)

MOUNTBATTEN: já jídlo nebliju jsem slušně vychované děvče ;)

MANXX: pekny (a jo, v tom Hamburgu sme byli v srpnu pred tim)

DIVA: joojo, stanky s langosema.....
(vzdy si vybavim, jak jista divka sni langos, ceka na autobus a udela se ji zle. Tak bezi ke krovi a v pulce cesty po sobe zanechava pouzity langos. Byl tak hnusnej,ze ani do krovi vyhodit to nestihla:-)) )

Ale Mekac ma v sobe a hlavne tehdy mel punc zapadackyho luksusu. To bylo neco ouplne jinyho, nez klasicky stanky!

Tyhle hrisny jidla, je dobry, se jima otravit:-))

Napriklad Mekaci sem nikdy na chut neprisla, pamatuju si pred dvaceti lety vylet pres Hamburg, kde nas otec zavedl do Mekace (tehdy exotika, v Cesku pokud vim tehdy este nebyl zadnej) - v noci jsem zvracela. Zkusila jsem to s rybim fastfoodem (Nordsee?) o par let pozdeji ve Vidni - vysledek obdobny (coz bylo super,kdyz sem tam pomahala filmarum s prekladem-druhy den po prohyrene" noci sem vypadala uzasne!:-( )

Kola, respektive Kofola mi chutna, pritel si ji obcas domu koupi, ja si dam sklenku..no a par tydnu zpet sem si cetrla a z te dvoulitrovky si furt a furt nalivala......a pak sem v noci nespala, busilo mi srdce....:-))

No a vcera sem se prejedla chlebem, sem ucpana a blbe se mi dycha, takze myslim, ze i pecivo budu od ted jist hodne omezene.

Doufam, ze ty otravy plati na cely zivot!:-)

MAR_TINA: no jo, když ono dítěti se nezavděčíš. Psala jsem tu, jaké problémy s přibíráním má náš starší syn. Na rozdíl od toho mladšího je skutečně pažravej a mlsnej. Nastavila jsem mu příjem na zhruba 7-8 tisíc kJ, on nemá extra moc pohybu, takže by mu to mělo úplně stačit. Ale jsem z něj na prášky. Zeptá se, co bude k svačině. Řeknu, jogurt a ovoce, a on se rozpláče, protože by chtěl chleba s máslem a medem. Zeptá se, co bude k večeři. Řeknu, knedlíčková polívka, a on se rozpláče, protože by chtěl nudle s lososem. Musela jsem jít do školní jídelny a promluvit s kuchařkama, protože jsem náhodně zjistila, že se přežírá do bezvědomí, chodí si i dvakrát přidat a ony mu klidně dají. Když to zjistil, plakal. Já už nevím, co s ním, kde jsem udělala chybu, z jídla doma neděláme modlu, jíme zdravě... :-(((

ARGANNAH: Řeknu ti to takhle: nám ne. Je ochotný nejíst. Teď bojujeme i s pitím, jediný způsob, jak to do něj dostat, je číst mu u toho. Byl ochotný tak nepít cokoliv kromě mléka, že při nemoci skončil na kapačkách.


MAR_TINA: Tož to je blbé, to souhlasím.

MALKE: ale nejedla jsem ve škole, nutili(y) nám tlusté maso a tak, pamatuju to utrpení.
Naopak u babičky jsem sežrala 6 kedlíků ke svíčkový a podobně.

MALKE: jedla jsem cokoli. Co jsem dostala k jakémukoli jídlu doma, jsem snědla. V případě nedojedení bych nedostala buchtu nebo pudink v neděli a tak ;) Máma vaří dobře, vymýšlet jsem začla až v pubertě, typu ne knedlíky, nechci jítra. Ale to máma dokonce podpořila a vařila jiná jídla. o lentilky bych si neřekla, to jsem doma neměli žádné. Taky jsme neměli nutelu a sušenky a brambůrky. Donokonce jsem jedla strašně způsobně, protože za patlání a cintání byl vyhazov od stolu a hlad.

Ti dva magoři mě dokonce trestali zákazem večeře, například za odmlouvání a pod.