CORNELA: Ale Cornelo. Já už jsem zhubla tolikrát, že tvrdit, že to "nejde", absolutně nemůžu. Kdybych to měla za ty roky načíst, určitě to dělá víc než sedmdesát kilo. Jistě že to jde.
V tom přece problém není. Problém je v tom, že to vyžaduje mít jídlo a životosprávu na absolutně prvním místě. Pořád. A pak přijde stres, nával práce, problémy doma nebo deadline, cokoliv, kvůli čemu se jídlo octne na druhé koleji a buch, než se problém vyřeší a stresy uklidní, všechno je tam, kde to bylo.
V ideálním světě by ale samozřejmě měl člověk říct šéfovi "to je jedno že je crunch, já potřebuju pravidelné jídlo a osm hodin spánku", nebo grantové agentuře "nemáš po mě právo chtít odevzdání rukopisu na deadline". A někdo to i udělá. Potíž je, že to často znamená, že si můžeme vybrat - buď úspěch v práci nebo štíhlá linie (případně nejen linie, ale zdraví obecně). A vy pak v nemocnicích (nebo vaši kolegové na psychiatriích) vidíte výsledky těchhle voleb.
Tím nechci říct, že "to nejde". Tím chci říct, že je to systémový, civilizační problém. Shodou okolností teď s veškerou vážností řeším, jestli mi ty pracovní úspěchy stojí za to.