Já mám poněkud živé dítě těsně pod hranicí nějaké té ADHD diagnózy a úplně přesně vidím, jak mu po sladkém mozek přejde na střelbu dávkami, takže ten cukr asi u těch diagnóz nějaký vliv mít bude.

Já kdysi na paleu poprvé v životě neměla chuť na sladký. Vůbec. Což bylo teda hustý. Ale zase jsem byla pořád taková nedojedena a bylo mi trochu blbě, spíš možná divně, od žaludku. Nakonec to ale stejně padlo na té totální neprakticnosti - pořád jsem řešila jídlo, svačiny, někde se zdržet a pokecat s nečekaně potkanou kamarádkou a přitom si něco dát taky úplně nešlo, prostě byl to opruz. Nejlíp holt vždy vyjde kvalitní vsezrava strava s hodně zeleninou. Teď se jí ještě držet, no :-)

"Ezo alternativa" jede symbolické chování a jako taková je geniální měřák toho, co naše společnost považuje za svatouškovsky etické. Dávné příkazy křesťanské askeze jsou zpět, jen v novém hávu. Nejvyhrocenější příklad toho, co postupně začínám objevovat - totiž že celý populární fenomén diet (ne ten lékařský, ale ten z časopisů a pořadů o kráse a zdraví) je ekvivalent obřadů, které mají zajistit přímluvu světce. Jak to funguje: něco chceme, provedeme rituál u svatého obrázku, ono to nezabere. Ovšem místo abychom hledali racionální řešení, buď najdeme nějaké vysvětlení, abychom nemuseli řešit kognitivní disonanci, nebo dojdeme k závěru, že obrázek prostě neudělal, co měl. Ovšem namísto toho, abychom teda hledali racionální řešení, hodíme světce do studny, protože se na nás vykašlal, přineseme sochu jiného a klaníme se zase jí.

V ryze sociálním kontextu, proč ne. Ale chceme-li dosáhnout něčeho praktického, např. trvale zhubnout nebo zmírnit projevy autismu, je to zcela a kompletně na hovno. Excuse my French.

KRISKA: A další zkreslení vzniká při jakékoliv změně stravování, ať už jdeš do bezlepku, vegetariánstvi, palea, whatever, tak hodně lidí jde z módu "tlaskam tam sajrajty" na "vybírám, co jim". Takže výsledný zdravotní a hmotnostní benefity nejsou absenci lepku nebo masa, ale prostě přechodem na rozumnější jídlo. S tím jednoznačnym závěrem se musí fakt opatrně.

Tak moje skore s intuitive eating - celkem plus 8kg za cca mesic, tech asi 6 jsem hubla 10 mesicu a mam jeste 2kg navrch, suprovy :).

KRISKA: Já mám naopak z jiných stran interní historky o lidech, kteří dramaticky zhubli, aniž řešili své psychické problémy, a skončilo to znenadání akutní psychotickou atakou. Aniž by ten člověk měl jakoukoli psychiatrickou historii.

Myslela bych si, že ta závislost bude komplexní. I ty studie toho našeho týmu mi spíš voní po nějaké obecnější úzké provázanosti metabolismu a stavu mozku: ráda bych viděla, jak by se v těch výzkumech projevovala metabolicky zdravá nadváha/obezita. Když přijdou s komplexním výzkumem a tvrdými čísly, ráda jim to sežeru i s chlupama. Nicméně diskursivní analytik ve mně se prostě obává hned uvěřit zatím nepříliš vyjasněným závěrům, které jsou až příliš propojené s diskursem "fuj, zlá obezita, ničitel civilizací".

MAR_TINA: teď jsem na to koukla a taky teda čumím, co všechno podstoupila...přitom si myslím, že v jejím případě by to šlo i vhodným jídlem a cvičením.
Ale teda na druhou stranu musím říct, že jí to neskutečně sekne a to i v prádle, to břicho jí udělali hezky.
ale teda to, že teď sní najedou jen jeden knedlík a malé maso, to mi nepřijde v pořádku.

Tak jsem některé ty studie našla, byť jenom ve stručném abstraktu (škoda že teď nemůžu do práce, kde bych si našla fulltexty). Studovali psychózy, hlavně schizofrenii a bipoláru, u té schizofrenie mi přišli sebevědomější (to jsou ty studie o stárnutí mozku), u bipoláry podstatně opatrnější (našli nějakou korelaci mezi vyšším BMI a těžším vývojem psychózy, ale sami píšou, že nevědí, kterým směrem ta kauzalita vede a jestli tam vůbec nějaká je).

Sama jsem ještě včera přemýšlela, že bych ráda věděla, nakolik zohlednili vliv medikace na tloustnutí pacientů, s tím, že větší problém = silnější medikace = víc tloustnutí = dramatičtější stárnutí mozku ze všech třech důvodů. Ale to předpokládám, že si snad ošetřili.

Jinak jsem našla editorial nějakého tematického čísla, které prof. Hájek dal ještě s někým dohromady. Přijde mi to zajímavější a víc vypovídající, než ten rozhovor, tak kdyby to někoho zajímalo.

Frontiers | Editorial: Brain-Metabolic Crossroads in Severe Mental Disorders—Focus on Metabolic Syndrome | Psychiatry
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyt.2019.00492/full

Jestli to takhle půjde dál, vykašlu se na religionistiku a půjdu studovat obezitologii. Začíná mě hrozně srát, jak málo tomu všemu vlastně doopravdy rozumím. Přitom s tím tématem žiju a dýchám třicet let, sakra.