GRANTORINO: Který japonský a vietnamský jídla se zalejvaj horkou vodou? Cup Noodle a Vifonky? :D

Bych spíš řekl, že japonská kuchyně je převážně založená na "vařte to tak dlouho v sojovce, mirinu a daši, až to bude chutnat jako sojovka, mirin a daši". 🙃
Vietnam… tam se s tím MSG nemažou.

Na spojitosť socioekonomického statusu a obezity sa píšu odborné štúdie, takže my to tu asi nevyriešime, o mentálnom zdraví sme sa tu napríklad ani nebavili. Takéto komplexné otázky sa nedajú riešiť jedným príspevkom do diskusie o tom ako si treba variť.

GRANTORINO: Všechna ta jídla, která stačí zalívat horkou vodou, jsou mimořádně hnusná a když je ochutíš, tak jsou hnusná s příchutí. Dobrá chuť v jídle vzniká vařením ingrediencí dohromady.

Se skoro bojim napsat, ze ted bydlim na hotelu, kde mi daji snidani a tim to konci. Zivit se po letistich je jako chodit do hospod. A to se nebavime o velmi promenlive pracovni dobe (zitra vstavam ve tri rano).
Poradi mi Grantorino at sebou vsude taham trakar se zeminou a v nem mam vysazenou zeleninu? :)

GRANTORINO: Říkáš, že nechápeš socioekonomické důvody. Dáváme ti vcelku jasně představitelné příklady a ty si z toho vybereš troubu. OK.
Pokud je člověk hodně namotivovaný, zvládne toho spoustu, ale dlouhodobě v rámci běžného denního provozu je prostě kolikrát jednodušší konzumovat i jiné než doma ze základních surovin připravené jídlo. Ostatně Chris, kterým to začalo, rozebírá třeba rozdíl bílé pečivo (v českém prostředí rohlík) vs. kváskový celozrnný chleba.

Žiju v Japonsku. Jsme v auditku Obezita a Japonsku má jednu z nejnižších mír obezity na světě, za to je ale velmi, velmi vysoko na žebříčku incidence rakoviny žaludku nebo rakoviny tlustého střeva, což je s výživou spojeno taky.

ACKO: ja tieto reči počúvam zásadne od pražákov pre ktorých venkov znamená chalupu kde maju 3 cvičné záhony a chodia tam kosiť trávu a myslia si že takto to vyzerá na dedine. Ale prácu majú v Prahe, príjem majú pražský a lekárov majú v Prahe.


GRANTORINO: na ryži, cestovinách a bramborách neni špatné nič okrem toho, že ak ješ len toto a stále dokola tak to neni vôbec vyvážený jedálniček. To že takto sa stravujú krajiny rozvojového sveta kde ľudia nemajú problém s nadváhou len ukazuje, že si tu zase pletieme štíhlosť a zdravie. To nie je to isté.
Jasne, cviciť nemusíš vo fitku, ani si nemusíš platiť rehabilitácie, alebo mixovať domáci hummus. Snažila som sa ti tu na konkrétnych príkladoch ukázať, že pre niektorých ľudí robiť to čo robím ja denne a bežne znamená prekonávať na každom kroku dodatočné prekážky a náklady: finančné aj časové. Preto je to oveľa ťažšie. Keď sa k tomu priráta horšia práca (hlavne čo sa týka dopadov na zdravie), časovo viac náročná a to že doma ich napr čaká jeden nie úplne samostatný senior tak ja skôr čudujem ako to zvládajú.

GRANTORINO: už vidím niekoho po 12hod smene a potom ako strávil hodinu prilepený o sedačku v autobuse/vlaku ako sa postaví k hrncu a mieša tam curry alebo drtí hummus. Nechcem ti kaziť predstavy, ale ani moji stredostavovský rodičia obaja na full time pracujúci toto nedávajú, proste na to neni energia. Navyše ten argument zdravím začína hrozne blednúť keď robíš roky na smeny vrátane nočných a nadčasov. To tiež nie je zdravé, ale nikoho to nezaujíma, rovnako ako nikoho nezaujíma odkiaľ tvoje telo má zobrať energiu na fungovanie keď máš totálne rozhasený spánkový cyklus. Alebo že či je zdravé pracovať v zdravotníctve v takých podmienkach aké tam sú. Alebo čo ich čaká keď prídu domov (sendvičová generácia).

V Prahe si zájdem do alberta, kúpim zeleninu, uvarím obed, večer si odskočím cvičiť do fitka na multisportku. Všetko mám po ruke a na fyzio alebo dentálnu hygienu použijem benefity od zamestnávateľa. U našich sa na nákup musí do okresného mesta do supermarketu lebo lokálne obchody predávajú alkohol, chipsy, sladkosti a veľmi trvanlivé (rozumej spracované) veci, mäso a zeleninu kúpiš ale len od 7–15, nie každý deň v týždni. Diabetoložka skončila, 3000 ľudí v okrese nemá doktora. K ortopédovi sa chodí 60km autom. Zubná pohotovosť v tomto kraji neni, môžeš ísť súkromníkovi ale tam sa ťažko platí. Teraz tam otvorili 1 fitko kde to vyzerá že nechodia len náckovia, ale multisportku tam nikto nemá, platíš si všetko sama. Práce tam je dosť: vo fabrike za pásom. Veľa žien v strednom veku sa stará o svojich rodičov, ktorí majú problémy a samé majú už chronické zdravotné problémy. A všade sa chodí autom.

Toto je ten socioekonomický podklad pre obezitu: práca ktorú robíš, jej dopady na tvoje zdravie, reálna mzda (a čo si za ňu môžeš dovoliť), neplatená práca doma, dostupnosť zdravotnej starostlivosti, tovarov a služieb atd atd. A to sa ešte nebavíme o skutočne chudobnom regióne a ľudoch čo si varia len ryžu, cestoviny a zemiaky lebo im zostane na deň 60kč.

GRANTORINO: Jak říká Martina. Je fajn, že tobě to jde, ale ne všichni jsou ve stejné situaci.

Já třeba žiju v zemi, kde jeden vařič a 5cm prostoru na přípravu je zcela běžná kuchyně v bytech pro jednoho/mladý pár, protože s vařením se prostě nepočítá. Kolikrát lidi nemají ani ledničku, nebo v ní skladují soft drinky/alkohol a pár omáček. Neznám nikoho místního, kdo má doma samostatnou troubu, max luxusní mikrovlnku s funkcí trouby. K tomu připočítej dlouhou pracovní dobu, dlouhé dojíždění a 24/7 dostupnost jak místních fastfoodů tak předpřipraveného jídla v supermarketech nebo večerkách a je to. Stejně tak ovoce a zelenina (kromě x variací na trávu a houby) jsou tu dost drahé, takže když jdu do obchodu večer, můžu si koupit zlevněnou komplet večeři v krabičče za cenu jednoho jabka. Vepřové je v přepočtu na gram levnější jak tvaroh, luštěniny se mimo sóji téměř nevedou.

Jasně, je to jeden příklad, ale každý jsme prostě v jiné situaci a jíst zdravě je mnohem těžší v případě, kdy máš málo času(energie)/prostoru/vybavení/dostupnosti.