Já nevím, kolik mám klidový metabolismus, ale teď jsem si naházela do kalorických tabulek svůj aktuální jídelníček a jsem dost překvapená, jak málo to je. Já jsem najezená dost. Jím nějakých 1200 - 1300 kcal denně a v tom jsou i čokoládičky :o) A hubnu, aktuálně hubnu velmi uspokojivým tempem. Mám ty obědy, 430 kcal + polévka, a jinak jsem udělala jedinou podstatnou změnu. Snídaně nebo večeře ve stylu pečivo s něčím jsem vyměnila za zelenina s něčím. Já miluju pomazánky, nechtěla jsem se vzdát namazaných rohlíků, jenže to jsou ty kalorické bomby v mém starém jídelníčku. Zjistila jsem, že namazaná okurka funguje úplně stejně dobře a bez výčitek si ji namažu vysokou vrstvou :o)
Podle mě hraje roli KDY se co jí. Dřív jsem obědvala až po práci, někdy odpoledne, to už jsem měla hlad jako vlk a nemohla se až do večera dožrat. Vyhovuje mi obědvat v 11 hodin, pak jsem v pohybu až do odpoledne a nemám hlad, někdy si odpoledne něco vezmu, někdy až večeři. Takhle bych mohla jíst neomezeně dlouho, nijak se nehlídám a nic si neodpírám, prostě jen místo kusu pečiva použiju ke stejnému účelu kus zeleniny. Doufám, že se to za nějakou dobu nezlomí a nepřestane to fungovat.

MOODYCAT: Moody, ptal se tě někdo z těch výživových poradců někdy, co přesně děláš za práci? Měli představu, co obnáší dělat onkologa, sloužit dvanáctky, operovat, žít v neustálém stresu? To je přece taky energetický výdej, a jaký.

KRISKA: Husty, ja mam klidovy kolem 2000 a k tomu aktivita 700-1500 podle dnu...

HONZAL: Já mám krabičkové obědy a je to dobrý. Dostanu každý den slušně vyvážené jídlo o přesně dané kalorické hodnotě, a samotné obědy zas tak drahé nejsou, kdybych šla místo toho na polední menu do hospody, tak to vyjde dráž a budu po zbytek dne nepoužitelná a po měsíci o pět kg těžší.

Ono hrozně moc záleží na skladbě toho jídelníčku a fakt to není prdel poskládat si ho tak, aby byl dostatečně nízkokalorický, dostatečně výživný, pocitově a glykemicky člověka zasytil a nenutil ho toužit po dalším jídle.

ARGANNAH: vlastně těch váhových změn nebylo tolik. Od puberty až do prvního těhotenství jsem měla kolem 60 kg, jen na studiích v USA jsem jeden rok přibrala asi 7 kg, ale vzápětí jsem to shodila a držela další řadu let. Hrozně moc jsem přibrala v prvním těhotenství a po něm. Dneska vím, že za tím částečně stála neléčená klinická deprese. Mám sklony k psychogennímu přejídání, které se naplno projevily. Po druhém dítěti jsem dostala antidepresiva a pozvolna a bez hladovění shodila skoro 30 kilo (dotáhla jsem to na nějakých 95). Nabrala jsem z toho teda cca 7 kg zpátky, ale od té doby si to víceméně držím.

Tukovou řasu na břiše mám, co pamatuju, už od té puberty, a akorát se zvětšuje a zmenšuje. Asi v tom bude i prověšená kůže, ale řekla bych, že tuk převažuje.

Akorát jsem se dostala do jakéhosi stavu rezignace, kdy to přestávám řešit. Když tělo umravním pod oblečením, je to celkem v pohodě, a nahou mě nikdo nevídá. Plavat nechodím, k moři nejezdím, tak co už.