SADAKO: já jdu podle jména najít - na jakési prastaré nástěnce na univerzitě... a pak v katalozích knihoven a knihkupectví a v obchodním rejstříku. Takže se lid dozví, že jsem studovala, publikovala a kde bydlím a jak jsem stará. Názory na potraty, nelichotivé fotky a podobné věci už by musel hrabat a hodně se snažit, protože jsem vždycky byla lehce paranoidní a od té akce se stalkerem a priori předpokládám, že po mně jdou.
Kde komu: lustrovat někoho na internetu, natožpak někde v polosoukromí, mi jakožto pomocnému kádrovákovi přijde nízké a podlé a navíc pitomé, asi jako soudit někoho podle toho, že nemá zastřižené okraje trávníku, obrané zvadlé květy v záhoně a umytá okna. Obchodní rejstřík, seznam absolventů Institutu mlhavě neurčitých studií, kandidatura do mětského zastupitelstva za Stranu proti psím hovnům na chodníku - to ano, ale jestli někdo pěstuje tulipány na semeno nebo se fotí s pivem a v prádle, není problém zaměstnavatele.
MADIETTA: to sice jsem, ale musí si někdo dát tu práci. Třeba tuhle oxidovat na Nyxu tak dlouho, až se skamarádí s někým, kdo mě zná a kdo mu vyslepičí to nebo ono. Při troše opatrnosti je to dohledání poněkud složitější, než něco naťukat do gůglu, což odradí od takových těch momentálně geniálních nápadů typu Pome nasrat Gentianu.