SHEALA: To snad asi ne

me v tom clanku zaujali ty utoky na jeji osobu. Premejslim, jestli je vrstva lidi, co si mysli, ze ji temahla utokama ve skutecnosti pomaha.

_BENNY: začnu jezdit jinudy a doma nebudu čučet na bednu, ale číst... moment, vždyť já vlastně ani nemám bednu :) V okamžiku, kdy něco začne být mým cílem, tak se do toho pustím a naučím se to. Nefňukám, že jsem to měla umět už dávno, a rozhodně nepociťuju uplynulé roky za ztracené jenom kvůli tomu, že se na tyhle věci nedostalo. Tak jsem holt dělala něco jiného, no. Letos v létě jsem se třeba naučila poznávat docela dost souhvězdí právě proto, že to bylo částým námětem debat v mém okolí, a přečetla pár knížek, které jsem vnímala jako mezery ve svém pomyslném čtenářském deníku.

CORNELA: představ si to s nějakou jinou činností, než je hubnutí. Když se rozhodneš, že se naučíš na piáno, ale denně to budeš odkládat, nikdy se nedonutíš cvičit, pořád budeš chodit na koncerty a říkat si, kdybych si tak taky mohla zabrnkat... za deset let se ohlídneš, zjistíš, že nezahraješ ani jednu stupnici a budeš nešťastná. Když se nikdy pro hru na klavír nerozhodneš, taky po těch deseti letech nezahraješ ani jednu stupnici, budeš nešťastná?


_BENNY: samozřejmě, že zkoušela :)

JELENA: Na tom něco je ;)

JELENA: tak lepší nulová pomoc než oblíbená předepisovaná hladovka. ;)

MAR_TINA: tak je to osmnáct let zpátky, takže třeba se to už změnilo... tenkrát mi řekl víceméně to, že bych měla přestat sladit čaj a pít vodu se sirupem (ze slazenýho čaje je mi odjakživa blbě a šťávu jsem tehdy nepila vůbec a teď výjimečně, takže to bychom měli), a že bych měla snídat nízkotučnej tvaroh (což jsem prohlásila, že mě ani nenapadne, fuj :)). A to byla celá historie. Znova už jsem u něj nikdy nebyla... [teď k doktorce nechodím vůbec, takže nemůžu posoudit]

JELENA: u mě tu sebenenávist spíš podporovala to, že jsem VĚDĚLA, ŽE SI ZA TO MŮŽU SAMA, věděla, že to přece musí jít změnit a nedokázala jsem to. No taky jsme vedle sebe měla chlapa, který mi často dával najevo, že to vadí. (Taky byla cesta k lepšímu postoji k sobě přes to se s ním rozejít :)))

Ale to, že se máš ráda je velmi dobře, protože to je podle mě klíč k úspěchu při hubnutí.

Zkušenost s dětským obezitologem by mě zajímala. Dělám si obrázekl, jak se u nás pomáhá obézním lidem - pacientům a zatím je to dost tristní. Tím myslím přístup lékařů.

MAR_TINA: já jsem dost nerd. Za počítačem váha nevadí, oblečení mě moc nebere a to základní se dá v klidu nakoupit třeba přes bon prix - plavky mají , teď jsem v nich byla 14 dní v Chorvatsku. Na potíže s pohybem jsem zatím mladá (29; ale jejich očekávatelnost je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla zhubnout - jsem biolog, vím, co můžu čekat). Na lidi seru (doopravdy :) Většinou se pohybuju se sluchátkama na uších a v MHD s knížkou před očima, takže pokud někdo zírá nebo komentuje, ať si to užije, já o tom nevím.). Ulička v buse je opruz, ještě větší zábava je jet v buse někam daleko vedle máti, která je o něco málo lehčí než já - má ty tebou uváděné míry, já mám 42, čili se vedle sebe docela mačkáme, ale to je problém trvající co? Tejden do roka? Tlustá jsem odmala, v jedenácti mne doktorka posílala k obezitologovi - to jsem vážila tolik, co bych měla vážit teď. (Nezměnil to ani fakt, že jsem v té době hrála závodně stolní tenis, takže jsem měla 3x do týdne tréninky a občas o víkendu turnaj.) Měla jsem dost času si zvyknout.
Zrcadlo fakt neřeším. K máminu zděšení (ona je ze své váhy ve stresu prakticky celej život, furt zkouší nějaké diety, halí se do vytahanejch tmavejch hadrů...) jsem si zrovna nechala udělat v ložnici vestavnou skříň se zrcadly na dveřích, takže vstanu a vidím se v celé kráse. To by máma nevydejchala :)

Jo, objektivně: není to zdravý, občas se člověk cejtí jak pitomec, když něco v krámě smete prdelí apod., ale že bych denně narážela na problémy, denně mne to stresovalo, denně byla nešťastná z toho, kolik vážím? To se mi za ty roky fakt ještě nestalo. Přece se nezastřelim jenom kvůli tomu, že jsem tlustá.

ja si jen rikam jak asi clovek muze pristupovat k celemu svetu a ostatnim lidem v nem, kdyz svoje vlastni telo nenavidi, je mu z toho hnusneho bezpohlavniho cosi na bliti atd... nejak se mi moc nezda, ze by takovy clovek mohl byt v pohode, zvlast s ohledem na negativni lidske vlastnosti typu neprejicnost, naladovost, zavist, nenavist apod.