• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    MAR_TINA: nj, jenže dnes se hledí na to, aby si náhodou někdo nestěžoval nebo se nezranil, děti jsou nešikovné, v 9. třídě jsou holky, které neudělají kotrmelec. za nás prostě makali všichni, tlustí i hubení, jasně že všem nešlo všechno, ale sorry, synovi taky nejde čeština a učit se jí musí, tak proč si prostě všechna ta děcka nemůžou zkusit cvičit na nářadí...
    syn je z toho otrávený, tělocvik je jediná věc ve škole, která by ho mohla bavit, ale ne, hrajou prý pořád jen vybíjenou...
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: já tam vidím důležité postavit sebe nad všechno. A když já,tělo i duše, budu saturovaná, můžu dávat čas a sílu práci a roidně a ostatním. Oni adekvátně tomu musí dávat mně. Zní to sobecky, ale věřím, že to má naopak přínosný výsledke pro všechny.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    VALENTINA: naprostá většina lidí se míň hýbe, protože tak je dnes prostě naše společnost nastavená. Většina zaměstnání je statických až sedavých. Děti tráví mnoho hodin ve škole sezením. Na pohyb je času málo až žádný.

    Skutečnost je taková, že něčí tělo to dá, protože má třeba lepší přirozené dispozice, líp spaluje, má menší přirozenou potřebu jíst, rodiče mu pečlivě hlídají stravu, atd. atd. No a někdo má jiné dispozice a začne ze STEJNÉHO životního stylu přibírat. A tohle my vyčítáme těm konkrétním lidem. Přestože evidentně je špatně celý systém, jednodušší je hodit to na hlavu konkrétním tlouštíkům a okázale jimi opovrhovat, protože nemakají.
    LA_PIOVRA
    LA_PIOVRA --- ---
    CORNELA: ja to co rika ARGANNAH chapu.
    Zpusob lecby obezity (min. neinavazivni cestou, o bandazi zaludku vim prd) pokud clovek nema nejakou hardcore osobni motivaci nebo krajne specificky na vykon orientovany osobnostni zalozeni, vyzaduje imho peci pomalu jak o vrcholovyho sportovce se vsemi klady a zapory z toho plynoucimi.
    Ano, pacienti kolem toho zjevne delaji stale ty stejne chyby (hledani svatych gralu, instantnich reseni, cyklu podvyzivy a prezirani..) nicmene rict, ze to maji ve svych rukach a kazdy muze, je podbne, jako rikat cloveku s uzlickem psychicke bolesti, at se sebere.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    VALENTINA: Ne, určitě jsou obézní lidi, kterým se to fakt povedlo. Ale postupně docházím k názoru, že museli změnit celý svůj život a postavit své tělo opravdu na naprosto první místo, výš než práci, rodinu, koníčky, všechno. Prostě za všech okolností a za jakoukoli cenu si zajistit, kvalitní stravu, pohyb, odpočinek, maximálně bezstresové prostředí. Pak to podle mě fakt jako jde - a možná to pak není až zas tak těžké. Otázka je, pro kolik lidí je tohle reálné - někdo má rodinu, někdo dává své práci maximum, někdo má vážné životní problémy (rozvod, nemoci, nezaměstnanost, úmrtí v rodině, atd.).
    NIGHTFURY
    NIGHTFURY --- ---
    VALENTINA: Tělocvik byl špatně snad vždycky. Co si pamatuju, tak nás nikdo neučil, jak cviky dělat správně (dřepy třeba, komu z vás tělocvikář vysvětlil, jak se dělá zdravě dřep?), neučili nás třeba techniku při běhu nebo skoku do dálky, jen šup šup, deset dřepů a běž dvanáctiminutovku.
    Největší odpor k pohybu jsem získala právě na tělocviku.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    VALENTINA: školní tělocvik je tragédie, v nějakém průzkumu oblíbenosti předmětů vyšel nejhorší daleko před matematikou. Tělocvikáři (a jejich učitelé na vš a systematici na školství) by si měli vytáhnout hlavu z prdele a udělat z toho zábavný čas s pohybem, který děti chytne.

    Dokonce tam za nejhorší hlasovaly děti, které zároveň sportovaly jinde.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ARGANNAH: nechápu, jak se to, že se teda obézní člověk odhodlá "makat" (nenávidím to slovo a všichni ti trenéři a poradci ho tak milujou, makat na sobě, tvl), může někdo vydávat za "léčbu". Maximálně by se to dalo možná, s přivřenýma očima označit za "rehabilitaci". Ale "léčbu" si teda představuju jinak.
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    MADIETTA: mi třeba přijde, že systémově špatně je i to, že se děti prostě méně hýbají, viz tělocvik. Pod tíhou toho, aby se náhodou děti nezranily, se už v podstatě vůbec necvičí na nářadí, navíc spousta dětí je z tělocviku z nějakého důvodu omluvených.
    A dál vidím problém v tom, že máme ve větší míře sedavá zaměstnání a děti sedí u počítačů víc, než by měly a syn si třeba stěžuju, že s ním nikdo nechce jít ven, že raději všichni hrají doma na počítači...to je začarovaný kruh.
    plus teda to, že junk food je dnes dostupný pro všechny, co dostávají kapesné...plus i sladké nápoje typu cola...
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    MADIETTA: mezi náma, jednotlivci s diagnózou se to neříká, ale celkově říci populaci, že za tenhle a tenhle kousek rakoviny si můžou lidi sami, je na místě. Otázka je, co by to udělalo s dětmi a vnoučaty, kdyby všichni věděli, že to, co zažil děda, byl účet za obezitu, kouření a uzeniny?

    Je to tak, ony se ty nemoci a utrpení ve staří táhnou s tím naším pohodlných rozmarným životním stylem.
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    jako opravdu z těch obézních, kteří zhubnou, to nikdo nastálo neudrží?
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ARGANNAH: myslím, že se nemůžete shodnout, protože CORNELA zastává klasický postoj, že obézní si za svou obezitu může sám a za to, že neshodí, si taky může sám. Epidemie obezity svědčí o tom, že něco je systémově špatně, ale zatímco například u rakoviny nebudeš člověku říkat, že je svého štěstí strůjcem, tak obezita se prostě hodí na hlavu jednotlivým konkrétním obézním lidem. Obezitologové a dietologové též řeší jednotlivé konkrétní obézní lidi a neřeší problém jako takový. Ten neřeší nikdo, koneckonců spousta lidí ani nepřipouští, že je to systémový problém větší než ti jednotliví lidi.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    A ptala ses na data. Tu klasickou studii z konce padesátých letech o tom, že jen dvě procenta lidí ze zkoumaného vzorku dokázala dlouhodbě udržet svou ztrátu váhy, určitě znáš. Samozřejmě jsou i optimističtější studie, nicméně podíváme-li se na ně blíže, ukáže se, že definují "dlouhodobý úspěch" tak, aby jim to vycházelo pěkně. Třeba tyhle dámy jsou optimistické a říkají, že až 20% lidí dokáže úspěšně shodit (což teda mezi námi fakt není velké číslo). Jenže "úspěch" definují tak, že pacient zhubne alespoň 10% své váhy a udrží to alespoň rok. Podle téhle definice jsem v životě "úspěšně zhubla" nejmíň čtyřikrát. Škoda, že v dlouhodbém horizontu, tzn. těch 40ti let, co jsem na světě, to nejen nepomohlo, ale zvlášť u těch prvních pokusů to jen všechno zhoršilo.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    CORNELA: O tomhle se pochopitelně nepřu. Spíš směřuju k tomu, že neodborné zásahy dané představou, že zhubnout je snadné, stačí se nevymlouvat a chtít, které šíříš mimo jiné i ty, vedou ve výsledku k tomu, že zvlášť mladé ženy opakovaně krátkodobě hubnou a dlouhodobě přibírají. Ten mýtus šťastně zhublé velryby, který mají média tak ráda, podle mě přímo vede k zvyšování procenta obézních v populaci. A čím častěji se daná velryba snaží dokázat okolí, že se jen nevymlouvá, ale maká, s tím větší pravděpodobností v horizontu třeba pěti let skončí s vyšší váhou, než měla na začátku. Dobře, okolí je spokojené, existence velryby je krátkodobě vykoupena jejím potem a hladem, může se cítit jako člověk a ne jako ta, co se "jenom vymlouvá". Nicméně pravděpodobnost, že to dlouhodobě k něčemu bude, je fakt malá.

    Ve tvé profesi se těmhle věcem možná říká "léčba" - v mé profesi bychom to označili spíše za "rituál". Něco, co moc nefunguje, ale má to nějakou významnou sociální a etickou funkci, takže to lidi dělají pořád dokola a doufají, že to už jednou konečně doopravdy zabere.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    NIGHTFURY: a čím víc je dětí a lidí obézních, tím víc se to v kolektivu ztratí, bude tam dost velká nepohyblivá skupinka na to, aby zmizela veškerá motivace.
    NIGHTFURY
    NIGHTFURY --- ---
    MAR_TINA: Hlavní problém je v tom, že když jsou tlustí už od dětství, tak je to pro ně normální stav. A když je tlustá celá rodina, tak se těžko naučí zdravé návyky a najdou motivaci s tím něco dělat.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: jako to je obří pole k boji, protože ta masa dneska (skoro)obézních dětí bude v dospělosti masa neléčitelných obézních dospělých.

    A je pravda, že když má člověk moc kilo a málo kondice, tak ho bolí vyjít na výlet a cítí se strašně a nebolí ho ležet na gauči s vysokým tlakem a zhoršovat to.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    MAR_TINA: Podlě mě tohle má především význam pro prevenci vzniku obezity. Naprosto upřímně přiznávám, že vůbec nevím, co s lidmi, kteří už obézní jsou. A je to samozřejmě osobní quest - nevím, co sama se sebou. Nebudu znova opakovat věc, která už mi desetkrát dlouhodobě selhala, snažím se hledat nevyšlapané cesty, přezkoumávat, co jsem považovala za spolehlivé. Rezignovat nechci, ale tlouct hlavou o zeď taky ne.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    ARGANNAH: je ale jiný řešení, než se na to vyprdnout a dál být morbidně obézní se všemi důsledky? Myslím důsledek na hovno život a brzká smrt?
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    CORNELA: Ryzí cynismus. :) Paní samozřejmě držím palce, to úplně bez ironie, nicméně cynismu a skepsi se stejně neumím ubránit. Jak je takové to rčení, že největší známkou šílenství je opakovaně dělat to, co už xkrát selhalo, a myslet si, že tentokrát budeme mít jiné výsledky?

    Neznám osobně nikoho, komu se to povedlo. Znám osobně jen lidi, kteří po opakovaných krátkodobě úspěšných pokusech zhubnout dlouhodobě roky přibírají. Za tu dobu se mi zformoval názor, že na léčení obezity jdeme zjevně úplně špatně, protože čím déle léčíme své obézní, tím více jich přibývá. Já vím, že máš jiný názor, nechci se hádat, v tomhle jsme si hřiště vykolíkovaly už před lety. Ale řekni mi jako lékařka. Dejme tomu, že máš k dispozici lék na nějakou chronickou chorobu, o kterém víš, že těsně po nasazení pacientovi celkem zabírá, ale po třeba třech letech léčby (někdy už po půl roce) se pacientovi najednou všechny příznaky zhorší na úroveň závažnější než před začátkem léčby. Co by sis o tom léku myslela? Byla bys optimistická nebo skeptická, kdyby ho tvůj kolega předepsal dalšímu pacientovi?

    Předjímám samozřejmě argument s "výmluvami" a nedodržením podmínek léčby. Myslím, že se radikálně názorově rozcházíme právě v tom. Ty tvrdíš, že téměř žádný z pacientů nedokáže léčbu absolvovat tak, aby skutečně zabrala, a lékaři věší na nos bulíky a výmluvy. Věřím, že máš nějaké zkušenosti s pacienty, které tě k tomu vedou. Můj postoj je ovššm ten, že pokud 95% pacientů nedokáže udržet léčbu tak, aby zabrala, je chyba v léčbě, ne v pacientech.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam