• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ARGANNAHObezita
    rozbalit záhlaví
    BRUNA
    BRUNA --- ---
    ANNIKA: ja teda jedno pazravy dite mam, sladkosti doma nejake jsou takrka furt. Ale nakupuje vetsinou konzervativni manzel, ktery bere porad tech par svych oblibenych veci. A i me, velkemu milovnikovi sladkeho, se to docela prejedlo uz. Syna se snazim smerovat k pozitku z jidla, aby si spis nachystal neco zajimaveho sloziteho a pak si to v klidu vychutnal a nesnedl u mobilu bezmyslenkovite tabulku cokolady.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    BARA_ONLY_ONE: My doma neměli skoro nikdy nic, občas balení sušenek na čtyři lidi na týden nebo dva. A když jsme něco chtěli, tak sprd, že už jsme všechno sežrali, tak máme smůlu. Kapesny dlouho nic. A myslím, že se to na me pazravosti sladkého dost podepsalo. Prostě sladký, wow, když je, hrn to tam lopatou! (Třeba na jedné víkendové akci byly limonády, to jsme nikdy neměli. A každá fotka z toho víkendu, kde jsme, tak na ní trimame flašku a klopime to tam) Dlouho to tak bylo a fakt je těžký se učit té umerenosti.

    Takže doma sladký je, děti si můžou brát. Mají se zeptat a reguluju jen cpani před jídlem, jinak většinou můžou.

    Ale jak mám vybiravy nezravce, tak jsou stejně na levelu dva medvídci nebo jedno lízo co pár dní. Spajz nesmejci.

    A dcera to teď zabila na návštěvě (ona je hlavně na maso) - otevřeli krabici zákusků z lepší cukrárny, srdce se smálo (a ano, já teda sežrala, co šlo, to se tam nedalo nechat) a moje sladká pětiletá holčička si to prohlidla a sladce pronesla: "A nějaký normalni jídlo nemáte?"

    Takže za nás to klape a nechci jim z toho dělat vzácný skvost. Ale zase mám výhodu, že prostě mají zaklopku, a nemám modely, s kterými jsou denně slzavý hádky, že třetí sušenka už fakt ne.
    BERUSKA_CA
    BERUSKA_CA --- ---
    ANNIKA: Kdyz si dam tyhle “jedle substance” po dlouhe dobe, tak mi chutnaji vylozene hnusne. Telo umi navyknout i odvyknout.
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    MADIETTA: ja to mám tiež tak, čokoľvek kúpim to zjem, takže sladké a slané nekupujem. Vnímam síce kedy mám dosť, ale ja to dokážem prejesť a vlastne mi neni až tak zle. Zato mi zle keď zjem viac zeleniny, alebo nedajbože 2 banány, to si zapamätám.
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    CHOCOLAT: a možná ještě horší je mít i doma nějakého sladkomila, který se stará, aby doma neustále nějaká sladkost byla.
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    BARA_ONLY_ONE: ano, moje děti už mají dávno kapesné, takže si to pořizují samy. Já už jim můžu pouze k tomu říct, že je to sračka, pardon, ale mezi mládeží frčí energeťáky. Nějaké sušenky mívaly běžně k svačině, to mi nevadí.
    Moje děti jsou teda hubené,ale mně prostě vadí ten fakt, že do sebe cpou junk food a to nehodlám podporovat, ať si to platí ze svého.
    BARA_ONLY_ONE
    BARA_ONLY_ONE --- ---
    VALENTINA: Díky, že jsi zmínila děti. Z toho, co píšeš, chápu, že už jsou starší a mohou si za kapesné pořídit, na co mají chuť, doma ve spíži to prostě není jako v krámě.

    Při pročítání tohoto tématu jsou právě děti to, na co nejvíc myslím.
    Bude to znít drsně, nikoho za jeho rozhodnutí neodsuzuji, skutečně mě zajímá, jak jste se k tomu kdo postavili. Protože předpokládám, že každý, kdo má děti s cílem vychovat zdravě fungující dospělé bytosti, to musel někdy nějak řešit.

    Je kvůli závislosti na jídle, nebo zkrátka nějak neobvyklému vztahu k jídlu na straně rodiče, ok, že má dítě nedostupné něco, s čím se děti běžně setkávají, protože je to součástí našich životů?
    Komunikujete to s nimi nějak? Jak to fungovalo, když byly úplně malé, a nešlo jim vysvětlit, proč je doma nestandardní přístup k jídlu? Jak jste si to srovnali sami v sobě, že je to ok tak, jak to je u vás doma nastavené? Jak se snažíte budovat v dětech zdravý vztah k jídlu, aby v dospělosti nemuseli řešit to, co vy sami? Nebo to prostě vůbec neřešíte?
    JOPS
    JOPS --- ---
    jak ja Vas chapu :D snazim se vubec neotevirat spajz se susenkama. A hlavne u me je pruser stejnej, jak tu nekdo pise uzeniny, maso :D Takze kdyz jdu do kramu, tak proste koupim nejake kvalitni klobasy a proste projdu okolo lednicky, ukrojim si kousek klobasy a jsem spokojenej.

    A hlavne, ja to ted mam nastavene tak, ze kdyz krute hresim (mekac, pizza, nutella atd...), tak sednu na kolo a jdu se znicit (v dobrem slova smyslu :) ) ja chodim na kolo i bez toho hreseni, ale po techto prasecinach neexistuje vymluva, jedine hnusne pocasi, ale to si zase zajdu radsi zvednout cinku no :D

    A zatim musim zaklepat, zvladam to v pohode.

    Ale zmrzlina, o tu se fakt nenecham ochudit. Kdyz jsem si nabouchal do kalorickejch tabulek moje denni vydaje a prijmy, tak me zmrzlina fakt nemuze ani trochu rozhodit no :D
    VALENTINA
    VALENTINA --- ---
    MADIETTA: buď v klidu, tohle dělám i já, záměrně nekupu domů chipsy, zmrzliny, sladkosti, sladké pití. Ne, že bych po tom vyloženě bažila, ale večer může člověk dostat chu´t na ledacos a je lepší to prostě doma nemít. Děti teda trpí, protože si to musí kupovat samy:)
    KURE
    KURE --- ---
    MADIETTA: jo přesně tak. jednou za čas jeden dezert/prasarnu. Někde venku kde ti naservírujou porci. Clověk si může vybrat něco fakt parádního, žádnej umolousanej chlebíček z babišovo veky 50% šunky a ramy.

    ANNIKA: jenže tahle "vojenská" disciplina je snadná. Představ si to podobně jako alkoholismus. Vyléčenej alkoholik zvládá nepít. Některej dokonce zvládá nepít i v prostředí kde se kolem něj pije, ale nezvládá si dát skleničku na chuť.

    Opravdová přiměřenost je to nejtěžší, prostě si občas dát, to chce abys měla vyváženej a zdravej vztah k tý substanci, a to je to nejtěžší, pokud je to substance s kterou máš problém.
    Já mam například kliku na kouření. Přes první pokusy s cigaretou ve třetí třídě, období piv a cigárek v pubertě, sbírku dýmek a občasnej doutník, jsem nekuřák. Sem tam, si zakouřím, když se mi chce, jsou pro to podmínky a čas. V reálu to bylo 2x vloni a letos ještě vůbec.

    MADIETTA: fakt ti rozumim. Měl jsem období, kdy jsem si v hospodě dával tak 4 večeře (a deset+ piv, ostatí alkohol nepořítaje) a dal bych si víc ale většinou pak zavírala kuchyně... A ne nebyl to nějakej hec, prostě jsem chtěl ochutnat, co tam mají.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    KRISKA: vůbec o tom neuvažuju, zkusila jsem terapii několikrát, z různých důvodů, nikdy to nedopadlo, nemám štěsti na dobrý výběr a už nemám chuť to zkoušet. Nemám zájem ničit něco, co víceméně funguje. Důvody svých potíží jsem schopná nahlédnout líp než většina tzv. odborníků.
    KRISKA
    KRISKA --- ---
    MADIETTA: a nejaka psychoterapie v tomto smeru? nebyla by ta cesta pak trochu snazsi?
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Tak to je super! Já bych ho schopna vůbec nebyla, takže pro mě jsi vrchol sebediscipliny :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: dávno na něm nejedu, poučila jsem se, že je to špatně, můj současný příjem je oproti tomu snad dvojnásobný, ale jiná skladba a denní rozložení. Ani už hystericky neomezuju sacharidy, vlastně nic z toho.

    Můj vztah k jídlu je nemocný, můj metabolismus je nemocný, ale snažím se poučovat z vlastních i cizích omylů.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Tak tím spíš jsi hustá, že jedeš na tak minimalistickym jídelníčku. Jestli si to pamatuju dobře, že jsi ho sem kdysi dávala a brečela jsem hlady jen z toho pohledu.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: no a já nevrhnu, já ten kyblík sním a klidně bych snědla ještě dva další. Ještě chvíli mi povídej, jak to ty tak nemáš.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: já už taky nikdy nebudu štíhlá, ale už jenom zůstat aspoň mírně obtloustlá je úsilí. A v podstatě nekonečný mentální boj, protože já jsem v případě, že ten boj přestanu vést, schopná nabrat deset kilo za měsíc.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Ale tak to zase žlučník komu čest, tomu čest :-D Můj taky není žádnej zabar, ale po celým kyblíku zmrzliny bych asi vrhla. Plus už mi začíná být blbě po prasecinach ve stylu langos, takže na ně postupně přestávám mít chuť. Meh.
    ANNIKA
    ANNIKA --- ---
    MADIETTA: Mě tahle disciplina spíš děsí. Jakože smekám, všechna čest, ale kurna život by měl být trochu víc než vojenský tábor a nekonečny buzerplac. Někdo to v sobě má přirozeně, že moc jídlo neřeší a moc chuť k němu nemá, to je ok, někdo je pořád v akci a pohybu, to je taky fajn, někdo má metabolismus, při kterém hubne, když začne snickersky žrát jen po jedny místo dvou a omezí koktejly na dva denně (moje kamarádka, stále i ve čtyřiceti, grrr). A někdo to tak nemá a musí se sakra snažit. A snaha je chvályhodna a potřeba, ale nesmí ovládnout celý život a zredukovat ho jen sama na sebe. Já pořád doufám, že pár kilo ještě dolů půjde, ale křehká vila nebudu nikdy. A štíhlá s optimální váhou taky nebudu nikdy, to už by stálo úsilí, který je neumerny a nejsem ho ochotná vyvinout. Cíl je mít optimální váhu + cca10 kg a nějaký svaly a fyzičku. A nechat si nějaký to obzerstvi :-)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    Přičítám to mimochodem tomu, co už jsem tady někde psala - jednak potřebě emočního jedení, a jednak neschopnosti vnímat vlastní tělo, k čemuž patří i to, že já prostě nemám záklopku. Nevím, kolik bych toho musela sežrat, abych cítila, tak jo, teď už mám fakt dost. Asi bych spíš praskla, než by mě to napadlo.

    Úplně přesně se pamatuju, jak jsem se jako malý nešťastný dítě uklidila někam s knížkou a krajícem chleba s máslem a marmeládou, četla stránku za stránkou a ládovala do sebe sousto za soustem a bylo to hrozně fajn a furt jsem neměla dost. Kdyby mi to doma dovolili, tak bych ty krajíce asi futrovala, dokud bych nepukla.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    ANNIKA: ne, tak to u mě fakt nefunguje.

    Když přede mě někdo každý den položí kelímek bílýho Magnumu, tubu Pringles nebo pytel kešu, tak sním každý den kelímek bílýho Magnumu, tubu Pringles nebo pytel kešu.

    Já se dobrot neodříkám, ale stanovila jsem si, jak často si je budu kupovat, nebo spíš jak často si je dám venku. Řekneme si s milým, že půjdeme na náš milovaný štrůdl s karamelem a zmrzlinou do kavárny, tak na něj jdeme a já z toho nemám výčitky. Protože to děláme jednou za čas.

    Ale domů si to prostě nekupuju a nechci, aby mi to tam někdo nosil.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam