uz sem to tu kdysi psala... kamoska ma zasadne potrebu komentovat hlavne silnejsi/obezni jedince. Vzdycky je mi z toho uplne blbe a mam potrebu to vsem porad vymlouvat. Treba pan s fakt velkym brichem v oplym cyklodresu jede na silnicce 50km a my ho predjizdime. "ten tlustoch nema soudnost, podivej se jak je v tom napasovanej, to je hnus, kdyby si vzal neco volnejsiho" tak na to rikam treba "takhle sem na kole nejezdila rychle na mym fyzickym vrcholu a kdyz to je funkcni, aby to odvadelo musi to byt na telo, tak taky chce at se mu prijemne sportuje" tak vzdycky jen takovej ten pohled "ale stejne je to hnus". Zensky takhle nekomentuje, tam asi funguje zenska solidarita a ma spis poznamky k nevhodnymu obleceni.
Uz sem taky kolikrat nekde na diskuzi na internetu nebo mezi znamyma branila leginy na obeznich zenach... stylem "proc ty nejvyzranejsi vzdycky nosi nejvic leginy?" - protoze je snadno sezenou ve svoji velikosti, prizpusobi se postave, nikde netlaci, maji pohodlny pas a je urcite pohodlnejsi jit na vylet v elastickych kalhotach, nez kdyz ti strih brani zvednout nohu. Dosla sem ale do stavu, ze se snazim to necist a ani nereagovat, i kdyz me nekdy ty komentare fakt urazi a boli za ty lidi. Navic sama vim dobre, ze se hodne pribira prave s nedostatku jidla, takze se snazim vymlouvat i to kdyz pak nekde ji, ze "kdyby tak nezrala" tak uz automaticky dodavam ze na vylete je energie potreba, pak si telo bude zrat svaly, ze bez vyzivenyho tela proste nebude mit silu behat po horach...
ale je to marny. Vetsinou maji lidi jen potrebu se do nekoho strefovat jako obranu pred tim, aby se nekdo nestrefoval do nich. Nejsu si jista, kolik lidi v realu opravdu veri tomu, co rika, nebo maji jen nejakou potrebu odvratit ty komentare predbezne od sebe... vsimla jsem si toho, ze pokud nekdo sam sebe ma rad (at vypada jakkoli) a je tak nejak proste vnitrne smirenej se stavem veci a vnima sam sebe proste "pozitivne az neutralne" tak nema vubec potrebu tyto komentare a soudy vynaset, protoze ani nema cas nad nima premyslet a fakt prvni vec, co ho napadne kdyz vidi tlustou zenu v horach je "hele, ta ma ten drahej batoh co sem si chtel koupit". Ale pokud je nekdo zavistivej, nebo vnitrne nejakej zranenej tak si dokazuje poukazovanim ze "ja su na tom furt lip".
znamej si vzal silnejsi manzelku ale na vylete presne o podobnych postavach prohlasuje nehezky veci, ze se na to v leginach neda koukat a pritom ma tu svoji fakt rad, a do tech hor ji bere uplne stejne jako jiny chlapi ty svoje, co tam potkavame, oblika se taky do legin a te by snesl modry z nebe... ja to vlastne nechapu, proc ti lidi maji potrebu to komentovat a ja mam od mala desnou potrebu vsechny branit a ukazovat druhou stranu veci. Ucim se to ale nedelat, protoze pak se posmech obraci ke me a ja nejsu drsnak nebo salamista, takze se tim pak hodne trapim.
zaroven sama sem dlouho bojovala prave s tim, ze ac mam jen malou nadvahu, BMI jeste v norme ale uz hodne % tuku, tak si vzit pro me kratasy je nejvetsi vyzva. Jit ven v leginach, protoze i ja mam tlusty nohy do sportovnich kalhot (typicka hruska), pro me bylo mnoho let sen ze az zhubnu, tak taky pujdu v leginach... takze celkem chapu, ze kdyz i "ja" nesezenu dost siroky nohavice, co treba ma rikat zena, ktera ma jeste o neco sirsi nohy? Ani ja nesezenu ty kozacky, protoze do nich svoje lytka nedostanu. A to nektery zensky maj v kozackach i kalhoty! ja tam nedostanu ani holou nohu... na svatbu sem si musela nechat boty usit, abych do nich ty moje lytka nacpala... Ucim se prijmnout svoje telo i s tema kilama, protoze driv sem se hodne nenavidela za to, ze nedokazu ani udrzet vahu, nedejboze zhubnout... a pomaha mi prave i to, ze kdyz vidim zenu s nadvahou v kratasich, rikam si "chtela bych mit jeji sebevedomi" ne ve smyslu jak se to pouziva negativne jako "ta ma ale sebevedomi, kdyz si to na sebe vezme - to je oblibena hlaska my sestry " ale spis ve smyslu, ze kdyz tu odvahu a silu pripadne celit kecum ma ona, ze ja mam mnohem nizsi sanci na kecy a mohla bych se taky hecnout...
a zatimco dneska me ty kecy vlastne ani moc uz netrapi, tak v tom obdobi stredni a prvnich let v praci sem na ne byla hodne moc citliva... takovyto, jak cca do 15 vubec nic neresim, protoze si doma hraju s pocitacema a nemam zadny kamarady, nosim si co chci a je mi to fuk... pak jdu na koupaliste v kratke sukni, citim se hezka a parta vyrostku na me z motorek pokrikuje hnusny veci... a ja si pak dalsich 20 let stydim vzit cokoli co neni az na zem... prece je hrozny, jakou ma nekdy silu nejaka veta od debilu, ze clovek ji veri mnohem vic, nez sam sobe... ale citila sem se hrozne zranena a nechtela sem to uz znova nikdy zazit... a pak uz clovek jen jede... snazi se vyhnout tomuhle a tamtotu, nechodi sem... debil si proste vzdycky neco najde, dneska asi vim, ze ti fakani asi meli problem sami se sebou a potrebovali si dokazat, ze nejsou luzri kdyz urazi nejakou holku... ze sou asi neco vic... normalniho cloveka by totiz proste ani nenapadlo mit potrebu neco rikat... a my zijeme ve svete, kde si moc bereme veci, ktery rikaj lidi, ktery maj asi vic mindraku nez my.. a verime jim a trapime se tim...
ucim se mit rada sama sebe takovou, jaka su. Neni to snadny, ale doufam, ze to pomuze vytvorit krustu, kterou pak podobni debilove neproniknou.