GRANTORINO: Který japonský a vietnamský jídla se zalejvaj horkou vodou? Cup Noodle a Vifonky? :D

Bych spíš řekl, že japonská kuchyně je převážně založená na "vařte to tak dlouho v sojovce, mirinu a daši, až to bude chutnat jako sojovka, mirin a daši". 🙃
Vietnam… tam se s tím MSG nemažou.

Na spojitosť socioekonomického statusu a obezity sa píšu odborné štúdie, takže my to tu asi nevyriešime, o mentálnom zdraví sme sa tu napríklad ani nebavili. Takéto komplexné otázky sa nedajú riešiť jedným príspevkom do diskusie o tom ako si treba variť.

GRANTORINO: Všechna ta jídla, která stačí zalívat horkou vodou, jsou mimořádně hnusná a když je ochutíš, tak jsou hnusná s příchutí. Dobrá chuť v jídle vzniká vařením ingrediencí dohromady.

Se skoro bojim napsat, ze ted bydlim na hotelu, kde mi daji snidani a tim to konci. Zivit se po letistich je jako chodit do hospod. A to se nebavime o velmi promenlive pracovni dobe (zitra vstavam ve tri rano).
Poradi mi Grantorino at sebou vsude taham trakar se zeminou a v nem mam vysazenou zeleninu? :)

GRANTORINO: Říkáš, že nechápeš socioekonomické důvody. Dáváme ti vcelku jasně představitelné příklady a ty si z toho vybereš troubu. OK.
Pokud je člověk hodně namotivovaný, zvládne toho spoustu, ale dlouhodobě v rámci běžného denního provozu je prostě kolikrát jednodušší konzumovat i jiné než doma ze základních surovin připravené jídlo. Ostatně Chris, kterým to začalo, rozebírá třeba rozdíl bílé pečivo (v českém prostředí rohlík) vs. kváskový celozrnný chleba.

Žiju v Japonsku. Jsme v auditku Obezita a Japonsku má jednu z nejnižších mír obezity na světě, za to je ale velmi, velmi vysoko na žebříčku incidence rakoviny žaludku nebo rakoviny tlustého střeva, což je s výživou spojeno taky.

ACKO: ja tieto reči počúvam zásadne od pražákov pre ktorých venkov znamená chalupu kde maju 3 cvičné záhony a chodia tam kosiť trávu a myslia si že takto to vyzerá na dedine. Ale prácu majú v Prahe, príjem majú pražský a lekárov majú v Prahe.


GRANTORINO: na ryži, cestovinách a bramborách neni špatné nič okrem toho, že ak ješ len toto a stále dokola tak to neni vôbec vyvážený jedálniček. To že takto sa stravujú krajiny rozvojového sveta kde ľudia nemajú problém s nadváhou len ukazuje, že si tu zase pletieme štíhlosť a zdravie. To nie je to isté.
Jasne, cviciť nemusíš vo fitku, ani si nemusíš platiť rehabilitácie, alebo mixovať domáci hummus. Snažila som sa ti tu na konkrétnych príkladoch ukázať, že pre niektorých ľudí robiť to čo robím ja denne a bežne znamená prekonávať na každom kroku dodatočné prekážky a náklady: finančné aj časové. Preto je to oveľa ťažšie. Keď sa k tomu priráta horšia práca (hlavne čo sa týka dopadov na zdravie), časovo viac náročná a to že doma ich napr čaká jeden nie úplne samostatný senior tak ja skôr čudujem ako to zvládajú.