FUNTL: Ale to je fakt, ta komunita kolem orienťáku je super. Dělá ho rekreačně švagrová, měkdy předloni nás prvně vytáhla, ať jdeme s ní na nějakou tu lamí kategorii. Měla jsem z toho nervy a styděla se, tehdy jsem byla podstatně tlustší než teď a neměla jsem žádný slušný sportovní oblečení. A bylo to boží, švagrová to odběhala, my rychle odchodili, nikdo nás neřešil. Asi není pravda, že si mě nikdo nevšímal, přeci jen morbidně obézní baba na orientačním běhu přitáhne pozornost, ale nikdo blbě nečuměl, naopak se spousta lidí vstřícně usmívala, měla jsem z toho až pocit, že mi chtějí naznačit, že jsem tam vítaná, ať jsem jaká jsem. Fakt to bylo super, jeli jsme ještě snad třikrát, doporučuju.

IOM_NUKSO: Tak ještě moje zkušenost, já začal - tádá, klišé - běhat. Prostě jsem nehubnul jak bych chtěl, tak půlroku denně běhám. Radost v tom žádná velká nebyla (blablabla endorfiny, někdy lilo, někdy bylo -15), dneska už je a teda výsledky jsou perfektní. Jídlo jsem moc upravit neuměl (jím teda celkem rozumně+vegetarián), ale tohle zabralo dokonale.
..ale teda hýbal jsem se tak nějak už před tím, roční průměr denních kroků mám 13700., sem tam kolo

Já jsem taky velice neobratná, kolektivní sporty byl pro mě mor, zejména takový volejbal, to jsem trpěla jak zvíře, když jsem byla vyzvána při tělocviku, ať jdu hrát, tenis jsem se nenaučila, protože jsem nikoho nechtěla obtěžovat svou nešikovností. Takže jedu jen individuální sporty: kolo, plavání, lyže a hlavně chození. Jestli je někdo rychlejší, je mi to úplně fuk.

IOM_NUKSO: pořídit si psa by nebylo ve vašich možnostech?
Jinak doporučuju (a to jsem člověk, co měl k pohybu vždy nedůvěru, natož k jeho organizovaným formám) orienťák. Člověk to může pojmout zcela dle svých ambicí, je to každopádně aspoň procházka po lese, ne-li něco víc, spojená s nějakým mentálním výkonem, a komunita je to velmi otevřená a rozhodně nikdo moc neřeší, co za typ postavy potká u kontroly v lese.
Není nutné ani být členem nějakého klubu (ale pokud by člověk chtěl jezdit nějak častěji, tak se to hodí z administrativního hlediska). Tady: https://oris.orientacnisporty.cz/ se dá najít kalendář závodů, typicky je každou sobotu na více místech ČR něco. V každém závodu jsou nějméně dvě otevřené kategorie pro lidi zvenku - HDR (to je spíš pro děti) a OPEN. U každého závodu se pár dní předem objeví dokument Rozpis, kde se píše, jak se dá přihlašovat i pro lidi zvenčí (nebo se to tam nepíše, ale je tam nějaký kontakt na organizátora)

IOM_NUKSO: já jsem tak zhruba od 18 do 30 delal bojovy umění.
Vždycky jsem byl obtloustlej velkej těžkej a s mizernou kondici.
Vůbec to nevadilo. Všechny moje zdravotní potíže začaly až když jsem s tím přestal.
Ale říkám to proto, že k nám do kroužku chodil nějaký Milan, tenkrát byl možná padesatnik. Prima chlapík.
No a tak po půl roce co už k nám chodil jsme měli něco cvičit a Milan povídá, sorry kluci tohle já nemůžu dělat. Takhle se prostě neotocim, nemám nohu od kolene dolů.
No tak když jsme se probrali ze šoku, tak pak cvičil jinej pohyb no.

ARGANNAH: ja su treba celkem dost neobratna, ale treba poledance mi ukazalo, ze na nejakou kondicni fyzickou rozcvicku 1x tydne to nevadi, ze to problem je az s vyssi pokrocilosti, nebo line dance, tanxovani v radach na takovou "chodici choreografii", treba 40 kroku a pak porad dokola do konce pisnicky.. na posilku a chozeni taky neva, ze sem nepreskocila kozu nikdy a nevylezla po lane a su neohrabana a do vseho vrazim... paradoxne na tycce v kalhotach a podrpde mezi hromadou holek, ktery sou hubenejsi a casto i silnejsi, vsechno polonahy, sem se citila dobre, protoze je tam uplne takova jina energie na tech lekcich.

A teda úplně obecně vzato, sama jsem roky poslouchala, jak jsem nešikovná, neobratná, pomalá a marná a úplně jsem to internalizovala: až hluboko po dvacítce jsem začala přicházet na to, že to nebyla pravda a že jsem prostě byla bez kondice a jakymkoli pohybem absolutně nepolíbená (sem by se hodilo dlouhé vyprávění o mojí rodině a jejím vztahu k pohybu, ale ušetřím vás toho :D). Třeba nejsi zdaleka tak neobratná, jak si myslíš, třeba je to jenom stockholmský syndrom. Tělo umí úžasné věci, ale jak jsem pochopila až ve středním věku, i hýbat se člověk musí naučit. Pro místní sportovce je to možná samozřejmost, ale tlustým dětem se často v podstatě posouvá, že buď to tam "je" nebo "není" a tím to končí. Není to pravda. Naše těla jsou k pohybu stavěná, umí ho, jsou pohyb. Když se může naučit tancovat někdo jako já, s obří nadváhou a s celou historií rozhovorů a la "ne, Argannah, na softball ti nedovolím se přihlásit, jsi tlustá a těžká a nejde ti to a jenom bys dělala ostudu", tak může opravdu sportovat fakt každý.

IOM_NUKSO: to je ono, tam chybi ta motivace, ci vztah k tomu sportu no. Ja treba kdyz jdu na kolo, tak jedna z hlavnich naplni je, znicit se, ale nekde na puli cesty si dat proste maly pivo/malou kolu nebo zmrzlinu. Ja mam pred kazdou vyjizdkou ten stav, kdy se mi ale jako vubec nechce, ale jak na to kolo sednu, tak si rikam, jeste ze jsem sel, proste me to nakopne, vycisti se mi hlava a jizdu si strasne uzivam a je jedno, zda jedu sam, nebo s nekym.

A diky tomu, ze jsem zhubnul, tak jsem nasel koule treba vyzkouset lezeni po stene. Pred pul rokem bych na to ani nepomyslel a ted me to strasne chytlo. Umim hovno, ale bavi me to. A za dve hodiny toho lezeni po stene nevis, co s rukama a rikas si, jak to kua odridim domu, kdyz ani nedam ruku v pest :D :D

V tuto chvili to je fakt jenom o tve hlave. A co zkusit neco jineho, kolektivni sporty s amatery? Typicky holcici sport je treba volejbal, ale pokud k mici nemas zadny vztah, tak to asi smysl nema.

IOM_NUKSO: No, neznám tě, ale třeba by ještě spousta věcí šla, byť by k nim byla dlouhá cesta. Tělo se přizpůsobí, má k tomu miliony let evoluční přípravy. Jenom se musí začít pomalu. Možná kdybys našla ve svém okolí trenéra a řekla mu "hele, jsem máslo, ale k padesátinám za deset let si chci nadělit X, co pro to můžu udělat", možná bys našla radost I v debilním cvičení s vlastní váhou doma, což je asi pro všechny největší nuda ever. Protože bys viděla, jak se posouváš směrem ke svému cíli. Myslím, že pokud nemáš opravdu dramatickou nadváhu, což, jak jsem pochopila, nemáš, tak i takové věci jako akrobacie cirque du soleil nebo akrobatický rock'n'roll pořád nejsou úplně z obliga (když teda budeme pracovat s tím "lítáním ve vzduchu").

Já si to karate taky jednou nadělím, až budu v lepší kondici a nebudu se tak stydět :D

IOM_NUKSO: :D úplně ti rozumím.
Já jsem si třeba myslel, že mě bude bavit geocaching.
Jsi v přírodě a hledáš "poklad". No nebaví.
Tak jsem si pořídil foťák* a chodím fotit. A to me baví. Navíc když sebou máš batoh fotokrámů a soupravu na uvaření kafe, je to docela zátěž, takže "sport".
Mám kámoše a ten jezdí na kole, aby si udělal chuť na pivo.
Když tě to baví v kolektivu, tak se přidej k nějaký turistický skupince.
Bohužel, nemuzem ti poradit co tě baví :)

*) bacha na foťáky, je to hluboká králičí nora a může to lézt do peněz.

IOM_NUKSO: Ale třeba máš nějaké hýbací sny. Nějaké "co bych dělala, kdybych zhubla." Což může vypadat lecjak. Já mám léta takový seznam věcí, co chci vyzkoušet, na některé jsem si troufla, na většinu (zatím) ne. Tanec milionu druhů, jízda na koni, vodní sporty (plavání, jachting, potápění), taiči nebo čchikung, karate a samozřejmě moje nejmilovanější pěší turistika, kterou roky dělám a budu dělat, dokud nepadnu nebo neskončím na vozejku. Kolektivní sporty naopak z duše nesnáším a všem cyklistům se omlouvám, ale nejvíc nenávidím kolo a odmítám i rotoped v posilce (long story short, jsou za tím nějaké zdravotní důvody).

Člověk někdy přesně ty věci, které by ho bavily, vlastně jako sport nepočítá, protože to je přece pro radost. Tanec, typicky, zvlášť třeba klasika, která se tancuje v šatech a na podpatcích, co je to za sport, žeo. Nicméně ono se to všechno počítá. Jestli jsi ten typ, co nerad chodí sám, a nemůžeš sehnat parťáka, třeba se někdo najde tady, kdo půjde rád s tebou. Nicméně jestli tě nebaví procházky, tak na ně nechoď, a jestli sníš třeba o potápění nebo lezeckých stěnách, tak se potápěj a lez a na obligátní kombinaci chůze a fitka se normálně vykašli.

IOM_NUKSO: Zásadní je najít něco, co tě baví, nebo to s něčím zábavným spojit. Takže třeba jít plavat a za odměnu pak do sauny. Nebo na procházku a do uší podcast/audioknížku. Nebo pravidelně dělat pěší výlety na krásná místa a třeba i s někým, s kým je ti fajn.
Já jsem si na extrémně nudné, v podstatě rehabilitační, cvičení našla paní, která má hodně specifický smysl pro humor, vznikla nám tam taková víceméně stálá skupinka a už se těším i na ty spolucvičící a naše zavedené vtípky.