Moje prababička, babička, matka a já jsme vyrostly v zcela odlišných obdobích a podmínkách, ale toho Hashimota jsme měly a máme všechny. To by mě teda zajímalo, co děláme špatně a jaký životní styl naše rodina ještě nevyzkoušela.

LANNA: A nebo taky jestli nás skolí infarkt nečekaně naráz v pětašedesáti, nebo se dožijeme devadesátky, kdy z nás ty bezmocné trosky budou tak jako tak ;o) Život není nekonenčý a těžko mít jiný přístup.

Nehledě na to, že nakonec na něco stejně umřeme, i kdybychom skutečně žili tak vysněně dokonale. Někdy mi přijde, že fanatismus zdravého životního stylu má v sobě něco z iluze nesmrtelnosti.

LANNA: On existuje určitý ideální životní styl, který kdybychom všichni dodržovali, tak bychom byli zdraví. Jenže to by den musel mít 30 hodin a i to by nebylo dobře, protože by se ty doporučované věci stejně dělaly nedostatečně často či dlouho (cvičení, spánek, odpočinek), zcela se vyhnout stresu taky není úplně jednoduché, když člověk musí pracovat, udržovat vztahy, pečovat o potomstvo... Takže každý se tomu ideálu více či méně blíží, a každému stačí na základě jeho genetických dispozic větší či menší přiblížení, aby byl zdráv. A někomu nestačí ani to největší reálně možné, prostě nenadělá nic. Ideálu zcela dosáhnout nelze. A kdyby šlo, už bychom zřejmě nebyli ani živé bytosti. Nikdo na světě nežije absolutně zdravě a bez stresu, zvířata, lidi, nikdo.