MAR_TINA: teď jsem na to koukla a taky teda čumím, co všechno podstoupila...přitom si myslím, že v jejím případě by to šlo i vhodným jídlem a cvičením.
Ale teda na druhou stranu musím říct, že jí to neskutečně sekne a to i v prádle, to břicho jí udělali hezky.
ale teda to, že teď sní najedou jen jeden knedlík a malé maso, to mi nepřijde v pořádku.

Tak jsem některé ty studie našla, byť jenom ve stručném abstraktu (škoda že teď nemůžu do práce, kde bych si našla fulltexty). Studovali psychózy, hlavně schizofrenii a bipoláru, u té schizofrenie mi přišli sebevědomější (to jsou ty studie o stárnutí mozku), u bipoláry podstatně opatrnější (našli nějakou korelaci mezi vyšším BMI a těžším vývojem psychózy, ale sami píšou, že nevědí, kterým směrem ta kauzalita vede a jestli tam vůbec nějaká je).

Sama jsem ještě včera přemýšlela, že bych ráda věděla, nakolik zohlednili vliv medikace na tloustnutí pacientů, s tím, že větší problém = silnější medikace = víc tloustnutí = dramatičtější stárnutí mozku ze všech třech důvodů. Ale to předpokládám, že si snad ošetřili.

Jinak jsem našla editorial nějakého tematického čísla, které prof. Hájek dal ještě s někým dohromady. Přijde mi to zajímavější a víc vypovídající, než ten rozhovor, tak kdyby to někoho zajímalo.

Frontiers | Editorial: Brain-Metabolic Crossroads in Severe Mental Disorders—Focus on Metabolic Syndrome | Psychiatry
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyt.2019.00492/full

Jestli to takhle půjde dál, vykašlu se na religionistiku a půjdu studovat obezitologii. Začíná mě hrozně srát, jak málo tomu všemu vlastně doopravdy rozumím. Přitom s tím tématem žiju a dýchám třicet let, sakra.

MAR_TINA: No, ve finále je to zase o tom samém jako vždycky. Jemná metoda, drastická metoda, diety, prášky, operace, všechno se to vlastně ve finále redukuje na jedinou otázku: jak vysoká je pravděpodobnost, že to ten člověk už nepřibere. Třeba bude možné tu paní za tři roky někde vystopovat a zjistit, jak to v jejím případě dopadlo.

Jinak já si tu odložím tenhle odkaz, spíš abych ho pak později snadněji našla. Tihle frikulíni studujou vztah obezity, duševních chorob a stárnutí mozku a jsem z toho popravdě docela zmatená: připadá mi, že nějak hrozně nahrubo házejí dohromady obezitu (kterou mimochodem měří podle vysokého BMI) a diabetes, moc mezi tím nerozlišujou (část toho rozhovoru dokonce přímo vyznívá, jako že obezita vlastně rovná se diabetes a že rychlejší stárnutí mozku obézních psychiatrických pacientů oproti stárnutí mozku neobézních psychiatrických pacientů rovná se, že i mozky zdravých obézních lidí budou stárnout taky rychleji než mozky zdravých neobézních, to z toho ale podle mě jakoby plynout nemusí, ale jakoby co já vím, žeo). Hrozně oceňuju, že zjevně řeší tu následnost, tzn. jestli ta duševní porucha způsobuje obezitu nebo obezita způsobuje duševní poruchu, ale přijde mi, že ten rozhovor celou dobu sklouzává k tomu, nadneseně řečeno, že vlastně za všechno zlo současnosti může právě obezita. Tzn. ne že jsou lidi nešťastní a duševně nemocní, trápí se a přežírají a pak tloustnou, ale že jsou nejdřív tlustí a pak jim teprve ta obezita rozežere mozek (a že tedy, jak říká, epidemie obezity povede automaticky k epidemii neurodegenerativních onemocnění). Já vím, že tady uvažuju příliš jako humanitní vědec, ale podle mě tohle bez nějakých komparativních výzkumů přece takhle natvrdo říct nejde (a oni to naštěstí ani zvlášť natvrdo neříkají, abych byla fér). Takovéhle vztahy těchhle faktorů se přece navíc nedají vysledovat na magnetické rezonanci a na BMI přece, tohle je otázka komplexních individuálních životů a příběhů, které by bylo potřeba podchytit aspoň kvantitativně a ideálně spíš vyloženě kvalitativně. Chci se ještě pozítří, až budu mít trochu čas, mrknout na ty studie, jestli je někde schrastím. Ono taky v tom možná zafungoval zkresující novinářský faktor, byť paní se nakonec vlastně ptá skvěle, zvlášť v druhé půlce; ale ten přepis rozhovoru do článku je fakt dechberoucím způsobem alarmisticky pitomý.

Ale zaznívá tam teda jedna zajímavá věc, totiž že je naopak možné, že preexistentní neurologické problémy můžou potenciálně měnit vnímání vlastního těla a pocit sytosti. Jak se v tom teď hrabu, vytvořila jsem si asi trochu bias, to si uvědomuju, ale to by mohlo opravdu vysvětlovat, proč někteří lidi tu sytost prostě fakt necítí. Tady bych mu tu kauzalitu klidně spolkla (akorát on se teda tváří, že vede spíš obráceně a co já se s ním můžu přít, když nejsem ani doktor, natož neurolog/psychiatr).

(A vůbec největší legrace by třeba byla, kdyby tam vůbec žádná kauzalita nebyla, jenom korelace, nebo kdyby příčinou obojího, jak těch duševních poruch tak obezity, bylo něco třetího. Ale to už jsme asi v hájemství scifi povídek.)

Obezita ovlivňuje mozek. S každým BMI bodem nahoru stárne rychleji, popisuje vědec Tomáš Hájek | Plus
https://plus.rozhlas.cz/obezita-ovlivnuje-mozek-s-kazdym-bmi-bodem-nahoru-starne-rychleji-popisuje-vedec-8613817#volume

Ty jo, koukám na nějaký pořad v TV a tam hubne nějaká asi stokilova mladá paní. Natlačili ji do plilace žaludku. Ještě ji říkali, že nejen zmenší žaludek, ale i se změní nějaké hormonální toky.
Nevím nevím. Paní týdny hladoví na tekuté dietě a po zahojeni žaludku ji tak malá množství, že jí to nemůže stačit ani na život v sedě.

Přijde mi to jak reklama na soukromou kliniku.

KRISKA: Super příběh, držím palce, ať se vyvíjí takhle dobře i dál a ať si tu váhu zvládneš držet a být zdravá. :)

Taky mi zpočátku hrozně pomohlo to, čemu ty lektorky intuitive eating říkají "mechanická strava". Člověk má za ta léta úplně rozhozenou představu o tom, kolik energie jeho tělo vlastně doopravdy potřebuje, a ta zkušenost, že to do sebe házíš lopatou, nestrádáš, máš hory energie a hubneš, je jak nějaké zjevení. A přesně jak říkáš, každý ti na první dobrou řekne "když chceš zhubnout, musíš jíst míň", aniž by vůbec tušil, kolik jíst potřebuješ a kolik reálně jíš. Že to dělají kokoti na netu a v dementních časopisech, ok, ale oni to bohužel mnohdy dělají i doktoři.

VALENTINA: ja zadnou morbidni obezitu nemam ale podjedla sem se na +8 km a po 2 letech snahy drzet kaloricky tabulky mam porad problem, ze kdyz nezapisuju tak cca 2 dny vydrzim dzet rezim a po tydnu uz sklouzavam k tomu, ze jim o 1/3 min, nez bych mela... podjedla sem se i tim, ze jak kg pribyvali, tim vic sem cvicila, treba hiit 40 minut 5x tydne a o vikendu 30km vylet a kdyz byl jen 20 tak jeste nejakej hiit na dohnani... a zacala sem pribirat jeste rychleji... jestli sem se podjedla na cca +5kg a pridanim cviceni mi ty dalsi 3kg priskocili snad za 3 mesice... jakoze to jen pomohlo rychlejsimu narustu vahy

tzn. realny to proste je, bohuzel. A nejen realny, ale rekla bych, ze velky % hlavne zen ma problem hlavne s nedostatecnym jidlem.

roky driny prolozeny asi 3 mesicama loni pred vanocema, kdy sem si myslela, ze kdyz 1x nezapisu... ze kdyz tyden nezapisu... celej rok 2020 sem se ucila dostatecnym jezenim z 66kg a navstevama nutricni dosahnout zmeny. Tim, ze sem VYRAZNE skoro 2x navysila jidelak, z 66kg sem se dostala na 63 s tim, ze sem cvicila i mnohem min... pak pred vanoci sem se na to vykaslala a 66.6 byla moje lednova startovaci vaha... 3 kg za 3 mesice kdy sem snadno za 14 dni zklouzla zpet z cca idealnich 8000 na 5500... znova nutricni a znova kolecko. Dneska mam 62kg a VIM ze si muzu nehlidat 1, max 2 dny. A cvicim VYRAZNE min...

takze myslim, ze kdybych to nezacala resit na zacatku roku 2020 kdy mi doslo, ze bez odborne pomoci to nedam, tak dneska muzu mit klidne dost pres 70kg jen tim, ze si "MYSLIM" ze jim dostatecne (mela sem dost energie, nebyla ospala, bylo mi dobre, porad sem dokazala venku uhnat moje muzsky kamarady o par let mladsi nez ja na fyzicce, ze mi nestacili). Jen sem proste nabirala a nabirala z niceho.

a je hrozne tezky dostatecne jist, je mnohem snazsi se omezovat, protoze nase spolecnost je nastavena ze "nezer" takze neco si odeprit je mozku znamy a prirozeny, naopak nebat se jist... je vyvraceny vychovou, okolim, vsim.... a je to fakt hrozne tezky. Je mi 37, a taky to jde... takze mladej organismus na to jiste zvladne reagovat lip, rychleji a treba i kratsi dobu se na nem pachaly skody bez zleho umyslu...

ARGANNAH: Tak jsem narazila na Wavu na nějaký rozhovor s psychologem zaměřeným na vnímání těla a myslela jsem si, jak se poučím. No. Tak tam z poloviny padaly takové věci typu "když se přetahujeme, tak onemocníme, vot psychosomatika, to je Amerika" a z druhé poloviny věci typu "šel jsem po ulici a voněl tam párek v rohlíku, já na něj dostal takovou chuť, tak jsem to nevydržel a dal si ho, jakože poslechnu tělo, ale pak mi po něm bylo blbě, tak to asi teda neříkalo moje tělo, asi to byla jen moje pusa". Like wtf. Podle mě to shrnuje naši civilizaci v kostce. Neumíme se vnímat, když už se vnímáme, tak ty signály neumíme správně interpretovat, a když nás tělo přiměje udělat něco "neetického", musíme si honem vymyslet stórku, jak to ale ve skutečnosti nechtělo tělo, ale něco jiného. Nebo jsme si ten párek vůbec dali kvůli kvůli dávným traumatům z dětství, která si ani nemusíme pamatovat.

Eh.

VALENTINA: Tak to je přece ten klasickej mechanismus, co se tu probíral bambiliónkrát. Do morbidní obezity se neprožereš, do té se prohladovíš nebo protrápíš (a většinou obojí najednou). Kdybys měla celoživotně pravidelný přísun kvalitní potravy v normálním množství a nerozbitou interocepci (včetně vnímání emocí), tak bez nějakého fyzického zdravotního problému se ti tohle nikdy nemůže stát. Klíčem k úspěšné obezitě je a) rozsekat duši tak, že je pro ni jídlo forma okamžité psychologické intervence, b) přesvědčit tělo, že ty zásoby tuku potřebuje, protože jinak UMŘE.

MOODYCAT: Může to být voda (a nejspíš z většiny je). Může to být víc obsahu ve střevech. Ale taky to samozřejmě může být panická reakce typu "konečně je kolem dost potravy, čas udělat si zásoby."

Já to zkouším několik týdnů, možná dokonce dva-tři měsíce, a zatím to naopak leze pomalu dolů. Ale já jsem taky nedržela dietu dobrých patnáct let. Poslední můj hubnoucí pokus byl ten u Cajthamlové (skončil před čtyřmi lety) a ten byl vysoko, vysoko nad bazál.

VALENTINA: Ano, spousta lidi se prohladovi do tloustky. A roztaci se kolecko, protoze vsichni tlustyho okamzite odsoudej, ze jenom zere a zere. Tak zere min a min… a zacit znovu jist normalne je sakra drina. To klasicky “pribere i ze sklenice vody” je vysledek presne tohohle kolecka.

(A muze se k tomu clovek prohladovet i normalnim jidlem, ne nutne smazakem s energetakama)

VALENTINA: asi tak neuveritelne ako bude zniet tvoj pribeh niekomu s nadvahou pri strazeni si jedalnicku a pravidelnom pohybe? :)

Já jsem sledovala ten poslední díl Tlouštíků a nemohla jsem uvěřit tomu, že ta mladá holka má morbidní obezitu, i když sní jednu porci smažáku a dva energy drinky za den. Jakože fakt to takhle funguje, že se člověk může takhle podjíst? A že největší problém měla pak začít znovu pořádně jíst? Ona dala docela dobře ten pohyb, dokonce na konci vyšla na Kleť a to není žádná sranda, ale jíst několikrát denně pro ni představovalo děsnej problém.
Já doufám, že to jde ještě nějak zvrátit, bylo jí jen 30 let a měla na začátku 163 kg.
Chápu, že vy tyhle zkušenosti možná máte taky, ale pro mě jako člověka, co v životě nedržel dietu a cpe se třikrát víc, jak ta paní, to znělo úplně neuvěřitelně.

Tak se nějak pokouším jíst intuitivně a poslouchat svoje tělo. A přineslo to zvláštní věc: vnímám daleko víc i jiné věci. Hlavně únavu. V rámci interocepce dává smysl, že když to má člověk rozbité s jídlem, má to nejspíš rozbité i s jinými věcmi. Ale nenapadlo mě, že to bude zasahovat i takové ty představy o tom, co je etické: přece si NEMŮŽU jít na hodinu lehnout, je pět odpoledne, nemám hotové tohle a támhleto, tamhle je bordel a tamhle dlužím někomu odpověď na e-mail, a i kdyby ne, tak přece nemůžu jen tak ležet a hnípat, když je přeci teprve pět odpoledne.

Začíná mi připadat, že to není jenom rozbitým vnímáním hladu a sytosti, ale že tahle civilizace nějak podprahově sugeruje svým členům, že poslouchat svoje tělo a vycházet vstříc jeho potřebám je něco nevhodného, rozměklého a vlastně dost neetického. Přijde mi, že vlastně jediný prostor, které tělo dostává, aby si řeklo, co chce, je v oblasti sexuality - čím posedlejší jsme tím, poskytnou tělu přesně to sexuální dráždění, které mu dělá nejvíc dobře, tím víc mu odpíráme spánek, jídlo, odpočinek a jiné typy potěšení. A podrobujeme ho dietám, různým často dost podivným cvičením, u kterých vlastně nevíme, nakolik mu dělají dobře, natáčíme mu budík, nutíme ho ponocovat, nabouráváme mu cirkadiánní režim, seč můžeme, lijeme a sypeme do něj kdeco jen proto, aby vypadalo podle našich představ, a v nejextrémnějších případech ho necháváme rozsekat a zase sešívat, cpem do něj implantáty a bůh ví co ještě.

Není divu, že jsme tlustí, nemocní a nešťastní a že končíme v lepším případě na antidepresivech a práškách proti úzkosti, v horším případě v protialkoholních a protidrogových léčebnách.

tak sem vas konecne docetla. ja to mam naopak, vahu mam vicemene normalni nebo se pohyhujici na hranici normal/nadvaha (je desny, ze na tu hranici fakt staci "blbych" 5kg...

roky sem jedla 2x denne na hranici bazalu ci pod a stacilo mi to. muj pocit "sytosti" teda zas funguje na druhe strane gausovky, kdy mi staci malo a su "plna" a cca skoro 2 roky se snazim "ucit" jist a ze zacatku vypadalo jako nerealny ukon projist 2x vice kj, protoze sem neustale byla nacpana k prasknuti a to sem se zdaleka neblizila kalorickemu cili... dneska uz zvladam projist dost, ale porad u me pocit sytosti funguje spis tak, ze veceri jim jen proto, ze mi to narizuji Kal Tab.

mam velice dobry i ten druhy pocit sytosti jak se o nem bavite ve spojitosti s running sushi, na oslavu mych narozek ci silvestra vzdycky kamosky pripravi vic bezlepkovych dobrot kvuli mne, a ja pak zeru jak prokopnuta proste proto, ze to vsechno MUZU jist... a pak 2 dny nemusim jist vubec.
ja teda normalne "2 dny nemusim jist" a o vikendech to vnimam jako vyzvu na zlepseni, ale i tak vnimam rozdil v tom ze "proste nemam hlad" X "proste su porad plna".

ps: s vlakninou mam velky problem paradoxne kvuli bezlepku, kdy vsechny ty kukuricny, ryzovy a bramborovy sacharidy vlakninu nemaji. pohanku nemam denne (cena). takze se snazim aspon dolnovat ale i tak se dostavam pravidelne na 50-70% prijmu, na 100% vyjimecne kdyz si udelam naloz (pohankovych) palacinek a uz ten den nic jinyho nejim nez palacinky...