MONROE: piješ čistou vodu z kohoutku? Kolik naráz a za jak dlouho máš pocit žízně (asi)?

MONROE: tak obecně všeho moc škodí, tzn. i když piješ více než bys měla a je to zátěž pro ledviny. Souvisí to taky s váhou, kdo váží víc potřebuje pít víc.

CORNELA: takovyho znam chlapa. Se stastnym vyrazem zere dokud je neco v dosahu, neni vybiravy a podle toho vypada. Ten chlap nema zaklopku. Ja to tak kdysi taky mela (ne extremne), ale nejsem schopna prijit na to, jak se to prepnulo.
Na unavu mi pomaha doplnit zelezo (floradix). Jak povoli chut usnout ve stoje, zaludek sklapne.

CORNELA: Tak to je vtipný. Vždycky jsem si tě představovala jako takovou tu sportovní doktorku s plochým břichem, dokonalými bicepsy a krátkým účesem, co probírá s kolegyněma nejlepší značky plaveckejch brejlí. Neptej se mě proč. ;)

CORNELA: hele, u mě to funguje (
ARGANNAH: ) za dvou podmínek. 1) uvědomím si nedojenost včas a začnu se cpát nejpozději při obědě, maximálně pár hodin po něm - dřív než odpolední svačina. 2) požiju vhodné potraviny na doplnění energie a to : ovoce, celozrnné cokoli nebo sušené ovoce.

A pak mi pomůžou i 4 knackebroty, kefír a jablko. Pokud předržím hlad a dám si nějakou mastno sladkou prasárnu, mám ještě větší chutě.

CORNELA: Ale nadváhu nemáš, ne? Tak to asi přeci jen spotřebuješ

CORNELA: Možná máš pravdu a možná taky ne, ono přijde na to. Zvlášť jestli jsi aktivní sportovkyně a máš náročné zaměstnání - pak může tvoje potřeba jídla výrazně přesahovat tvou představu o normální porci.

Samozřejmě ale jakmile člověk slouží noční (nebo vstává po nocích k novorozenci) tak se to vnímání potřeby jíst zkresluje úplně šíleně. Znám. :(

_ARTEMIS_: Na jídlo nemyslím, když mám nějakou smysluplnou práci. Když se jenom mrcasím po domácnosti, tak je to nejhorší, to na něj myslím furt.

Vzhledem k jednomu z posledních témat "zapomenutí na jídlo" bych se vás ráda zeptal, jestli se to dá nějakým způsobem naučit?
Osobně mám opačný problém, myslím na jídlo pořád (úplně nejvíce, když jsem ve stresu).
Dá se nějak naučit na jídlo nemyslet? :-)

CORNELA: Já v tomhle doktory obdivuju, vlastně se mi ještě nestalo, že by před ordinací seděli lidi, doktor/ka vyšel/la a oznámil/a "pardon, milí pacienti, jdu na oběd". Že doktor nepošle lidi z čekárny domů, i když už jede dvě hodiny přesčas, o tom ani nemluvím.

CORNELA: jezis....tak z toho bych mela infarkt. To me se nastesti nestane (ale znam tohle: jeden jedl tak pred 4h a misto aby se venoval krabicce, dve dalsi hodiny stravi honenim chlapa v hangaru, shanenim baterek bo mu dali letadlo nenabite, hadkou s kde kym a vysvetlovanim proc jsme furt na zemi kdyz mame byt kdo vi kde, lidi na nervy, posadka na nervy, chlapi s baterkama nikde....a do toho zaludek :)

CORNELA: ja teda hubnu kdyz mam "tyden plny katastrof", ale to je tim ze v noci prijdu a tise padnu. Lednice byva nedostizne daleko, ac za rohem :)

CORNELA: to ja prece vim. Mati si taky nosi krabicky. Az bude cas, tak bude.

BERUSKA_CA: Letuška už 10 rokov letušku nerobí. S druhou som si tak blízka, že si dovolím povedať, že viem, aký má režim (celý deň neje, pretože nestíha a po príchode sa doje, nie vždy niečím rozumným, pretože nemá čas si nakúpiť. klasický workoholický kolotoč). Boli to príklady "zabudnutia" sa najesť, žiadne pomerovanie sa s nikým. Neviem prečo musí všetko niečo implikovať.