Vzhledem k jednomu z posledních témat "zapomenutí na jídlo" bych se vás ráda zeptal, jestli se to dá nějakým způsobem naučit?
Osobně mám opačný problém, myslím na jídlo pořád (úplně nejvíce, když jsem ve stresu).
Dá se nějak naučit na jídlo nemyslet? :-)

CORNELA: Já v tomhle doktory obdivuju, vlastně se mi ještě nestalo, že by před ordinací seděli lidi, doktor/ka vyšel/la a oznámil/a "pardon, milí pacienti, jdu na oběd". Že doktor nepošle lidi z čekárny domů, i když už jede dvě hodiny přesčas, o tom ani nemluvím.

CORNELA: jezis....tak z toho bych mela infarkt. To me se nastesti nestane (ale znam tohle: jeden jedl tak pred 4h a misto aby se venoval krabicce, dve dalsi hodiny stravi honenim chlapa v hangaru, shanenim baterek bo mu dali letadlo nenabite, hadkou s kde kym a vysvetlovanim proc jsme furt na zemi kdyz mame byt kdo vi kde, lidi na nervy, posadka na nervy, chlapi s baterkama nikde....a do toho zaludek :)

CORNELA: ja teda hubnu kdyz mam "tyden plny katastrof", ale to je tim ze v noci prijdu a tise padnu. Lednice byva nedostizne daleko, ac za rohem :)

CORNELA: to ja prece vim. Mati si taky nosi krabicky. Az bude cas, tak bude.

BERUSKA_CA: Letuška už 10 rokov letušku nerobí. S druhou som si tak blízka, že si dovolím povedať, že viem, aký má režim (celý deň neje, pretože nestíha a po príchode sa doje, nie vždy niečím rozumným, pretože nemá čas si nakúpiť. klasický workoholický kolotoč). Boli to príklady "zabudnutia" sa najesť, žiadne pomerovanie sa s nikým. Neviem prečo musí všetko niečo implikovať.

MART1NKA: navic nevis, co ty baby jedi az prijdou domu a jestli jsou zdravy. (Moje babicka jedla jednou denne - vecer, pila dve kafe a nic jineho a do devadesati behala po schodech a vubec byla plne funkcni. Jako bonus kourila a dost. Nekteri lide funguji na principu, kteremu nemusim rozumet. Proste tuhej korinek :)
Nepomeruj se s nima, kazdy ma nejakysystem.

MART1NKA: u tech "letajicich lidi" to chapu. Tam se resi hlad az po letadle (tedy po ukonech, ktere jsou nutne) a ono je to casto strasne "reaktivni" (kazdy den jine, meni se podminky, okolnosti...jeden se musi soustredit). Nekdy vstavas ve tri rano, jindy v deset. Pracovni doba je vsechno od ctyr hodin do sestnacti, v libovolny cas, bez rozdilu den a noc. Ze me, tvora velmi zraveho, to udelalo tvora s normalnimi naroky, zatimco kamarad plizive kyne.
Tam ten bezny rytmus dostava zabrat jeste o level vejs nez u nekoho kdo sedi v kancelari od-do.
Kazdej ma nejakej postup, ja mam tenhle (pisu to proto, ze se to nekomu muze hodit): doba krmeni (cas mezi snidani a veceri) nepresahne 12h, kazda krabicka obsahuje vsechny zakladni skupiny a 2l flaska vody. Chce to planovat a do dne to cilene rozvrhnout. Vis kdy se ti udela mezera a do ni to naplanovat.
Nekdo ceka az bude mit hlad, ale to se mi neosvedcilo. Ve stresu hlad nemam a pak by me nekdo musel donest domu. Kdo ji ve stresu by neprosel futrama.
Ta tvoje letuska muze byt jako ta druha kolegyne a mnoho dalsich - kdyz se soustredi, tak ten pocit hladu umi zatlacit. Jenze treba me to dlouhodobe nedela dobre, mota se mi hlava. Proto bych nezvladla ty vase hladovky.

Ale pro potřeby ankety se "zapomenutím" myslí fakt zapomenutí, nikoli vědomé rozhodnutí se vykašlat na jídlo.

Jde o "zapomenutí" se naobědvat v poledne a dohnání to po příchodu domů? Já za zapomenutí počítám, když se opak Haliny Pavlovské ráno normálně nasnídá, v poledne projde kolem dvou restaurací a řekne si, že mu bude stačit kafe ve čtyři a večer studený salát. A místo zapomenutého oběda jde do knihovny.