MAR_TINA: tyjo, to zas není taková pálka, jak jsem si myslela.

MADIETTA: šetři na abdomino. Ve vysokém nad Jizerou to takový balík jako na pražských klinikach.

ARGANNAH: nie nie je, ked sedim cely den na HO a popritom len jem (pretoze mam uz navarene) tak mam stale pocit hladu a az ked sa poriadne postavim s tym ze idem von tak si uvedomim ako ma taha zaludok dole.

ARGANNAH: Tak ja pridám skúsenosť niekoho, kto nikdy nemal nadváhu, bmi mám momentálne 24, na tomto sa drží posledné 3 roky.
Jem 3x denne do sýta. S každým sústom vnímam, ako mi pocit sýtosti narastá. Stačia mi k nemu cca 2 stredne veľké obložené krajce chleba, cca 3/4 bežnej reštauračnej porcie. Som typ obľúbený u dojedačov, pretože nie som schopná dojesť ťažšie jedlo, chlap vie, že mi vždy ostane toľko, že ochutná i to moje. Ak si dám polievku, je isté, že nedojem hlavný chod. S jedlom nemôžem piť, pretože to tiež znamená, že sa mi zaplní flek v žalúdku a nezjem ani tú reštauračnú porciu. Väčšinou jem tak, že zjem bielkovinu a 2/3 prílohy a 1/3 nechám na tanieri. Platí to aj s pivom, dostať do seba liter tekutiny nie je fyzicky možné. Ak sa veľmi prejem, je mi zle. Naposledy sa mi to stalo v reštauracii Kuchyň, kde majú all you can eat českú hostinu s mini predkrmom, polievkou, 3 degustačnými porciami hlavného a 2 dezertami. To som v noci nespala a bolo mi zle celý nasledujúci deň. Normálne cítim ako sa mi vracia ten objem smerom hore.
Na moju váhu má vplyv len pohyb. Snažím sa teda nejesť nezdravé veci, takže nemám asi úplne z čoho priberať. Ako dieťa ma nútili dojedať, ale nie prílohy a som ako Marinne strašne tvrdohlavá a nenechala som sa, efekt 0.
Pocit prežranosti neznášam, snažím sa mu vyhýbať.

MAR_TINA: Mám to stejně, pět malých porcí jídla znamená permanentní hlad a zjištění, že jím něco úplně mimoděk už po patnácté. Teď jedu systém snídaně, časný (v 11 hodin oběd, malá svačina okolo čtvrté a malá večeře a to mi asi vyhovuje nejvíc na pracovní dny. Na výlety a cestování pak tři jídla a pozdějším obědem.

ARGANNAH: po ukončení všech vyhlazujících diet jsem nabrala až 30 kg a většina z nich se mě statečně drží.
úspěch je, že mám kondici, baví mě, pohyb, jím akorát - myslí mi to a nejsem unavená z hladu.
ráda bych, na pořadí nezáleží, sundala tak 4-8 kg a nechala si udělat liposukci+abdominoplastiku.
Pak budu někde v zóně 80-90 kg, bez břišní tukové řasy, která nereaguje na nic (jakoby byla odpojedná od veškerého metabolizování) a budu maximálně spokojená.

MAR_TINA: nebo spíš bych měla napsat, že ač mám plně kancelářský den (těch 9k kroků dám, to jo), jsem sytá po stejném jídle, jako když sportuju. :)))

Já mám dojem, že na pocit sytosti mi stačí určitá porce jídla, která ovšem není malá, bez ohledu na to, kolik jsem před tím spálila. Po sportu mám větší hlad a víc se na jídlo těším, ale porce na sytost stačí stejná jako v kancelářský den. Druhý den po náročném mám obecně dopoledne víc hladu, ale taky tu snídani o moc nezvětšuju.

Jakobych měla metabolismus a sytost nastaveny na výkon. Takže pokud jím 3 větší jídla denně (svačina max něco drobného na hlad) a dostatečně se hýbu (mám nastaveno min 9000 kroků/den a cca 4-5 x týdně mám ještě další pohyb, brusle, plavání, pilates), odpovídají porce na udržení váhy mému nasycení.

Pokud bych, jako v minulosti, jedla 5 malých jídel v součtu na bazál, sytá bych nebyla nikdy. Vycpaná do plna hromadou zeleniny, to ano, to umím, ale ne sytá.

Musím dodat, že nehubnu. Na to bych musela ubrat a už bych sytá nebyla. Což dává smysl.

Pro představu, na oběd chodívám k Dobrému kanci, porce je na fotce. Ne všechny talíře, jeden z nich. V kombinaci malá polívka typu vývar a tohle jídlo jsem na hraně sytost / přejedení. Nebo si dám hlavní jídlo a po o to dorazím espressem s mlékem a kusem ovoce, zajistí naplnění na celé odpoledne. Tenhle týden mají taková víc kalorická, pokud je květák a brambor, mám hlad dřív.

Plus další věc, připadá mi, že je to celé nějak propojené s odtělesněným sedavým způsobem života. Vybavuju si situace, kdy jsem si uvědomila, že jsem přejedená, až teprve tehdy, když jsem vstala od stolu a někam vyrazila. Dokud jsem seděla, ani mi to nepřišlo. Možná je to nějaká moje individuální specialita, ale taky je možné, že je to plošné a že člověk paradoxně čím míň se hýbe, tím víc je schopen se přejídat. Což čistě energeticky nedává smysl - ale čistě psychologicky vlastně docela hodně.

ARGANNAH: nikdy, ani jako dítě jsem neměla pocit sytosti. Nemám žádnou záklopku. Musím si při jídle vědomě říct, to už stačí, teď máš dost, a přestat jíst. Je úplně jedno, jestli to udělám v okamžiku, kdy na talíři zbývá půlka jídla nebo je vymetený, nebo jsem si dvakrát přidala. Vůbec netuším, kolik bych toho musela sníst, abych se cítila alespoň sytá, natož přejedená, takový pocit jsem nikdy nezažila. Ale tuším, že jsou to obrovská kvanta jídla, jakože opravdu obrovská.

Takže si prostě stanovím, kolik toho sním, to si nandám na talíř, sním to a odejdu od stolu.

Nejhorší je to v restauraci nebo na návštěvě, kde jídlo zůstává na stole, případně ho průběžně doplňujou. To potom jím, dokud tam nějaké jídlo je.

Celý život mě to trápí, nevím, co s tím.

ARGANNAH: Mám nadváhu a nikdy jsem nebyla obézní. Ani se mi nikdy nepodařilo zhubnout víc než 4 kg. A to bylo při extrémní zátěži po narození syna. Za poslední dva roky jsem ale přibrala 6 kg, když dítě začalo nějak spát a pak 4 kg na jaře při nejhorším lockdownu, takže celkem 10. Vím, že to nikdy nezhubnu, ať dělám cokoliv. Mám totiž PCOS a s tím se blbě hubne.
Ale jedla bych pořád a všechno. Naštěstí si přirozeně vybírám zdravější jídlo, ale sníst kilo hroznů nebo pytlík oříšků na posezení není úplně ono.