KOCHANSKA_CH: Au. Tak to je mi líto.

ARGANNAH: v tom máš asi pravdu. Mediální vizuální standard je přísný pro obě pohlaví, ale ten ženský se přenáší i do reality, kdežto ten mužský je volnější (možná díky tomu, že muž si může tvořit status i jinak než vzhledem, žena převážně nikoli).

ARGANNAH: ta hranice přijatelnosti je u mužů o mnoho vyšší. Mně taky vůbec nevadí, když je chlap trochu obalený.

Tyjo ale vidět to takhle genderově obráceně je fakt vtipné. Oba dva jsou to pěkní chlapi a zvlášť teda Zach je prostě normální chlápek, co má sice trochu pupek, ale není to žádný tlusťoch. Možná jsem teda deformovaná tím, že mi nepřirozeně nasvalení a vyrýsovaní chlapi nikdy nepřišli sexy (na fotkách je na to člověk zvyklý, ale v reálu se mi to vlastně vůbec nelíbí). Ale stejně.

ARGANNAH: souhlasím. Můj point určitě není nikoho kádrovat, jen poukázat, jak snadno člověk k takové myšlence (zhodnocení povahového rysu na základě ne-úspěchu v hubnutí) sklouzává, i když si sám vědomě myslí, že ne.

Asi bych nerada, abychom se tu začali navzájem kádrovat. Taky jsem sem za ta léta existence tohohle klubu napsala spoustu věcí, od kterých jsem se později odklonila a dneska bych je naopak měla tendenci ostatním vyvracet. Nebo jsem něco v zápalu diskuse přehnala nebo napsala blbě. Škoda tím típnout ten pěkný brainstorm, který se tu rozběhl.

Shodou okolností sleduju teď podobné debaty v jedné uzavřené dámské skupině na FB. Taky se tam čím dál víc řeší bodyshaming a fatshaming a ta podoba té debaty už fakt vypadá úplně jinak než debaty na FB před třeba deseti lety. Přijde mi, že společnost je už těhotná touhou po změně. A zdaleka ne jen tady na nyxu.

VALENTINA: ano, je jen málo lidí, kteří to až do smrti mají zadarmo. Pak jsou lidé, co to do určitého věku v podstatě zadarmo měli, a velká část z nich si pak najednou neví rady, když to samo přestane jít. Druhá část se na to v pohodě aklimatizuje, upraví denní a stravovací režim a zase to jde v pohodě udržet (byť už ne zadarmo). A souhlasím i s tím, že je dobré kamarádce chtít pomoct, když si o pomoc řekne, wo tom žádná. Nicméně pokud člověk ví, že ho něco ohrožuje, ví, co by měl dělat, aby ho to neohrožovalo, ale ani s vypětím všech sil (a to se sakra blbě posuzuje zvenku, jak moc ze svých možností už ten člověk vyplácal i na to, aby opět neuspěl) se z toho není schopnej vyhrabat, pak už imho stojí za zvážení, jestli není jinej, vážnější problém jinde. Proto si osobně myslím, že tak moc chybí důraz na tu psychologickou pomoc v boji s obezitou. Když člověka nevytrhly jídelníčky a pohyb doteď, pravděpodobně ho nevytrhnou ani v budoucnu.

VALENTINA: já ani v nejmenším nepochybuju o tvých dobrých úmyslech, ale ne nadarmo se říká, že je jimi dlážděná cesta do pekla. Nicméně hned v další reakci od tebe pak přišla reakce "já taky musim zvládat i všechno ostatní a taky to nemám zadarmo." Nebavíme se tady o tom, že lidé chtějí být a priori hnusní (a ani tebe z toho nikdo neobviňuje), bavíme se tu o tom, že je v lidech zakořeněné to, že všechno jde, když se chce, a když to nejde, tak to zákonitě vypovídá o nějaké špatné vlastnosti dotyčného (lenost, slabá vůle, hloupost, neschopnost), protože "já" bych to zvládnul. Fakt jseš si na 100% jistá, že můžeš tenhle podvědomej setup u sebe vyloučit?

VALENTINA: ty se projevuješ docela často ve stylu "ou já jsem přibrala na velikost 38" nebo "jak můžemete být x".