CORNELA: Proč řešíme, kdo se opravdu celej den (ne)nají? Pod "zapomenout se najíst" si teda osobně představuju např. "zapomenout se naobědvat" nebo "vynechat dvě jídla". Jako jasně, člověk to většinou dojí večer, o tom se nepřu, ale taky jsem se v dobách, kdy jsem držela přísné diety, mockrát zapomněla najíst - přes den už jsem ani moc necítila hlad. A normální dospělý, i když nešílí s dietami nebo nemá-li PPP, prostě ví, že i když necítí hlad, je potřeba pravidelně jíst, a dělá to. Jenomže se může stát, že řeší nějaké urgentní věci nebo sjíždí v jednom kuse nějaký seriál nebo prostě se obecně soustředí na něco jiného, hlad necítí nebo nevnímá a prostě se zapomene najíst. Je to zdravé? Není. Má to něco společného s inteligencí? Vůbec nic.

CORNELA: Ad pití: jistě. Mockrát. Jako dítěti se mi běžně stávalo, že jsem si po uložení do postele teprve uvědomila, že mám žízeň, protože jsem celý den nepila. Moje starší dcera to má stejně a kdybych ji nehlídala, prostě pít nebude. A kupodivu to opravdu nikterak nesouvisí s inteligencí.

GINGERCAT: Teda to mi přijde od Pawlowské poněkud tupé - co má schopnost vnímat pocit hladu (nebo zlozvyk ho něčím zahánět, třeba kafem) společného s inteligencí? Být křehká drobná dívka, které stačí v podstatě pár soust denně, tak se teď fakt urazím.