MARKYSHA: Hele, nemá smysl se o něco snažit s batoletem (nebo je malá ještě kojenec?), rozesranou imunitou a vypsychovaná. Dej si dohromady zdraví, hodně odpočívej, zkus zajistit, abys za všech podmínek (i třeba během těch angín) měla dost živin (mixovat si polívky? nebo tak něco?) a stabilizuj svůj jídelníček. Dej tomu pár měsíců klidu, ono se to postupně srovná a až se budeš cítit zdravá, tak se má smysl bavit o redukčním režimu.

Mě zaujalo, jak tu někdo psal, že tlustí lidi jsou nenormální a úchylní, protože myslí na jídlo, i když nejedí, a těší se na něj. Ty jo, fakt vy štíhlí nikdy nedostanete na nic dobrýho chuť a netěšíte se, až si to dáte?

Jako já bych se taky strašně moc chtěla dostat do fáze "food is fuel" a prostě k němu být lhostejná, ale když ono je tolik věcí, co mi zkrátka chutnají... hmmm... stačí mi třeba pomyslet na misku plnou lesních malin a tečou mi sliny z tlamy a úplně cítím tu vůni a na jazyku tu chuť a .... a je mi jasný, proč prostě nikdy nebudu hubená. :-/

CORNELA: Ale tak to jsou jednodušší způsoby, stačí je postavit ke zdi a postřílet a taky obezita nebude.

CARODEJNICE: Já už tomu začínám rozumět. Ty žiješ v nějaké jiné dimenzi. Tam platí v biologii exaktní matematika, když něco funguje, tak u všech, když něco platí, tak vždycky. To ale tady u nás je holt jinak.

CARODEJNICE: No, ani nepotvrdil. Pokud by tohle tak jednoduše platilo, tak by v režimu, kdy dáš skupině lidí dlouhodobě nadbytek fyzické zátěže a nedostatek jídla, měli umřít přibližně všichni ve stejnou dobu, ne? Jak to, že někdo přežil roky a někdo jen měsíce?

PHAILO: ano, to je v zásadě pravda.

Jenže dlouhodobě podjídající člověk (třeba žena z kanceláře s příjmem 5-6000 kJ) tu a tam nevydrží (někdo 1x za týden, někdo víc, někdo méně) a sní něco navíc - např. 2000 kJ navíc, což je furt houby, ale obvykle to bude tukocukr. A v takové chvíli neustále podjedené tělo zajásá, pošle co nejvíc z 2000 kJ do tukových zásob* a na svůj provoz nepřidá skoro nic, tělo je zvyklé žít z mála a má priorotu ve vytvoření zásob.

Takže taková neustále podjedená osoba si každým "přežráním" uloží víc tuku než kdyby jedla neustále 8000 kJdenně a nestresovala se. Možná i víc, než kdyby jedla 8000 kJ/den a jednou týdně navíc dort. Navíc při nižším příjmu má méně energie a chuti něco dělat, tak případné sportovní aktivity nejsou tak intenzivní, častěji vynechá, podvědomě udělá denně méně kroků, pohybů atd. Včetně toho, že podvyživená osoba se méně obrací ve spánku, méně energie využívá na zahřátí (je jí zima), což už je neovlivněnitelné.

*tady je ještě horší zádrhel. Pokud osoba jednou týdně "selže" a sežere smažák a čokoládu, do tuku půjde omezené množství (u každého jiné). Ale pokud to dbrobné selhání mimo přísnou dietu bude jednou denně malá sušenka ke kafi, tělo nacpe každý den to tukových zásob právě tuhle sušenku absolutně celou, součet za týden a za měsíc dost velký.

Tělo je složitý organismus, jevy uvnitř jsou fyzioologické, procesy biochemické. Fyziku ze ZŠ do toho fakt netahejte. I ten příklad za jak dlouho se rozteče sněhulák v ešusu na vařiči jsme počítali se zanedbáním spousty vlivů (třeba teploty místnosti s vařičem).

DIVA: Jasně, šmik, noha pryč a rázem je dvacet kilo dole... a to se počítá!

fakt se tu vede diskuze o tom jestli koncentrák je nebo není dobré odtučňovací zařízení? .) a co amputace některých tuplovaných končetin, už bylo? .)

PHAILO: podle mě je tam překlep:))