ARGANNAH: Jako introvertní osoba zcela chápu, no. Introvert jde s problémem ven až tehdy, když ho má v sobě vyřešený. Je to někdy blbý, ale takhle my holt fungujeme. Zas na druhou stranu víš, že když s něčím za tebou přijde, tak už je vlastně na půli cesty a jde se jen ujistit, že to dělá dobře.

ARGANNAH: asi ne každý rodič to řeší, já jsem byla přesně taková, jak popisuješ, a myslím, že mým rodičům to maximálně vyhovovalo.

KEMENTARI: Jako rodič introvertního dítěte, zároveň pečlivýho a zodpovědnýho, jen smutně soucítím. To jsou oni. Dobrý známky, uklizeno v pokoji, celej den o nich nevíš. Když za nima zajdeš, vymáčkneš z nich pár minut rozhovoru, než se zas zavíčkujou a utečou před tebou. Co se jim děje v hlavě ví Bůh a svatej Václav: když máš zatraceně velký štěstí, občas zahlídneš pár záblesků, dál tě pustěj jen úplně výjimečně.

Můžeš opakovat, jak jsi tu pro ně, můžeš nabízet pomoc, kdyby kdykoli potřebovali, oni ti na to pokaždý řeknou "všechno v pohodě". Pak s tím nějak pracuj, tvl.

MAR_TINA: tybláho! Držím palce, ať je brzo dobře.

MAR_TINA: uf. No jeste že se na to prislo. přeju brzke uzdravení.

MAR_TINA: prubezne napis, jak Ti je! 🌺

MAR_TINA: no tohle🙈. Preji, at jsi co mozna nejdrive v poradku!

MAR_TINA: přeju co nejrychlejší zotavení!

MAR_TINA: No tyvoe. Tak ať se co nejdřív uzdravíš!

IOM_NUKSO: kdybych byla tlustá jako jsem, ale totální gaučák, tak bych to přičítala obezitě a nízké kondici. Na druhou stranu bych asi měla mocnou dušnost i v sedě, tak bych si toho asi všimla.

Doktor říkal, že když jsem přišla, že jsem vypadala tak v kondici a pohybu, že si mysleli, že je to chyba v laboratoři. Možná mám dost velkou kapacitu plic a tak mihodně zbylo.

Tak mám oboustrannou plicní embolii středně rozsáhlou. Celý den mě vyšetřují a řeší. Cítila jsem se jak v Chicago hope (s kulisami válečné Moskvy :)

Jsem teda zpátky v pohodlí své kanceláře a konečně si dám svačinu. Budu užívat léky na ředění krve a postupně se to zlepší až odstraní. A mezitím mě budou dále vyšetřovat.

Bylo dobře řešit zadýchávání hned a nehledat v tom nějaké krize středního věku, stres a čakry.

Já cvičila TRX s plicní embolií a jaká je tvoje výmluva? :)))

ARGANNAH: Povolenou kůži řešit nemusím, nějak se scvrkla sama, jen břicho a prsa, ale to je spíš po těhotenství. Oblečení neřeším.
Přibyl mi problém se sebepřijetím. Cítím se velmi nesvá, když mi někdo říká, že jsem zhubla. Najednou nevím, co mám za velikost oblečení.
Nenavidim, když mi někdo řekne "Jen si dej, ty si to můžeš dovolit." Ne, nemužu. Jednou jsem omylem snědla něco nad plán a obrečela to s myšlenkou, že budu mít dnes hlad. To už jsem si snad pořešila na terapii a už se to nevrátí.
Jíst něco, co jsem si nepřipravila, je stres. Tedy restaurace, jídlo od někoho jiného. Vozit si na grilovačky vlastní jídlo jsem zkusila jednou a přitáhlo to tolik pozornosti, že už to nejspíš neudělám. Celý minulý týden jsem byla ve stresu z toho, jak to udělám s letošní svatomartinskou kachnou, kterou už hodně let organizuju pro kamarády.
A nejídelní problémy... Když není třeba se nenávidět za tloušťku, nenávidím se za nedostatečnou odbornost ve své práci. S tím se o to hůř pracuje, protože se živím programováním a umělou inteligencí. V tomhle oboru jeden nikdy neví všechno a rok staré věci jsou zastaralé. Krom toho je hendikepem být ženou a velkým hendikepem být mámou.

GALE: Za prvé, takže to teda jde dolů dál, blahopřeju, to je super! :) A za druhé, velmi by mě zajímalo, které problémy přibyly, pokud tím teda nemyslíš klasickou povolenou kůži a nutnost vyházet spousty peněz za nový šatník :D

KOCHANSKA_CH: Tohle je moje velké zjistení po zhubnutí 20 kg (do normální váhy mi chybí zhubnout 5 kg). Můj život není jednodušší, moje problémy nejenže nezmizely, ale ještě jich pár přibylo. Čekala jsem, že to bude jinak. Nenavidět na sobě tloušťku je jednoduché. Když pomine tloušťka, přijde řada na další (hlubší) věci, které vyplňování tabulek nespraví.

Mě zas nedávno smutně pobavil tenhle vtip.......na mě to bohužel sedí.