MOODYCAT: Ovšem přesto bych se přidržela starého britského přísloví "better alone than badly accompanied." I samota je fakt lepší než někteří lidé.

MONROE: Reseni neni byt sama, ale vybirat si lidi kolem sebe.

ARGANNAH: Nestacim se divit. Vsecko vazne souvisi se vsim. Je skvely, co jsi napsala, casto hledam milion duvodu proc jsem selhala a ted je mi to jasny..
V tomhle jsem na uplnym zacatku cesty, ale zkousim to. Zkousim ruzny veci pro to, abych se citila dobre. Obrovskej krok pro me byla Skincare.
Pro nekoho vyhozeny penize a blbost, pro me?
Zvysuje mi to sebevedomi, ukazuje mi to, ze aspon oblicej jsem tak nejak bez stresu prijala a umim si udelat i relax. Kdybych sla vic touhle cestou, urcite stres minimalizuju. Coz by bylo skvely, az pro me divny, protoze takovy pocity, kdyz je vsecko fajn moc neznam. :)
A rozhodne se jim nebranim!!!
Veta o Chris Powellovi pobavila, diky. :D
A diky i za tvuj pristup k tomu vsemu.

Takže se tu klidně vypovídej. Já jsem už moc stará, abych to nějak prožívala, a k léčbě obezity to prostě patří, no.

MONROE: Heleď já mám za sebou s ohledem na boj s obezitou neskutečně dlouhou historii. A přestože jsem ho zatím nevyhrála, dobyla jsem spoustu met, díky kterým třeba aspoň už pořád nepřibírám, nepřejídám se a nezažírám bolesti a trápení. Takže ti můžu kvalifikovaně říct, že jsi na omylu: tohle JE o obezitě. Popravdě je to o ní mnohem víc než spočítané jídelníčky a rituální poskakování v posilovně. To, jak se cítíš a jak zvládáš emoce, má přímý vliv na tvoje tělo, na tvoje instinktivní chování, což zahrnuje např. výběr potravy, na to, co se ti děje třeba se stresovými hormony v krvi, a to všechno přímo ovlivňuje ukládání tuků. Léčba obezity je neoddělitelně provázaná s léčbou rozhozené psychiky, a pokud tenhle rozměr zanedbáš a budeš se soustředit jen na jídlo a pohyb, tak i kdybys měla ty nejlepší trenéry a výživové poradce, akorát pojedeš v jojo efektech. Zbavit se obezity předpokládá osobní zrání, což je cesta na roky a bohužel s nejasným výsledkem. Takže čím dřív začneš, tím líp. V tuhle chvíli jsi prostě zakletá a strašné kletby se neodstraňujou tak, že člověk zůstává v komfortní zóně ve věži u čarodějnice, která tu kletbu vyslovila a neustále ji pravidelně obnovuje. Budeš to muset řešit, tak nebo onak, jinak zůstaneš prokletá navždycky. Což můžeš, to je tvoje svobodná volba, a to říkám bez ironie a bez kritického ostnu. Jak si v obrysech pamatuju tvou osobní historii, tuším, že v tom vězí ještě horší věci než tvoje prudící matka. Ale problémy je třeba řešit postupně a začít s těmi, které hoří nejvíc, a subjektivně se mi jeví, že zůstáváš v těžce obezitogenním (nebo jak se to řekne), stresovém, psychicky nezdravém prostředí. A v takovém prostředí nezhubneš, natož permanentně, i kdyby ti jídelníček sestavoval sám Chris Powell.

MONROE: No, úplně sama... To nevíš, žeo, a dokud si ten pupečník neodstříhneš a neodbrečíš si to za všechna ta léta zpátky, ani se to nedozvíš.

ARGANNAH: Jediny reseni, byt sama.. Uplne sama.. Ale ted jsem moc depresivni, pocity a slzy mi vyletely, kdyz jsem mame rekla jak to citim. Ted jsem zase drsne demotivovana.

Možná je to Monroe příležitost dát svoje tělo před tou dietou trochu dohromady. Když ho před tím trochu uklidníš, může to dost pomoct. Kdyby se ti nakonec nikdo nevěnoval, můžeš zkusit tohle:

a) Začni se soustředit na velké snídaně. Opravdu velké a bohaté, všechna makra plus zelenina nebo ovoce. Jez, dokud nebudeš úplně sytá, žádné odpírání z principu. Pokud nejsi zvyklá snídat, možná bude chvíli trvat, než si zvykneš po ránu dost jíst.

b) Dávej si hodně velký oběd. Zase, Jez úplně do syta. Maso, příloha, zelenina, klidně hodně přílohy. Když se nacpeš k snídani a k obědu, tělo by si mělo pomalu odvyknout přežíratse večer.

c) Hodně spi. Pokud můžeš, nestresuj se. Pokud žiješ s rodiči, odstěhuj se, pokud ti v tom nemoc nebrání. Pokud se jim to nebude líbit, pošli je do píči. Pokud se jim nebude líbit, že je posíláš do píči, pošli je do píči ještě hlasitěji a práskni za sebou dveřmi.

d) Když je ti zle, breč. Když tě někdo naštve, řvi na něj. Uspořádej si doma festival emocí. Když je budeš chtít zajíst, nedělej to. Breč, řvi, křič, bouchej do polštářů, volej si s kamarádkami, breč tady na nyxu, dávám ti povolení zahltit tenhle klub veškerým svým zoufalstvím. Nacpat se můžeš až po hodině breku nebo vzteku, pokud to do té doby nepřejde.

I když se nebudeš hýbat, tohle by mohlo pomoct. I když nic nezhubneš, i kdybys ze začátku trošku přibrala, mělo by se tělo i duše začít po pár týdnech trošku zklidňovat.