ARGANNAH: jako že pracuji méně než žena u pultu? :-D Já jsem to myslela tak, že jsem najednou mohla pracovat osm hodin denně PŘES DEN jako normální lidé a mohla jsem spát šest hodin místo tří. Ne že bych snad najednou měla VOLNÝ ČAS. :-P

MARKYSHA: Podle mě ty nešťastnice k tomu ještě drží absurdní diety, podvyživují se a pak se potajmu uklidňují sladkostmi. :/

Jinak u nás je to taky jiné, muž je úžasný a bez něj bych se zhroutila už dávno. ;) Mluvila jsem fakt hlavně spíš o generaci našich matek.

ARGANNAH: já bych spíš zapojila chlapa do domácnosti, u nás si to dělíme, jak děti, tak domácnost a to jsem na mateřské. Nevím, proč by to měla být záležitost ženských, mě domácnosti baví stejně tak málo jako muže a ženská na mateřská je doma, aby se starala o děti a ne, aby měla víc času na domácnost, nefláká se o nic víc, než v práci.

No a oldschool chlapi - jaktože ty s...či nejsou tlustý, když nemají pohyb, válej se u televize, chlastaj pivo a nechaj se obskakovat a ženská lítá jak šuspajtl a tlustá je? :-D Feministky na ně, celou hordu feministek!!!:-D

CORNELA: no je fakt, že jakmile byly konečně obě děti institucionalizované a já začala mít nejprve dopoledne, a pak i část odpoledne bez nich, najednou jsem byla z té spousty času navíc jak v jiříkově vidění :-D

CORNELA: tady nejde o to, že s dětma se nic nedá. Já s dětma podnikala a podnikám všechno, co chci. Ale jde o to, že žena s malýma dětma, zvlášť pokud k tomu ještě pracuje, je v mnohem větším zápřahu a stresu. Já nikdy pracovat nepřestala, pokaždé jsem začínala znovu hned po návratu z porodnice, v podstatě jsem na plný úvazek makala a na plný úvazek se věnovala dětem, většinu dní jsem měla na spánek tak 3-4 hodiny a byla jsem permanentně unavená. Unavený tělo a zejména mozek chce přísun energie, kterou jsem mu dodávala jídlem, zejména cukry. Přivodila jsem si obezitu, spánkovou deprivaci a deprese.

Zlepšilo se to jednak v okamžiku, kdy jsem začala brát antidepresiva, ale opravdové zlepšení nastalo, až když byly obě děti v institucích, já mohla zase začít pracovat jako normální člověk a více spát. Najednou jsem měla i víc energie a odhodlání dodržovat správnou životosprávu a hubnout.

Nechci tím nic omlouvat, můžu si za to sama, ale prostě životní okolnosti byly takové, že jsem měla děti, protože jsem je moc chtěla, ale zároveň mi situace nedovolila přestat pracovat. V totálním vyčerpání fakt nelze hubnout. Nebo možná to jde těm, co ve stresu nejí. Já to mám naopak.

ARGANNAH: no nevím muži zhruba do 35 let procházely strašný prasárny a myslím, že stres má snad každý, svobodní, bezdětní i naopak.

Imho pořád ještě většina žen dře mnohem víc než chlapi (domácnost, děti a spol) a stres prostě k té nadváze přispívá. Když pak skončí jako uštvané maminy, co sotva mají čas zajít s kámoškou na kafe, veškeré koníčky dávno v háji, tak to jídlo se mnohem snáz může stát jediným potěšením, co ta ženská v životě vůbec má. Takových kolem mě je... Nedej bože přijdou k tomu ještě problémy s dospívajícími dětmi nebo krize v manželství (případně přímo rozvod) a ono to zajídání problémů opravdu funguje.

Zvlášť generace našich matek, co navíc neměla často možnost studovat, vyjet ven, od rána do večera ty ženské jenom dřely - no a dneska jsou všechny tlusté, vážně nemocné a zralé na psychiatra. Možná to maluju moc černě, ale takhle se mi to přesně jeví.

CORNELA: no to nevím, krámy nemaj, neroděj, nemaj menopauzu, netloustnou, když doma jen trochu hnou prstem, hned jsou za partnera snů...