Na tom s tou válkou něco může být, vždyť kolik z nás má zkušenosti s babičkami, které vnoučata vykrmovaly.
Moje máma (ročník 53) je celý život obézní. Babičce tehdy někdo řekl, že to mimino je moc hubené a brzo umře, že děti mají mít "faldíčky", takže začala mámu vykrmovat, že když šla do první třídy byla už pěkně macatá a prsatá. Babiččina sestra později svoji dceru a moji mámu krmila nějakýma výkrmnýma koktejlama se syrovými vejci, aby nebyly hubené. A babička z otcovy strany byla před svatbou velmi hubená, ale několik let po svatbě a dvou dětech už z ní byla koule v šatovce. Tam to bylo určitě stravou. Přitom byla aktivní dost, měli velkou zahradu a zvířata a musela se otáčet. Když jsme přijeli, tak nejenže to jídlo bylo samo o sobě mastné až až, ale ještě rozpustila v kastrůlku další omastek a obcházela okolo stolu a všem nám to polévala se slovy "máte to dost mastný, chaso?". Nám z toho bylo vždycky blbě. A když přijela do Prahy, štípala mě do zadku a nadávala, že jsem moc hubená. Prostě se u nich tradovalo, že tloušťka je známkou zdraví a blahobytu. Taky mi vyprávěli o nějakém měšťanovi u nich, co si na nedělní promenádu po náměstí dával pod košili polštář, aby vypadal zámožněji.
Manžel měl taky babičky, co měly největší starost o to, aby bylo jídlo mastné a aby to všichni snědli.
Prostě měli zkušenost s nedostatkem a chtěli využít toho, že teď je zrovna šance se vykrmit.

ARGANNAH: muj deda se narodil v roce 1912 a zemrel v roce 2009... nekdy kolem meho 16-18 roku zivota tedy (168cm/64kg) mi rekl, ze su "pekne vykrmena" a ja to brala, ze tim mysli, ze su tlustoch. on to mozna ale myslel, ze nejsu podvyzivena jako moje segra.
Jenze kdyz vam skoro 90 lety pan rekne, ze ste pekne vykrmeni, tak ten generacni rozdil a negativni podtom v tom slove mozna vidite jen vy a on to mozna myslel uplne jinak... ale tenkrat sem se pak bala na navsteve cehokoli dotknout, aby k tomu neprisli kecy, ve kterych sem vyrustala celej zivot od mamy (dedecek byl z tatinkovi strany a ten vzivote nic o mym vzhledu spatnyho nerek). A mozna to byla lichotka. Ted jak vas ctu, tak me napada, zda to lichotka fakt byt nemohla, protoze kolem toho roku sem se proste trochu zakulatila vic do boku a ty uz mi zustaly :D

To s tím nevecerenim mi vybavilo další ze super diet. Potkala sem kamarádku, která tehda studovala medicínu a všichni obdivovali, jak krásně zhubla. Její trik byl v tom, že jedla jen do oběda a večer, aby ji hlad nebudil, tak brala prášky na spaní.
Tehda sem si říkala, jak na to vyzrala.
Tu medicínu nezmiňuju jen tak. Proste i člověk v oboru, pokud jde o hubnutí, dělá absolutně wtf věci.

ARGANNAH: nebo dat, která mu byla v jeho vědeckém prostoru a jazykových schopností dostupná.

ARGANNAH: já si teda přečtu tu knihu od Dolejčka, ten byl guru československého hubnutí od sedmdesátek. Ale mám z něj trauma, nechtělo se mi do toho.
Myslím, že on byl autorem té teorie, že se máš pořádně nasnídat, obědvat střídmě a nevečeřet.

Možná - pozor hypotéza - stačil jeden odborník s přesvědčením, který se zrovna dostal do médií a napsal dvě knihy a jeho přístupy a osobní názory se rozšířily do celé populace. Neříkám, že zrovna Dolejček, toho se bojím číst, ale kdokoli. Dřív nebylo v dostupném prostoru sto názorů na deset věcí. Sice nás to mate, je pracné se orientovat atd., ale v dobách jednoho názoru na věc stačilo, aby ten jeden byl špatně a ovlivnilo to celou generaci.

btw, můj táta na válečný hlad vzpomíná v deníčku:)
"V městečku se nic moc nezměnilo a jakoby v míru se žilo do poloviny roku 1944. Válka se projevovala jen tím, že matka měla starost, abych za války neumřel hlady a tak mě vykrmila z dodávek černých potravin od příbuzných jako prase. Byl jsem nechutně tlustý, dva podbradky, medvídek koala."

ARGANNAH: akorát současný stav obezity v různých zemích vůbec nekoreluje s tím, kde skutečně byl hlad.. imho overthinking

Taky jsem přemýšlela nad tou válkou. Oběma válkami. Jak jsem hledala ta stará videa z počátku století, došlo mi, ze u tech Lumierů ve filmech z 90. let 19. stol jsou to víceméně samé normální postavy, tak další videa třeba z 20. nebo 40. let, co jsem našla, jsou plná štíhlých až hubených lidí. Takže hypotéza: je to celé fatálně zkreslené. Co když a) populace Evropy během světových válek nestandardně vyhubla, b) pročež generace, co měla děti ve 40. a 50. letech, hysterčila, aby děti jedly, protože si pamatovala vyšší dětskou nemocnost a úmrtnost spojenou s podvýživou, c) někdy v 70. letech se ale alimentace upravila, logicky došlo k nárůstu váhy populace, jednak biologicky (reakce organismu na zkušenost s hladem) a jednak sociálně (protože přetrvával ten důraz na výkrm), d) načež doktoři začali "bít na poplach" (oblíbené klišé) před tloustnutím, které bylo ale zčásti optický klam založený na srovnání s předchozími podvyživenými generacemi, e) populace se vylekala, začala držet dobové nesmyslné diety a režimy založené na zastaralých, neúplných a někdy vyloženě chybných vědeckých modelech, f) a než se stihlo ověřit, že jsou kontraproduktivní, populace si na ně zvykla a rozjel se kolem nich šílený byznys. Et voila, jsme, kde jsme.

Přijde mi zajimavej ten rozdíl mezi generacema a vnímání "obezity"
Prarodiče, co zažili válku a za války byl hlad, byli zvyklí dojidat úplně všechno i to, co by dnes člověk vyhodil jako odpad. Nám vnoucatum dopravali, jelikož to sami neměli. Neexistovalo něco nedojist a když vnouče bylo hubené, tak to byla téměř tragédie, protože to znamenalo, že je nemocný a asi dlouho nevydrží. Takže jejich ideálem bylo řádně vykrmene dítě, které období nedostatku hrave zvládne.
A potom generace jejich dětí, které to měli úplně jinak. Tlustý = fuj. Přitom je vychovali tihle lidé.
Moje babička mi nikdy neříkala, že sem tlustá nebo ošklivá atd atd, ale její dcera (má matka) tohle jela pořád. Fakt by mě zajímalo, kde k tomu přišla, když výchovou to asi nebylo.

Jak tady tak nadavate na hloupý diety a poradce minulosti, tohle jsem ulovil dneska u snídaně.
Jsi dospělý, žer 8400kj a nikdy jinak. :D

Jinak nedávno přišel osmilety syn z plavání s tím, že mu kamarád řekl, že by měl trochu zhubnout. To jsem teda cucela. Je taky robustní, ale jestli mu něco přebývá, tak tipuju dvě kila maximálně. A ty řešit nehodlám, protože jakmile je nemocný, tak okamžitě přestává klidně na týden jíst. Loni při streptokokovy smrsti vyhubnul úplně strasidelne, tak jsem radši, když nějakou rezervu má. Ve škole si taky nadávají do tlustochu, vtipný je, že to ostatním nejvíc říká regulerne obézní kluk a občas tím prudi i ty hubenoury. Ve třídě mají dost dětí hodně při těle, ale je to specka, takže různý handicapy, léky atd, tam je to složitější. Ale překvapuje mě, jak malý děti už to řeší. A to má syn hodně na salámu, bojím se, až dojde na dceru. Ta má sice na břiše vidět při zatnuti pekáč buchet, ale ve školce je největší a v rodinné tradici je taktéž veliká a silná, takže křehká víla to nebude. Na druhou stranu má neskutečně energie a je pohybově strašně šikovná, takže o telaku se jí smát nebudou. Nebo jí dáme na nejakej kvalitní sport, a kdo se jí bude posmivat, ten dostane na budku tak, že si to příště rozmyslí :-D

ANNIKA:
Tomu taky nerozumím. Možná si lidi mysleli, že čím víc se budou posmivat, tím víc se bude dotyčný snažit se napravit. Třeba batole, co z toho nemá ještě rozum, začne samo od sebe chodit nebo si dojde na normální záchod a pak po sobě splachne.
Asi je sralo, že to chce nějaké úsilí, snahu, pomoc a ochotu z jejich strany. Takže to vysmivani je vlastně forma agrese, že bych s tím měla já, jako rodič, něco dělat, ale prostě se mi nechce, protože na to nemám čas. Tak se zahojim na tom diteti, co by ne. (Taková moje úvaha.)

DELIRIUM: Nevím, upřímně to nechápu. Jak to ponižování, tak přístup - moje dítě má problém, super, pojďme se mu vysmivat. Já si myslet, že moje dítě frčí k obezitě, nechám si pindy pro sebe a celý rodině osekam sladkosti, přidám pohyb a upravím stravu (samozřejmě teď to ovlivním hodně, čím víc budou mít volnosti, peněz atd, tak už bude pole působnosti menší). Probereme, proč je dobrý nadváhu nemít, jak jsou fajn svaly atd. Ale jako že bych jakýkoli problém svých dětí řešila tak, že je budu shazovat, to fakt ne.

Druhá věc jsou pak ty zavedený hlášky - ty ostudo, že děláš XY, že ještě nechodíš, že máš plínku, že jsi taková a onaka. To jsem jecela jak bansi, když dětem naši říkali. A tohle si myslím, že zle mysleny nebylo, že tady se nemyslí vůbec.

ANNIKA:
To je fakt strašný. Něco podobnyho mám doma též, by si v tomhle holky notovaly.
Jak někdo může takhle soustavně ponizovat, sikanovat a ubližovat kdyz jde o vlastní dítě? Vlastne at jde o kohokoli...
Asi pro mě není omluva, že to nějak zvráceně myslely dobře a že to třeba zažily taky. Sou to dospělí a svepravni jedinci a moc dobře si uvědomujou, že tímhle moc dobra neudělají.
To bych, dle téhle logiky, musela taky ubližovat kazdymu, kdo má jen trochu nadváhu a svete div se, nedělám to. A nedělá to ani spousta jiných lidí, bez ohledu na věk (takže argument, že se to takhle dělalo, neprijimam).
Si fakt dobrá, že si to ustala!