• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • Přišli jste skrz odkaz na příspěvek, který již neexistuje.

  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    JELENA: tak lepší nulová pomoc než oblíbená předepisovaná hladovka. ;)
    JELENA
    JELENA --- ---
    MAR_TINA: tak je to osmnáct let zpátky, takže třeba se to už změnilo... tenkrát mi řekl víceméně to, že bych měla přestat sladit čaj a pít vodu se sirupem (ze slazenýho čaje je mi odjakživa blbě a šťávu jsem tehdy nepila vůbec a teď výjimečně, takže to bychom měli), a že bych měla snídat nízkotučnej tvaroh (což jsem prohlásila, že mě ani nenapadne, fuj :)). A to byla celá historie. Znova už jsem u něj nikdy nebyla... [teď k doktorce nechodím vůbec, takže nemůžu posoudit]
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    JELENA: u mě tu sebenenávist spíš podporovala to, že jsem VĚDĚLA, ŽE SI ZA TO MŮŽU SAMA, věděla, že to přece musí jít změnit a nedokázala jsem to. No taky jsme vedle sebe měla chlapa, který mi často dával najevo, že to vadí. (Taky byla cesta k lepšímu postoji k sobě přes to se s ním rozejít :)))

    Ale to, že se máš ráda je velmi dobře, protože to je podle mě klíč k úspěchu při hubnutí.

    Zkušenost s dětským obezitologem by mě zajímala. Dělám si obrázekl, jak se u nás pomáhá obézním lidem - pacientům a zatím je to dost tristní. Tím myslím přístup lékařů.
    JELENA
    JELENA --- ---
    CORNELA: mně ne. Znám tlustý lidi, co jsou v pohodě, a tlustý lidi, co nejsou v pohodě. Jo, 150+ je kurva hodně a dovedu si představit, že už má i různý zdravotní komplikace, ale když dokáže bejt šťastnej člověk, co je popálenej na většině těla, nebo kterej přišel o ruce a o nohy, což jsou navíc stavy, se kterejma nemůžou nic dělat, dovedu si představit i to, že je šťastnej takhle tlustej člověk. Jo, měla by s tím něco dělat, ale automaticky si představovat, že se někde doma choulí v koutku a potají brečí do polštáře, to mi přijde takový docela zvláštní - ty bys nedokázala bejt šťastná, kdyby se tvoje tělo změnilo nějakým zásadním způsobem?
    JELENA
    JELENA --- ---
    MAR_TINA: já jsem dost nerd. Za počítačem váha nevadí, oblečení mě moc nebere a to základní se dá v klidu nakoupit třeba přes bon prix - plavky mají , teď jsem v nich byla 14 dní v Chorvatsku. Na potíže s pohybem jsem zatím mladá (29; ale jejich očekávatelnost je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla zhubnout - jsem biolog, vím, co můžu čekat). Na lidi seru (doopravdy :) Většinou se pohybuju se sluchátkama na uších a v MHD s knížkou před očima, takže pokud někdo zírá nebo komentuje, ať si to užije, já o tom nevím.). Ulička v buse je opruz, ještě větší zábava je jet v buse někam daleko vedle máti, která je o něco málo lehčí než já - má ty tebou uváděné míry, já mám 42, čili se vedle sebe docela mačkáme, ale to je problém trvající co? Tejden do roka? Tlustá jsem odmala, v jedenácti mne doktorka posílala k obezitologovi - to jsem vážila tolik, co bych měla vážit teď. (Nezměnil to ani fakt, že jsem v té době hrála závodně stolní tenis, takže jsem měla 3x do týdne tréninky a občas o víkendu turnaj.) Měla jsem dost času si zvyknout.
    Zrcadlo fakt neřeším. K máminu zděšení (ona je ze své váhy ve stresu prakticky celej život, furt zkouší nějaké diety, halí se do vytahanejch tmavejch hadrů...) jsem si zrovna nechala udělat v ložnici vestavnou skříň se zrcadly na dveřích, takže vstanu a vidím se v celé kráse. To by máma nevydejchala :)

    Jo, objektivně: není to zdravý, občas se člověk cejtí jak pitomec, když něco v krámě smete prdelí apod., ale že bych denně narážela na problémy, denně mne to stresovalo, denně byla nešťastná z toho, kolik vážím? To se mi za ty roky fakt ještě nestalo. Přece se nezastřelim jenom kvůli tomu, že jsem tlustá.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    ja si jen rikam jak asi clovek muze pristupovat k celemu svetu a ostatnim lidem v nem, kdyz svoje vlastni telo nenavidi, je mu z toho hnusneho bezpohlavniho cosi na bliti atd... nejak se mi moc nezda, ze by takovy clovek mohl byt v pohode, zvlast s ohledem na negativni lidske vlastnosti typu neprejicnost, naladovost, zavist, nenavist apod.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    JELENA: tohle moc nechápu. Maximálně sem měla velikost 48/50, 95 kilo a byla nešťastná skoro permanentně. Samozřejmě, když sem něco dělala, zabavila sem se, radovala sem se z jiných věcí, ale nejméně několikrát denně jsem narazila na fakt, že jsem tlustá a vadí mi to. A taky se narážela na zrcadlo. A když jsem jednoho dne nedala výlet na běžkách s kamarády, někdy v 1/3 trasy sem se vracela domů, byla sem z toho špatná měsíc.

    Žiješ v ČR? Nenarážíš na problémy typu oblečení, pohledy lidí, kecy lidí, potíže s pohybem atd., chůze v uličce autobusu? Já si třeba nekoupila plavky ve sportu - plavecký, protože měli max 44. A tak dál...
    JELENA
    JELENA --- ---
    CORNELA: imho je to člověk od člověka. Mně třeba taky 90% času nevadí, že jsem tlustá jak prase. Samozřejmě mě mrzí, že třeba nelyžuju (což mě bavilo, ale teď to nemůžu svejm kolenům udělat), ale to jsou nárazové okamžiky, nevidím důvod, proč kvůli tomu být permanentně v depresi. OK, teď jsem se nedávno z několika různých důvodů rozhodla, že zhubnu (tak 50kg dolů by bylo fajn :)), ale fakt to není proto, že bych se teď necejtila jako člověk, nebo byla kdovíjak nešťastná...
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    CORNELA: No, mi přijde, že vyloženě lžou spíš anorektičky, bulimičky a ZPčka už míň, spíš nastavují jednu tvář světu a druhou pečlivě schovávají.

    Ale opět říkám, taky jí nevěřím, že je v pohodě. Ale že se může víceméně líbit sama sobě, nebo aspoň se prostě normálně akceptovat - proč ne? A jestli se líbí chlapům - náhodou, přesně tak, jak na to jde ona, bych na to taky šla, být v jejím věku míň v prdeli. ;) Totiž najít si seznamku pro tlusťošky, přes ni si někoho najít a v tu chvíli zmizí hlavní důvod pro depky (tzn. "nemám nikoho, protože jsem tlustá"). A ta soutěž o tlustou královnu krásy - proč sakra ne? U mně tohle pořešilo, když jsem jednu dobu tancovala orient - představa, že se někomu může líbit, jak tancuju, i když mám sto dvacet kilo, mě prostě nadchla, a už jsem se jednu dobu viděla, jak se hlásím do miss Orient. ;) Totální zvedák sebevědomí. Bylo to fajn, začít se konečně cítit jako normální lidská bytost, dokonce jako přitažlivá žena, a ne jako hnusné bezpohlavní "něco".

    A i kdybych se s tou PPP pak nebyla poprala tak, jako jsem se s ní poprala, stejně by to byl býval obrovský krok kupředu. Věřím, že tobě to může připadat zvrácené, ale s podobným úhlem pohledu bys musela odsoudit dejme tomu třeba i paraolympiádu (s tím že "na co si ti kriplové sakra hrajou").
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    CORNELA: Já tomu taky nevěřím, ale tak špatně, aby se studem zavřela v baráku a rok z něj nevyšla, na tom evidentně není. A podle toho, co říká, tam úspěšně mířila.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MAR_TINA: Jenomže můžeš být monstrózní obluda s PPP (ani jedno nepopírám, opravdu jí to nesluší a ta PPP z toho jasně křičí) s depresemi, zavřít se doma a projíst se k dvěma stům padesáti kilům, nebo můžeš být tatáž monstrózní obluda s PPP, která se dá psychicky trochu dohromady, vyleze z ulity a najde si chlapa, který ji má rád a kterému se líbí. Pořád to nemění nic na tom, že by potřebovala zhubnout jako sůl - ale u mně například začal obrat k lepšímu přesně takhle, tím, že jsem přestala projektilovitě blít, kdykoli jsem se náhodně zahlédla v zrcadle, a začala jsem věřit svému (tehdy ještě) příteli, že mě má opravdu rád takovou, jaká jsem.

    Je to fajn jako začátek zlepšování situace. Třeba se Kirstie dál nikdy nedostane, ale pořád je lepší být hnusná obézní tlama, která je relativně v pohodě, než hnusná obézní tlama, která se musí každý večer v koupelně držet, aby si nepodřezala žíly.
    GINGERCAT
    GINGERCAT --- ---
    MANXX: přesně. Vůbec nechápu, jak tam můžou napsat v jejích sedmnácti něco jako "Dnes vypadá Kirstie jako sebevědomá žena, která si ze své šílené váhy rozhodně vrásky nedělá. Ovšem nebylo tomu tak vždy."
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: Kirstie je morbidně obézní obluda, která už nepřipomíná člověka. Jakýkoli příznivější popis by byl pokrytectví.
    Možná má krásnou duši, ale spíš je to utrápená holka s monstrózní PPP. Pokud randění s úchylným černochem a přihláška do královny krásy je první krok k nápravě sebevědomí a start k léčbě přejídání - u psychologa, přeju jí ohrmnou výdrž, trpělivost a vůli.
    Ona je učebnicový příklad, jak se k PPP dostat. A fakt jí přeji, aby se jednou stala ukázkou toho, jak se uzdravit.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MURAMIXA: To je náhodou docela dobrej článek. Trochu jsem se bála že to bude něco ve stylu "podívejte na tu sebevědomou tlustoprdku, no ta se snad zbláznila", ale příjemně překvapili.
    LANDRIEL
    LANDRIEL --- ---
    Koukám, že Francie tam ani nebyla. Tam mi přišlo překvapivě draho, oběd nebo večeře pro dva v restauraci nás nevyšly nikdy pod 40 eur, a to jsme se nijak necpali, těstoviny nebo pizza, láhev vína, láhev vody.
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    GALE: od Florenťanů.
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    MART1NKA:
    No v Berlíně jsem byla v hospodě jen dvakrát (Zum Rippe) to koleno stálo 7,5? k tomu něco k pití... cca útrata za jednoho těch deset eur co píšeš. Ale byla tam i dražší jídla takže bych ten průměr za jídlo zvedla třeba na 15 to už je 60 eur když jdou všichni. Ta útrata co píšou je opravdu vysoká, ale i tak tomu věřím - když se člověk nesnaží šetřit tak za jídlo dost utratí. Jogurt k snídani na osobu cca dvě eura, do toho nějaké obilí k tomu džus a hned projíš čtyři eura jen to sykne.
    Spíš jsem byla překvapena těmi američany, ti mají vážně podezřelý stůl.
    BRUNA
    BRUNA --- ---
    MART1NKA: Ja to taky ted pocitala a uplne nerealna castka se mi to nezda. Pokud chodi oba dospeli na obedy do restauraci, decka do skolnich jidelen, obcas nekam na veceri cela rodina a pokud nenakupuji v tech nejlevnejsich kramech, tak to na tech 400 vyjit muze. Navic se tam ocividne pocitaji i napoje a ty zas kor levny nejsou. Samozrejme to jde vse zajistit levneji, ale co ja znam nemecke rodiny, tak chodi do tech restauraci na jidlo pomerne casto a radi.

    My utratime tak tech 200-250 tydne, s dvema malejma detma, ktery jeste moc nesni. A to jime skoro jen doma.

    Jinak teda 30 € tydne mi prijde spis malo, ja ve studentskych letech utratila tak 5 € denne a zdalo se mi, ze jsem fakt usporna.
    MART1NKA
    MART1NKA --- ---
    Mne sa to Nemecko nejako nezda, kilo fakt dobreho kurata tu stoji 10 euro, moja tyzdenna utrata za jedlo je do 30 a to zijem sama, takze neusetrim na hromadnom vareni. Ked to vynasobim styrma, tak to je 120 eur tyzdenne, neviem, kde ti Nemci nakupuju, ze sa im to vysplha na cca 400 eur (neviem aky je kurz). Ale zasa socky Eastern Europe tu pijeme vodu z kohutika a snazime sa setrit. Maso aj to najlacnejsie je tu lepsie ako u nas. Lidl, Aldi, Netto a podobne lowend obchody su tu lacnejsie ako doma. Podozrive.
    Dajme tomu jeden obed v restauracii v Berline je cca 10 eur, v lepsej, ziadny kebab. Co znamena, ze keby cela rodina chodila kazdy den do restauracie, tak ich to vyjde 280 eur. Za 400 nemusia doma pomaly varit vobec. Viem, ze Mnichov je drahsi, ale nemoze byt az tak.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam