Ad možný aktivismus, hodně nad tím přemýšlím. A mám svoje velmi vážné pochyby o takovém tom klasickém aktivismu ala hatefree, kde se člověk obrací na většinu s poselstvím typu "nehejtěte xy, vždyť jsou to chudáci, podívejte jak to mají v životě těžké a nebýt vás, jak by byli ve své jinakosti šťastní." Nemám k tomu žádná data, nicméně mám podezření, že takové věci přesvědčují jen přesvědčené.
Podle mě tlustý aktivismus by měl být spíš zaměřený na samotné tlusté - přestat se nenávidět, ozvat se, nežrat ten diskurs "hnusáci, můžete si za to sami", najít svou lidskou důstojnost. Dostat je do veřejného prostoru jako aktivní hlasy - moje zkušenost potvrzuje, že lidi mnohem víc přemýšlí o tom, co říkají, mají-li pocit, že to poslouchá i ten, o kom mluví, a nebojí se reagovat.
Další věc, o které přemýšlím, je, nakolik jsou potřeba osobní výpovědi. Mluvit o sobě a o svojí tloušťce/obezitě otevřeně. Ti, koho se to netýká, si to pochopitelně přeloží jako výmluvu, ale já bych to právě necílila vně, ale dovnitř. Ve finále by možná bylo dobrým "otvírákem" téhle diskuse napsat knihu s tlustou hlavní hrdinkou (nebo hlavním hrdinou). A prostě to naturalisticky popsat takové, jaké to je.
Budu ráda za názory.