KOCHANSKA_CH: Stihli lide v USA jsou bud turiste nebo vysoce postaveni jedinci, kteri musi reprezentovat. Bezny lid zacina na metraku a cely den zere ty barevne veci. Deti se s tebou budou hadat (jako v Kanade semnou), ze hrusky rostou v regalu v supermarketu.

MAR_TINA: Tohle taky nechápu.

KOCHANSKA_CH: Viděla jsem nedávno u vody zdravě sportovně vypadající rodiče, mamka krásnou pevnou štíhlou postavu tuku akorát, taťka náznak svalů, širší ramena, tuku akorát a s sebou kluka 11-13 let, klepavé ruce, nohy, veliké břicho a kozičky tak Céčka.

To jako přivedou kluka ze školy, zavřou ho k počítači se sušenkama a jedou se projet na kole?

TAPINA: já jsem si na tohle vypěstovala vůli, zuby nehty, ale vypěstovala, fakt už roky a roky si nekoupím nic navíc, než co jsem si naplánovala (a pokud se rozhodnu jednou za uherský rok si koupit nějakou mlsotu, tak si to taky naplánuju), to naplánované jsou samé zdravé a nutričně vyvážené věci, polotovary nula nula nic, přidaný cukr nula nula nic, vařím zásadně ze základních surovin, konzumuju hromadu zeleniny a ovoce, no a stejně jsem jak čuně. Tak to mi řekni teda. Něco evidentně stále dělám špatně. Asi z toho pak mám ten stres.

TAPINA: To není snadnou dostupností jídla, moje kočky mají jídlo taky snadno dostupné, přesto žerou málo a jsou štíhlé:-). Máte prostě v hlavě nějakej jinej program, kterej jedete. Já si v okýnkách na ulici nic nekupuju, nanejvýš zmrzlinu v létě, ale tu si vybírám velmi pečlivě, takže jen angelato na újezdě.
SADAKO: Já bych bohužel řekla, že každá další generace naší euroamerické civilizace je psychicky méně odolná a zdravotně víc na huntě, zjevný přiznak degenerativních změn... prostě pomalu končíme, jen si to nechcem přiznat.

Já bych jeden z hlavních problémů viděla v nadměrné dostupnosti jídla všude, kde se lidi vyskytujou. Mám slabou vůli nekoupit si něco na zub někde v okýnku, když jsem venku, a měla bych ji i před 30 lety, ale nebyly ty okýnka. Dneska se většina lidí živí tím, že prodávají jiným lidem něco, co ve skutečnosti vůbec nepotřebují, ale když jdou okolo, tak proč si to nekoupit. Je to průšvih v mnoha různých ohledech - výživový, zdravotní, ekologický.

Já bych vytáhla i jako nezanedbatelný fakt, že ta generace, se kterou se tady srovnává na fotkách, že problém s obezitou neměla, žila mimo jiné v době studené války, poznamenané na obou stranách celkem všudypřítomnou hrůzou z válečného konfliktu, jaký tady ještě nebyl. Pamětníci možná vzpomenou, jak se toho děsili i jako děti. Takže zrovna tuhle generaci bych z toho, že neznala nevyřešitelný stres, fakt nepodezřívala.

ANNIKA: Nenazývala bych to rozmazleností, prostě žijeme v jiném paradigmatu a vlastně i přísně technicky vzato, v jiném životním prostředí.
Btw. ona se většina lidí i v minulosti nemusela neustále třást o holou existenci, to bychom tady nebylo, neb by našim předkům kolektivně jeblo.

A to jiné paradigma...
Třeba si porovnej pohled na ta dětská úmrtí - dnes je to ojedinělá tragedie, před stopadesásti lety velmi těžko najít rodinu, která by něco takového nezažila. Počítalo se s tím, byla to sice neradostná, ale ve své podstatě běžná a očekávatelná součást života.
Oproti tomu, rozvody, svobodné matky a nemanželské děti, z našeho současného pohledu vlastně vůbec nic zvláštního, byly brány jako strašlivá trága, stigma, něco, co člověka sociálně vyloučilo nebo aspoň silně poškodilo.
Mohli bychom se na naši současnost dívat jako na dobu rozmazlených spratků a na naše předky jako na bandu tmářských idiotů, ale mně to přijde zbytečně redukující.

ECLECTICA: naopak neurčitá hrozba toho, že možná brzo přijde velký průšvih, který vlastně nevím, co bude znamenat pro mě, je právě ten velký stres, se kterým nevím, co udělat.
Když bylo letos horko a sucho následkem změn klimatu, byl úkol jasný - zalévat, blokovat přístup horka do bytu, lehce se obléci, hodně pít a nějak to přežít. Většina se s tím vypořádala a pak to skončilo. ALe tajemná devastace planety, za kterou určitě trochu můžu a vůbec nevím, co mám dělat proti tomu, je ten moderní stres.