DRAKKA: TV Paprika zní jak nějaký hodně špatný scheisse porno :)) Sorry za ot :D

GENTIANA: no, já ještě zapomněla zmínit, že jsme se do těch schodů chtě nechtě vlekli šnečím tempem kvůli záplavě dalších turistů ;)

JESTERKA_AIENE: upřímně řečeno, na těch schodech bych pauzírovala taky. A potácela se a sprostě nadávala na své bolavé koleno. A taky bych to dolů vzala lesem:D

MADIETTA: kdyby mě někdo nutil jíst grepy, tak ho vezmu prvním těžkým předmětem:D víc nesnáším snad už jen vařený štěrk.
SADAKO: jsi mi připomnělo můj pobyt v Holandsku. Byla jsem tam v květnu a denní nákup sestával z kýble tvarohu - mají ho tam tekutější a chutnější než u nás, dvou svazků chřestu, nějakých rajčat, kusu sejra a na začátku pobytu jsem si koupila kostku másla. A jsem si jista, že tehdy jsem chřestové chcanky neměla. Vlastně jsem do té doby čerstvý chřest neznala.
MAR_TINA: Ve Finsku bych v zimě zdechla, ale léta jsou tam příjemná.

Taky mám jednu odstrašující historku k americkýmu vaření. Byla jsem na Floridě s rok a čtvrt starým synkem. Ačkoliv jetlag si srovnal hodně rychle, skoro mi tam nejed a dokonce zhubnul. Vůbec nic mu nechutnalo, a to jinak neni mlsnej a jí rád. V restauraci, když nám nabídli "dušenou zeleninu", přišli se smaženýma cuketama. Koupit tam dětskou výživu bylo fakt umění, a tak nakonec přežil na banánech, jabkách, hroznový víně, ananasovým džusu a kosmonautský stravě - cucal dětskou výživu z tuby a musel si dát najednou dvě, protože jedna byla děsně malá (a měly super kombinace - třeba "Banana, beetroot, blueberry" :)). A občas si dal těstoviny s tou nejjednodušší rajskou omáčkou nebo "cheesy macaroni", což teda mnohem víc jelo mně. Nechutnal mu ani jejich chleba. Asi že je to všecko jen vynalézavě přetvořená kukuřice.

vim, ze kdyz Tesco zacinalo v US, coz je tak cca 5 let zpatky, tak si hodne zakladali na tom, ze jejich obchody jsou prave v nejchudsich oblastech, kde jsou chudy a tedy i tlusti lidi a oni je spasi svymi levnymi, cerstvymi a kvalitnimi potravinami

Ano, s těma amíkama je to úplná pravda. Přesně si pamatuju, jak když jsem šla pěšky/třeba 1 km/nakoupit do nejbližšího supermarketu, jak po mně všichni okolojedoucí nevěřícně zírali. A potvrzuju vše, co psala Madietta, taky mi přišlo nemožné nakupovat tak drahé potraviny a z nich doma vařit/to byl ještě dolar za 40kč/, takže jsme chodili do čínského all you can eat a do fast foodu. Akorát jsme teda nepřibrali ani gram, jelikož jsme tvrdě makali v restauraci. A ano,chápu, že jsou amíci tlustí, jelikož jenom ta snídaně obsahovala slaninu, vejce, opékané brambory, toast a kávu. Majitelé restaurace byli tak tlustí, že se nemohli sehnout pro tužku, naopak já jsem po půl roce práce tam měla neuvěřitelnou kondičku a všechny servírky velmi obdivuju:)

ARGANNAH: to ale bohužel nejsou jen amíci.
Vzpomínám, jak jsem se ještě kdysi na gymplu účastnila nějakého projektu, kde se skupiny studentů z několika evropských zemí sešly v Řecku na cca týdenní projekt: proběhly nějaké prezentace a workshopy, každý si připravil o tradicích své země.... a v mezičase se pořádalo pár výletů po okolních pamětihodnostech. Jedním z cílů byly kláštery Meteora, kam nás vyvezli autobusem, bylo jen potřeba vyšplhat schody na skále nahoru do kláštera (asi takhle vysoko to je), tak jsme to vyšlápli, fotíme, prolézáme, co by tam mohlo být zajímavého. Španělé a Portugalci z naší skupiny funí a hroutí se na lavičky vedle výpravy seniorů. Korunu jsme tomu nasadili, když jsme po dalším klášteře řekli, že my autobusem zpátky nepojedeme, protože naše učitelky, které tam byly nedávno, vědí o nějaké hezké stezce do městečka v údolí, že se teda radši projdeme a dojedeme vlakem (pár stanic). To už si zmíněná část výpravy neskrytě ťukala na čelo (někteří se taky s obavami dotazovali, jestli si to nechceme ještě rozmyslet) a byli jsme za absolutní exoty.

Tenhle článek hezky rozebírá přesně to, o čem jsme se tu bavili.

Lexington: Stick or carrot? | The Economist
http://www.economist.com/node/21556602

MAGUMI: osvětlenou, s projetou stopou, s přechodama přes silnici a vedoucí až do školy. Krásná zima to byla.

ARGANNAH: Přesně tak. Madietta může vyprávět, jak na ni koukali, když dorazila do supermarketu s batůžkem na zádech. :-)

MAR_TINA: JJ. Já měl na campusu v Tampere běžkařskou trať dvacet metrů od domu. :-)

ZUZKAOU: Nehledě na to, že v té Americe se na tebe koukají, jakou máš odvahu, že někam jdeš pěšky, a věčně tě varují, abys na sebe dávala pozor. Po nějaké době to člověka nevyhnutelně znejistí.

ZUZKAOU: Finsko je chůzi a lidem přátelské a bezpečné.

MAR_TINA: bojím se že procházka po Finsku je výrazně příjemnější, než procházka přes některé čtvrtě a nebo přes daleký americký suburb. Zejména ten bez chodníků.

SADAKO: je to dražší a je to práce a musí umět vařit. Viz olivierovu Food Revolution.

ARGANNAH: pamatuji, jak jsme ve Finsku chodili do hypermarketu s batohem 3-5 km podle bydliště. (My to měli kousek, cca 3 km, ale do školy 5 :))). Ale tam je to tím, že vzdálenosti jsou prostě obrovské a MHD pro nás byla velmi drahá, cca 80-90 Kč jízda.

Akorát že do těch supráčů se musíš nějak dostat a průměrný zahraniční student v USA auťák nemá. A v místních malých krámech seženeš chipsy, polívky v konzervě, mražené hamburgry, colu a podobné věci, zatímco zeleninu tam neviděli ani z rychlíku, pro tu musíš na periferii do hypermarketu a většina amerických měst nemá hromadnou dopravu. Trochu šach mat teda. My měli hooooodně velkou kliku, že zrovna v Austinu autobusy jezdí, jinak nevím (takhle jsem asi jediná v tomhle audítku, kdo v USA zhubnul ;)).

SADAKO: hele ale tam v těch supermarketech je daleko širší nabídka výrazně kvalitnějších surovin + etnické šopy + případné trhy.