CORNELA: problém je v tom, že vidíš jenom extrém. Kolik je reálně lidí s takovou nadváhou, aby jim uhnívaly končetiny?

Problém má kořeny jinde, a to právě v téhle pseudo-viktoriánské morálce, která staví sebekázeň vyznačující se dokonalým tělem na piedestal. Vřele k tomu doporučuju tento článek, shrnuje to snad nejlíp.
Twenty-First Century Victorians

V dnešní společnosti, zejména pokud jde o ženy, v podstatě není rozdíl mezi 10 kg a 100 kg nadváhy. Každá žena, která má jen trochu tuku navíc, je "tlustá", "prasnice", "vyžraná", dosaďte si cokoliv. Jsem stejně tlustá jako moje 150kilová kamarádka.

Což vede k tomu, že holka s pěti kilama nadváhy začne držet diety, což vede k tomu, že si nastartuje jojo efekt, což vede k tomu, že z ní jednou ta obezita fakt bude.

VALENTINA: ale to není nestěžoval nebo nezranil, i v případě takové křeče lze dělat tělák bezpečný a zábavný. Ale pokud mi tělocvikářka dá jasně najevo, že toto a tamto neudělám, protože mám velkou prdel, budu nenávidět jí i její hodiny. Vypustí haranty na dráhu a řve na ty pomalý. Naučit techniku běhu a dýchání? Pche, nuda, ať trpěj. Rocvička? Nástroj ponížení. Na co učit děti se rozehřát a protáhnout, když je lze za 10minut krásně ztrapnit?

Existuje milion her s míčem, her a pohybů na zemi, když se teda bojíme kladiny (ty vole, koho baví stát ve frontě a čekat na svou půlminutu na kládě?), ale líná kráva dělá jen vybíjenou.

Nemluvím jen ze svých trpkých školních let, chodím se s obědem projít okolo hřiště do parku a vidím totéž. 30 let poté, tytéž krávy.

ARGANNAH: ano, tohle mám dokonale empiricky ověřené. Dokonale zdravý životní styl se dá dodržovat, jenom pokud nemusíš dělat téměř nic jiného, a to fyzicky i psychicky. Vyžaduje to naprosté soustředění na sama sebe.

MAR_TINA: nj, jenže dnes se hledí na to, aby si náhodou někdo nestěžoval nebo se nezranil, děti jsou nešikovné, v 9. třídě jsou holky, které neudělají kotrmelec. za nás prostě makali všichni, tlustí i hubení, jasně že všem nešlo všechno, ale sorry, synovi taky nejde čeština a učit se jí musí, tak proč si prostě všechna ta děcka nemůžou zkusit cvičit na nářadí...
syn je z toho otrávený, tělocvik je jediná věc ve škole, která by ho mohla bavit, ale ne, hrajou prý pořád jen vybíjenou...

ARGANNAH: já tam vidím důležité postavit sebe nad všechno. A když já,tělo i duše, budu saturovaná, můžu dávat čas a sílu práci a roidně a ostatním. Oni adekvátně tomu musí dávat mně. Zní to sobecky, ale věřím, že to má naopak přínosný výsledke pro všechny.

CORNELA: ja to co rika ARGANNAH chapu.
Zpusob lecby obezity (min. neinavazivni cestou, o bandazi zaludku vim prd) pokud clovek nema nejakou hardcore osobni motivaci nebo krajne specificky na vykon orientovany osobnostni zalozeni, vyzaduje imho peci pomalu jak o vrcholovyho sportovce se vsemi klady a zapory z toho plynoucimi.
Ano, pacienti kolem toho zjevne delaji stale ty stejne chyby (hledani svatych gralu, instantnich reseni, cyklu podvyzivy a prezirani..) nicmene rict, ze to maji ve svych rukach a kazdy muze, je podbne, jako rikat cloveku s uzlickem psychicke bolesti, at se sebere.

VALENTINA: Ne, určitě jsou obézní lidi, kterým se to fakt povedlo. Ale postupně docházím k názoru, že museli změnit celý svůj život a postavit své tělo opravdu na naprosto první místo, výš než práci, rodinu, koníčky, všechno. Prostě za všech okolností a za jakoukoli cenu si zajistit, kvalitní stravu, pohyb, odpočinek, maximálně bezstresové prostředí. Pak to podle mě fakt jako jde - a možná to pak není až zas tak těžké. Otázka je, pro kolik lidí je tohle reálné - někdo má rodinu, někdo dává své práci maximum, někdo má vážné životní problémy (rozvod, nemoci, nezaměstnanost, úmrtí v rodině, atd.).

VALENTINA: Tělocvik byl špatně snad vždycky. Co si pamatuju, tak nás nikdo neučil, jak cviky dělat správně (dřepy třeba, komu z vás tělocvikář vysvětlil, jak se dělá zdravě dřep?), neučili nás třeba techniku při běhu nebo skoku do dálky, jen šup šup, deset dřepů a běž dvanáctiminutovku.
Největší odpor k pohybu jsem získala právě na tělocviku.

VALENTINA: školní tělocvik je tragédie, v nějakém průzkumu oblíbenosti předmětů vyšel nejhorší daleko před matematikou. Tělocvikáři (a jejich učitelé na vš a systematici na školství) by si měli vytáhnout hlavu z prdele a udělat z toho zábavný čas s pohybem, který děti chytne.

Dokonce tam za nejhorší hlasovaly děti, které zároveň sportovaly jinde.

ARGANNAH: nechápu, jak se to, že se teda obézní člověk odhodlá "makat" (nenávidím to slovo a všichni ti trenéři a poradci ho tak milujou, makat na sobě, tvl), může někdo vydávat za "léčbu". Maximálně by se to dalo možná, s přivřenýma očima označit za "rehabilitaci". Ale "léčbu" si teda představuju jinak.

MADIETTA: mi třeba přijde, že systémově špatně je i to, že se děti prostě méně hýbají, viz tělocvik. Pod tíhou toho, aby se náhodou děti nezranily, se už v podstatě vůbec necvičí na nářadí, navíc spousta dětí je z tělocviku z nějakého důvodu omluvených.
A dál vidím problém v tom, že máme ve větší míře sedavá zaměstnání a děti sedí u počítačů víc, než by měly a syn si třeba stěžuju, že s ním nikdo nechce jít ven, že raději všichni hrají doma na počítači...to je začarovaný kruh.
plus teda to, že junk food je dnes dostupný pro všechny, co dostávají kapesné...plus i sladké nápoje typu cola...