CORNELA: Ryzí cynismus. :) Paní samozřejmě držím palce, to úplně bez ironie, nicméně cynismu a skepsi se stejně neumím ubránit. Jak je takové to rčení, že největší známkou šílenství je opakovaně dělat to, co už xkrát selhalo, a myslet si, že tentokrát budeme mít jiné výsledky?
Neznám osobně nikoho, komu se to povedlo. Znám osobně jen lidi, kteří po opakovaných krátkodobě úspěšných pokusech zhubnout dlouhodobě roky přibírají. Za tu dobu se mi zformoval názor, že na léčení obezity jdeme zjevně úplně špatně, protože čím déle léčíme své obézní, tím více jich přibývá. Já vím, že máš jiný názor, nechci se hádat, v tomhle jsme si hřiště vykolíkovaly už před lety. Ale řekni mi jako lékařka. Dejme tomu, že máš k dispozici lék na nějakou chronickou chorobu, o kterém víš, že těsně po nasazení pacientovi celkem zabírá, ale po třeba třech letech léčby (někdy už po půl roce) se pacientovi najednou všechny příznaky zhorší na úroveň závažnější než před začátkem léčby. Co by sis o tom léku myslela? Byla bys optimistická nebo skeptická, kdyby ho tvůj kolega předepsal dalšímu pacientovi?
Předjímám samozřejmě argument s "výmluvami" a nedodržením podmínek léčby. Myslím, že se radikálně názorově rozcházíme právě v tom. Ty tvrdíš, že téměř žádný z pacientů nedokáže léčbu absolvovat tak, aby skutečně zabrala, a lékaři věší na nos bulíky a výmluvy. Věřím, že máš nějaké zkušenosti s pacienty, které tě k tomu vedou. Můj postoj je ovššm ten, že pokud 95% pacientů nedokáže udržet léčbu tak, aby zabrala, je chyba v léčbě, ne v pacientech.