CARODEJNICE: Upřímně řečeno, nevím. Ani nevím, jakou by vlastně měl mít odbornost. Psychiatr, ke kterému si chodím pro AD, se mnou mluví tak deset minut jednou za měsíc. Zeptá se mě, jak se mi daří, jak spím, jestli mám úzkosti a kolik mi ještě zbývá léků, dostanu recept a tradá. Když jsem se pokusila mu aspoň rámcově říct, jaké mám problémy s přibíráním a udržením váhy, nedočkala jsem se prakticky žádné reakce. A to je prosím primář psychiatrie celkem prestižního zdravotnického zařízení.
Z úzkého vzorku psychologů, k nimž jsem chodila, mě ani jeden nepřesvědčil, že by byl můj problém schopen řešit, vlastně se o to vůbec nepokoušeli, odbyli mě pokrčením ramen. Dietologii jsem, přiznám se, dosud nezkoušela, ale ani to nemám v úmyslu, protože já nemám problém se skladbou jídelníčku, v obdobích psychické pohody se stravuji zcela ideálně.